{100}{}{Před tebou stojí Hakunin, šaman tvého kmene. Jako obvykle máš pocit, že tělem je sice tady, ale jeho duch bloudí někde po světech, které zná jen on sám...} {101}{}{Vídíš Hakunina. Leží těžce zraněný na zemi.} {102}{}{Vídíš Hakunina. Umírá.} {103}{}{Hakunin je ošklivě popálený. Vypadá jak biftek, který někdo zapomněl nad ohněm, a stejně tak i páchne. Vůbec nedokážeš pochopit, jak dokázal tak dlouho přežít.} {104}{hak001}{Vítej, Vyvolený. Proč má půda mé chýše potěšení ohřát se dotekem tvých kroků?} {105}{}{He?} {106}{}{Jdu ti říct sbohem. Odcházím splnit svůj svatý úkol.} {107}{}{Chystám se odejít. A napadlo mě, že snad při té příležitosti budeš konečně jednou mluvit jako normální člověk. Jak vidím, byla to marná naděje.} {108}{}{Neměl bys to s těma drogama tak přehánět. Měj se.} {109}{}{Mám zranění. Dokážeš mě uzdravit?} {110}{}{Na zahrádce ti vyrostl nějakej švajneraj. Ale buď v klidu, už to tam máš vypletý.} {111}{hak001a}{Odhal prosím zamlženým očím starce důvod svého příchodu.} {112}{}{Bléh?} {113}{}{Jdu ti říct sbohem. Odcházím splnit svůj svatý úkol.} {114}{}{Chystám se odejít. A napadlo mě, že snad při té příležitosti budeš konečně jednou mluvit jako normální člověk. Jak vidím, byla to marná naděje.} {115}{}{Neměl bys to s tím fetováním tak přehánět. Měj se.} {116}{}{Na zahrádce ti vyrostl nějakej švajneraj. Ale buď v klidu, už je to tam vypletý.} {117}{hak002}{Matka Země zpívá o novém šampiónovi, kterého smí nosit.... Ale možná že dříve, než odejdeš sbírat životní zkušenosti, chtělo by se ti vykonat malou laskavost.} {118}{}{Jistě. Co potřebuješ?} {119}{}{To záleží na spoustě okolností. A ta nejdůležitější je - co za to?} {120}{hak002a}{Tváře tohoto světa a pohledy na něj mohou být velmi různorodé - to je ostatně lekce, kterou se brzy naučíš.... Ale možná by ti dříve, než odejdeš, získávat životní zkušenosti, nevadilo vykonat dobrý skutek...} {121}{}{Chceš po mě nějakou laskavost? Ale jistě, co by ne.} {122}{}{No, něco pro tebe asi udělat můžu. Ale protože mě strašně namáhá už jen porozumět ti, bude tě to něco stát.} {123}{hak003}{Žehnám ti, neboť ty jsi opravdové dítě Matky Přírody. Můžeš prosím, použít svoje schopnosti a zbavit mou zahradu rostlin s temnou duší?} {124}{}{Uh-huh.} {125}{}{Týýý. Dej. Já mít bebí. *smrk*} {126}{hak004}{Kéž mě znovu poctí záře tvé aury až... Och, vejdi zpět do mých dveří, až s tím skončíš, a já ti dám něco velmi užitečného.} {127}{}{Urgh.} {128}{hak005}{Mou zahradu znovu napadly rostliny s temnou duší, Vyvolený. Mnoho let už se dotklo mých kostí a já jsem pro ten věčný boj s přírodou příliš slabý. Žádám tě tedy: vybojuj ho za mne.} {129}{}{To asi nepůjde. Musím se hned vydat na cestu za svým svatým úkolem.} {130}{}{Já vím, že to se mnou myslíš dobře. Ale dneska mě hrozně bolí hlava, takže si to potěšení budu muset odepřít.} {131}{}{Na to zapomeň. Jsem budoucí vůdce tohoto kmene a nehodlám se tu shazovat tím, že budu makat u tebe na zahradě.} {132}{}{Bude mi ctí, svatý muži.} {133}{}{Ptal ses mě, jestli ti vypleju zahradu? V tom případě ano.} {134}{}{Zadarmo ani kuře nehrabe.} {135}{hak006}{Žádá-li někdo odměnu za dobrý skutek, zjistí nakonec, že jeho dar byl bezcenný. Ale já ti přesto něco dám a navíc ti přidám poučení o sebeklamu.} {136}{}{To by šlo. Kde je ta zahrada?} {137}{}{Ten nejlepší dárek, který bys mi mohl dát, by bylo, kdybys konečně začal mluvit ČESKY!} {138}{}{Hmm... a co kdybys teď dostal lekci o zklamání ty? A to tím, že se na tebe zvysoka vykašlu. Měj se.} {139}{}{No, když to bereš takhle... myslím, že nemám zájem. Sbohem.} {140}{hak006a}{Myslíš, že pokud říkáme stejná slova, myslíme jimi i stejné věci? Je možné se pomocí pouhých slov dotknout duše toho druhého?} {141}{}{Aha, no jo. Tak to jo. A lekce, kterou jsi mě dneska naučil je, že mám sklapnout a zeptat se tě, kde je ta zahrada.} {142}{}{No teď se schválně vyzkouším dotknout tvý duše slovíčkem "sbohem". Jinými slovy to znamená, že mizím.} {143}{hak007}{Jak si jistě dobře pamatuješ, je to na severovýchodě, ó bláhový.} {144}{}{Díky za pomoc.} {145}{}{Díky. Tomu konečně rozumím.} {146}{}{Urážíš mě? Hmm... to si to s tou pomocí ještě rozmyslím. } {147}{}{Brzy si tedy přijdu pro svou odměnu.} {148}{hak008}{To břímě, které teď neseš na svých ramenou, se časem stane ještě těžším.} {149}{hak009}{Kéž bohové žehnají tvému úsilí, Vyvolený. A až bude země opět čistě a volně dýchat, potom nechť tvá aura poctí mou přítomnost.} {150}{}{Beru to tak, že až s tím skončím, tak bys mě rád znovu viděl... ale tohle se snad dalo říct i normálně.} {151}{}{Sbohem.} {152}{hak010}{Výborně! Žije v tobě duch našeho Zakladatele. Dovolíš-li mu vyrůst, prostoupí tě a tvými prsty se znovu dotkne tváře tohoto světa. Ale samozřejmě odměnou dostaneš víc než jen toto ponaučení.} {153}{}{To zní dobře. Až s tím skončím, vrátím se k tobě.} {154}{}{Takže to dostanu něco opravdu cenného. To mi stačí. Uvidíme se později.} {155}{}{Zdá se, že tentokrát jsi to s tím tvým zájmem o šlechtitelství trochu přepískl. A protože nechci dopadnout jako ty, radši si najdu jiný hobby než zrovna zahrádkaření.} {156}{hak011}{Čas může být buď ztracen nebo ušetřen - rozhodnout však o tom musíme vždy ihned. A chýše našeho života je zbudována z činů, Vyvolený.} {157}{}{No jo. Hele, já už fakt musím. Sbohem. } {158}{}{Víš, když si tu tak s tebou povídám, napadá mě, že čas by se fakt neměl zbůhdarma utrácet. Měj se. } {159}{}{Kéž by každý z nás měl trochu tvé moudrosti, ó veliký. Omlouvám se - samozřejmě se o to hned postarám.} {160}{hak012}{I když si oblékneš plášť Vyvoleného, tvá temná duše jím bude vždy prosvítat.} {161}{}{Žádám o odpuštění, svatý muži. Jak můžu očistit svou duši?} {162}{}{Přesně tak, staříku. A uděláš dobře, když si to dobře zapamatuješ.} {163}{}{Už mě z těch tvých žvástů bolí hlava. Měj se.} {164}{}{(Nevíš, co říct, tak aspoň nahlas prdíš)} {165}{hak013}{Svou duši nejlépe očistíš tím, když vymýtíš démony z mé zahrady.} {166}{}{Jako by se stalo, ó moudrý. Až s tím skončím, přijdu si pro tvé odpuštění.} {167}{}{Snažíš se mi touhle litanií říct, že když ti vypleju zahradu, tak to bude dobrý pro mojí nesmrtelnou duši? No dobře, zkusím to.} {168}{}{Mě se moje duše líbí taková, jaká je. Sbohem.} {169}{}{To víš, že jo. Už se na to třesu. Měj se.} {170}{hak014}{Vítám tě, Vyvolený. Tvá přítomnost je požehnáním pro tuto zemi.} {171}{}{Dík.} {172}{}{Myslíš jako, že jsem na tom teď líp, jo?} {173}{hak015}{Stálé opakování jedné činnosti ti vštípí smysl pro dokonalost. Tohle musíš pochopit, Vyvolený.} {174}{}{Počkej, neříkej mi to. Mně je lépe a tobě to taky udělalo dobře. Je to tak? Díky.} {175}{}{Jsi moudrý a laskavý, Svatý muži.} {176}{hak017}{Vítej, Sémě Zakladatelovo. Jak se mohu dotknout vyvolené duše?} {177}{}{Uh, kde přesně leží ta tvoje zahrada?} {178}{}{Mám nějaká poranění. Dokážeš mě vyléčit?} {179}{}{Ale nic. Sbohem.} {180}{hak018}{Ach. Vynesl jsi na světlo ducha našeho Zakladatele a na tvář starého muže vracíš úsměv. Za odměnu ti dám léčivý prášek. A pamatuj si: stejně jako léčí tělo, zamlžuje i mysl.} {181}{}{Díky.} {182}{hak018a}{A kdykoliv mi přineseš květinu Broc a kořen Xander, namíchám ti z nich léčivý prášek. Ať vždy kráčíš po pravých cestách a tvé srdce nechť následuje Zakladatelův oděv.} {183}{}{A kde tyhle dvě věci najdu?} {184}{}{Díky.} {185}{}{Skoro je mi líto, že už budu muset jít. Zrovna tvá slova začínala být rozumná. Měj se.} {186}{hak019}{Ach, Vyvolený má zahrada už je v pořádku - a co tvá?} {187}{}{Jsem v pohodě.} {188}{}{Potřebuju uzdravit.} {189}{}{Kde jsi říkal, že najdu ty kytky?} {190}{}{Ale já přece nemám žádnou zahradu - o čem to tu doprčic zase meleš?} {191}{}{Můžeš mi udělat trochu léčivého prášku?} {192}{}{Zapomeň na to. Už musím padat.} {193}{}{He?} {194}{}{(Krkáš)} {195}{hak020}{Tvá slova mě naplňují radostí. Běda, bohové už mi šeptají do uší. Sbohem.} {196}{}{Sbohem.} {197}{}{Pořád mícháme bylinky? Nashle.} {198}{hak021}{Každý z nás má svou zahradu. Kéž nikdy neztratíš z očí svůj cíl. A teď sbohem. Nesmím se opozdit na schůzku s bohy.} {199}{}{Měj se.} {200}{}{Vsadím se, že si ty své bohy nosíš pořád s sebou. Sbohem.} {201}{hak022}{Pohlédni k severu, Vyvolený, a cesta se ti otevře.} {202}{}{Oukej. Díky.} {203}{hak023}{Je mi ctí posloužit Vyvolenému.} {204}{hak024}{Je to stejné jako se životem. Ze dvou vznikne třetí. Pro výrobu léčivého prášku potřebuješ obojí, květinu Broc i kořen Xander.} {205}{}{Aha. Díky} {206}{}{Pú. Méďa.} {207}{hak025}{Přeji ti, ať ho nikdy nepotřebuješ.} {208}{}{Oukej. Díky.} {209}{}{Uch!} {210}{hak026}{Jsi v pořádku.} {211}{}{Díky.} {212}{}{Žádné poučky? Žádné nesrozumitelné žvásty? Jsi v pořádku?} {213}{hak027}{Vítej, Vyvolený. Potěš nás zprávou, že posvátný GECK bude brzy nalezen. Naše vesnice strádá, naše potřeby jsou velké a náš čas se krátí.} {214}{}{Ňuňu.} {215}{}{A tvoje schopnost mluvit normálně je zanedbatelná. Pořád na tom dělám.} {216}{}{Pracuju na tom. } {217}{}{Dej mi pokoj, starouši. Dělám co můžu.} {218}{}{Stále ho hledám, ó Svatý. Doufám, že GECK brzo získám.} {219}{hak028a}{Nechť se země stane poduškou pro tvé kroky.} {220}{hak028b}{Nechť voda uhladí tvou cestu.} {221}{hak028c}{Nechť tě vítr vede k tvému cíli.} {222}{hak028d}{A nechť ti oheň připaluje zadek, dokud nesplníš svůj úkol.} {223}{}{Díky.} {224}{}{Co jsi to říkal?!} {225}{}{Uh.} {226}{}{Huh?!} {227}{hak029}{Vítej zpět, Vyvolený. Na tvé tváři vidím, že spásný GECK nám stále ještě nepatří. Měj vytrvalost mravence neboť naše zásoby tají jako sníh na slunci. Jsi naše poslední naděje.} {228}{}{Uh-hu.} {229}{}{Snažím se. A rád bych viděl mravence, který ušel tolik kilometrů jako já.} {230}{}{Dělám co můžu.} {231}{}{Zdvojnásobím své úsilí svatosti. Nenechám vás padnout.} {232}{}{No jo. Už mě nudí tohleto poslouchat.} {233}{hak030}{Vyvolený - naše vesnice je zoufalá. Děti už týden nejedly. Prosím, už moc dlouho nevydržíme.} {234}{}{Uh-huh.} {235}{}{Snažím se. Já se snažím! Dejte mi pokoj!} {236}{}{Já GECK najdu, svatosti. Máš moje slovo.} {237}{}{Udělám všechno, abych GECK našel.} {238}{hak031}{Vyvolený, v hodinách času zbývá už jen několik zrníček. Prosím. Přines nám rychle GECK a dej naší vesnici tolik budoucnosti, jako je písku na pláži u oceánu. Spěchej, dokud nespadlo poslední zrnko.} {239}{}{Uh-huh.} {240}{}{Jasně. Jdu ho hledat.} {241}{}{Život je jak pláž, huh?} {242}{}{Já GECK najdu, svatosti. Nenechám náš lid padnout.} {243}{hak032}{Vyvolený, duchové našich předků mě přivedli do světa snů, odkud se mohu dotknout tvé mysli. Naše vesnice strádá bez svatého GECKu. Tak jako otec bdí nad svými dětmi, i ty třímáš ve svých rukou naše životy.} {244}{hak033}{Znovu se tě můj duch dotýká z prázdnoty, Vyvolený. Naše úroda vadne, naše zásoby mizí. Vrať se k nám a přines GECK. Tvůj neúspěch je naším ztraceným světlem.} {245}{hak034}{Vyvolený. Vesnice hyne. Je stále těžší dotknout se tvých snů. Musíš si pospíšit, jinak my všichni...} {246}{hak035}{Vyvolený? Vyvolený? Slyšíš mě? Vesnice umírá. Celá naše budoucnost umírá s ní. Zbývá nám už jen málo času. Spěchej. Spěchej...} {247}{hak101}{Vyvolený - stíny z hlubin temnot dorazily před tebou.} {248}{}{Oúúú!} {249}{}{Co se stalo?} {250}{}{Vypadáš špatně. Nech mě, ať ti pomohu.} {251}{hak102}{Dítě Přírody, jak jsme jen mohli naložit takové břímě na tvá ramena? (povzdech) Tvoji lidé byli uneseni.} {252}{}{Pyč?} {253}{hak103}{Ano. Jsou pryč. Mnoho temných duší sem přišlo, přilétly na železných ptácích jak hejno hladových kobylek. Své zlo skryly pod lesklou kůží. } {254}{}{Jú! Lesklé. Hezké!} {255}{hak104}{Ne! Lesklé nebýt hezké! Unesli naše lidi a odvezli je někam na jihozápad.} {256}{}{Jů.} {257}{hak105}{Ano. Velký smutek a bolest. Proto jsem zůstal mezi dvěma světy, Vyvolený. Zachraň naše lidi.} {258}{}{Hé?} {259}{hak106}{Vyvolený, dovol, prosím, mým slovům, ať se dotknou tvé duše. Jdi na jihozápad. Jih a západ. Zachraň naše lidi. Zachraň je.} {260}{}{Ah-ha..} {261}{hak107}{Díkybohu. Teď se má duše může konečně připojit k věčné písni času. Dobrou cestu, Vyvolený.} {262}{}{Mám jít?} {263}{hak108}{Jdi už, prosím tě! Debile...} {264}{}{Měj se.} {265}{hak109}{Temní přišli. Všechny zajali.} {266}{}{Temní? Koho tím myslíš?} {267}{hak110}{Nejdřív přišla větrná bouře. A z ní vylétli ohromní železní draci, kteří plivali oheň. Z břicha těch oblud pak vylezli zlí muži a přinesli smrt našim bojovníkům.} {268}{}{Naši bojovníci je nedokázali zastavit?} {269}{hak112}{Náš duch byl silný, ale naše kopí byla slabá. A ti ďáblové spálili naše bojovníky strašlivým pekelným světlem.} {270}{}{Zabili všechny?} {271}{hak113}{Všichni jsou buď mrtví, nebo byli odvlečeni. Moje duše se vrátila do tohoto těla jen proto, abych mohl zjevit pravdu Vyvolenému.} {272}{}{Co se stalo s těmi, které odvedli?} {273}{hak114}{Železní draci je spolkli, a potom se vrátili do větrů.} {274}{}{Hmm...a kterým směrem odletěly ty větry, ve kterých zmizeli ti draci?} {275}{hak115}{Copak jsi mě nikdy neposlouchal, když jsem tě každoročně učil tanec větrných duchů? Na jih, samozřejmě.} {276}{}{Tvoje líčení byla tak živá a mocná, velký Hakunine, že jsem často zůstal stát zkoprnělý údivem nad hloubkou a moudrostí tvých slov.} {277}{}{Aha, tyhle větry. No jasně. } {278}{hak116}{Ano, odlétli s jižním větrem. Vyslechl jsem rozhovor těch temných duší. Chystali se nechat své železné draky odpočinout na místě zvaném Navarro dříve, než překročí velkou mísu slz naší Matky Země.} {279}{}{Co mám udělat?} {280}{}{Mísu slz?} {281}{hak117}{Pro mě už nic. Vyvolený, ty musíš najít sídlo temných duší a zachránit naše lidi.} {282}{}{Zkusím to.} {283}{hak118}{Ty jsi Vyvolený. Musíš to dokázat.} {284}{}{Hakunine?} {285}{}{To je poprvé, co rozumím tomu, co jsi řekl.} {286}{hak120}{Oceán slz, které Matka Země vyplakala pro své děti.} {287}{}{Aha, tenhle oceán. Ale co mám tedy udělat?} {288}{hak121}{Podivná mlha jim ukradla jejich mysl a poslala je do říše Spánku. Zlí pak chodili mezi spáči, kteří spali, ale nesnili.} {289}{}{A potom?} {290}{hak122}{Příliš mnoho let a příliš mnoho zranění, Vyvolený. Teď mě musíš poslouchat.} {291}{}{Dobře.} {300}{}{Those who steal carry a great burden. Remember this, Chosen One.} {301}{}{You must now pay for your sins, Chosen One.}