Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Oddaně jsem tři dlouhé týdny sloužil v Bratrstvu oceli. Za moje statečné činy jsem byl degradován z vojína na civilistu a potupně vyhozen.

Přijel jsem už včera kolem oběda, ale vypadal jsem tak tragicky, že jsem se vykoupal a okamžitě zalehl. Až do večera jsem přemýšlel nad tím, jestli si mám pokecat s hajzlem nebo ne. Po třech hrubě prochlastaných večerech jsem se raději podíval do občanky jak se vůbec menuju. Jinak byla pohoda.

6.1.2002 Fallout 3 možná již v létě!!!

Psal se rok 2001, když si dva zelenáči v tvorbě WWW stránek řekli, že je třeba začít něco dělat. Dlouho přemýšleli, o čem by jejich stránky byly, ale ne a ne na nic kloudného přijít. Pak je osvítil sám Fallout svatý, když jim do klína seslal svého nevlastního syna - Tacticse. I rozhodli se oni dva, že budou dělat stránky o Falloutu. Mladší a moudřejší Ratman je zasvětil jen nevlastnímu členovi rodiny - Falloutu Tactics - zatímco starší a silnější JaW se rozhodl věnovat celé rodině. Ratman nazval své stránky Ratman´s Tactics a JaW zase Vaultem šílené brahmíny.

Všechno je jednou poprvé: První zuby, první rande, první rozchod a samozřejmě i první návštěva Vaultu Šílené Brahmíny.

Vault šílené brahmíny vyhlašuje další ročník literární soutěže O brahmíní vemeno.

Pravidla jsou jednoduchá. Chceme po vás, abyste nejpozději do 30.X. t.r. zaslali své autorské, doposud nezveřejněné literární dílo žánru postapo povídky na adresu mé elektronické pošty (chekotay [@] seznam.cz), a to v jazyce českém či slovenském a jako příložený soubor ve formátu .odt nebo .doc. Do předmětu zprávy uveďte prosím magickou formuli "O brahmíní vemeno". Rozsah díla není zadán, ale mějte na paměti, že je celkem nepravděpodobné, aby někdo dokázal napsat velikánskou povídku, která by přitom ještě byla zajímavá a čtivá.

Následně vám potvrdím přijetí díla a zařazení do soutěže. Dílo bude zhodnoceno týmem expertů expedice exkrementů (Dawen, Cheky, Ssyx, Tína, Viky) ve dvoukolém režimu, kdy ze subjektivních sít vzejdou tři nejlepší kousky a ty budou odměněny věcnou cenou, již si vítěz vybere z nabídky. (V nabídce čekejte klasickou sbírku prostředků pro přežití nukleárních holocaustů a ukojení perverzních fetišů.)

A nyní klasické právní proklamace: Hodnotitelé si vyhrazují právo neocenit ani jednu povídku v případě, že by všechny došlé povídky považovali za děsuplné. Účastník soutěže nemá na výhru právní nárok. Zasláním do soutěže autor souhlasí s uveřejněním své povídky na Vaultu šílené brahmíny, a to jak na webu, tak v případném tištěném sborníku (naděje neumírá). Daiti, nadiin tekikin, madighi tritin distitas pas aijimaisit, das, das, das, magji das.

Pokud máte nějaké dotazy, bude nejlepší, když se poptáte na našem diskusním fóru v příslušném topiči.
K vyhlášení výsledků dojde ještě před Vánocema a slavnostní předávání cen vítězům bude zase, jako obvykle, v Brně

V roce 2001 se všichni radovali, že z blogerů budou další novináři. V roce 2011 jsou z novinářů další blogeři.

TEPCO odhaduje možnou dávku na obyvatele ve výši 0.6 mSv, pokud by dotyčný konzumoval každý den po celý rok řasy a mořské plody z oblasti, do níž je radioaktivní voda vypouštěna.

Radiation readings in both Tokyo and around the Fukushima plant are well below what experts consider dangerous to human health.

If a person drank 500 ml of water containing the newly detected level of contamination, it would be the equivalent of 1 millisievert of radiation, or the average dosage one is exposed to annually, the NISA said.

"Řízení distribuce elektrické energie, například její vypínání v noci, by mohlo výrazně omladit populaci. Tím by všechny evropské vlády byly osvobozené od řešení krize důchodových systémů."

Při bezpečnostních analýzách, které jsou nedílnou součástí dokumentace posuzované před uvedením do provozu každého jaderného zařízení, jsou radiační důsledky pro tzv "projektové havárie" pro okolí počítány (vždy se bere nejhorší možný scénář pro daný případ). Vychází z toho i jeden ze současných základních projektových principů, že sama elektrárna musí být konstruována tak, aby při projektové havárii nedošlo k nepřípustnému ozáření okolí, únik radioaktivních látek byl nulový nebo velmi malý. Havárie většího rozsahu, při kterých by mohlo teoreticky dojít k většímu úniku, mají pravděpodobnost u Temelína menší než 1 x za 1 000 000 let (jde prakticky o shodu velkého množství na sobě nezávislých náhod). Avšak ani při těchto hypotetických haváriích nelze dosáhnout z fyzikální podstaty něčeho podobného, co se stalo v Černobylu.

SÚJB se vší zodpovědností prohlašuje, že žádný "radioaktivní mrak" ohrožující občany ČR neexistuje a proto se ani nemůže vyskytovat nad našimi hlavami, teď ani v dalších dnech. Uvedený výraz používají ráda média k získání pozornosti.

• Sovětský reaktor byl v okamžiku havárie v provozu. Fukušimské reaktory byly odstavené.
• Sovětský reaktor nebyl chráněn kontejmentem. Fukušimské ano.
• Sovětský reaktor obsahoval grafit, který pak působil jako radioaktivní spad. Fukušima chrlí akorát vodní páru s malým množstvím dalších látek (cesium, jod, krypton).
  
• Obsluha sovětského reaktoru tak úplně nevěděla co se děje a co má dělat. Japonci přijali okamžitá nouzová opatření.
• Sovětský reaktor prostě zase jednou vybuchl víc, hrozivěji, ve všech ohledech lépe než imperialistický, a navíc mnohem dříve!
  

Dnes ráno v 7:32 odletělo z Prahy letadlo společnosti KLM do Bolívie. Na tamní mezinárodní letiště dosedne zítra ráno ve tři hodiny SEČ. Jak vyplývá ze zprávy ČTK, bolívijský prezident se chystá uvítat letadlo osobně. Na jeho palubě totiž do emigrace odlétá velký (no vlastně je docela malý) vaultmaster Smejki. Na letenku padla celá jeho měsíční výplata, ale nedalo se nic dělat. Poté, co Česká televize odvysílala dokument, kde Smejki na rovinu vypráví o svém zmršeném dětství a přiznává, že jeho skutečným otcem je Chekotay, jenž hned v následujícím záběru představuje širokou škálu svých sexuálních deviací, včetně ukázky "nejhezších" a nejoblíbenějších pomůcek (ano, i Rektálního uzurpátoru!), začala mladému overseerovi hořet půda pod nohami. Pražané se bouřili a aby vůbec umožnili Smejkimu odlet, museli policisté sáhnout k sebevražedným protidemonstračním usmiřovacím komandům a teplometným granátům.

Stejně tak i Chekotay musel uprchnout ze své Brněnské rezidence v malebné krajince Líšeňského sídliště. Protože však nepracuje v Praze, jeho plat mu na letenku nestačil. Nehledě na fakt, že z Brna do Bolívie aktuálně žádná montgolfiéra neletí. Šikovný vaultmaster tedy unikl na sever, kde si pro cestu do exilu sestrojil ze dvou na sebe přiklopených van a kola značky Ukrajina miniponorku. Ta se však krátce po spuštění na hladinu v bouřlivých vodách řeky Sušanky potopila a exulant unikl jen tak tak se zcela promočenými teniskami.

Celá kauza má samozřejmě mnohem hlubší pozadí, můžeme jen doufat, že časem pravda vyjde najevo.

Pokud jste dnešní mimořádné zpravodajství nestihli, po Internetu koluje několik sestříhaných videjí ukazujících to nejdůležitější. Upozorňujeme, že záběry jsou to drastické a dohánějí k pláči i velmi otrlé pustináře! 

Rastaman:

Smejki:

1. Vault šílené brahmíny (dále VŠB) si vyhrazuje právo zaslanou povídku nezveřejnit.

2. VŠB si vyhrazuje právo zaslanou povídku zveřejnit bez nároků na honorář a volně s ní nakládat jako se svým vlastnictvím.

3. VŠB ručí autorům zaslaných povídek, že nebude měnit smysl zaslaných děl, zveřejní je pod autorovým jménem (přezdívkou) a umožní jejich používání k jiným účelům dle autorovy libosti.

Teď bych se chtěl ještě zmínit o dynamice povídky, ale protože nejsem vyštudovaný kritik, začínají mi docházet slova. Mluvím o jevu, který je pro povídku zásadní, ale který jen zřídkakdy vnímáme. Někdy se stane, že se povídka tak nějak plouží, nikam neodsýpá, vše se pořád dokola opakuje a je to nuda... Jindy naopak děj letí jako splašený a čtenář se jen s obtížemi chytá a vůbec neví, která bije. Asi to zní trochu zen-buddhisticky, ale povídku si představuji jako řeku, po které pluje kajakář - čtenář. Řeka samotná byla postavena krajinářem - autorem povídky. Když je proud povlovný, všude se usazuje bahno a kal a kajakář se tím musí prodírat a namáhavě veslovat, tak je to špatné. Když je proud pomalý a nic nestojí v cestě, může se čtenář pohodlně rozvalit a okukovat okolí - pak by si ale měl autor dát s tím okolím sakra práci a také by si měl uvědomit, že povídka není slohový útvar určený pro okukování okolí. Když se zase koryto povídky zúží a zaplní balvany, kajakář je stržen prudkým proudem, který jím zmítá a dává mu do těla, vau, to je pak počteníčko! Jen si musí autor uhlídat, aby mu kajakáři neztráceli vesla a nevypadávali z loďky, případně aby nebyli ultramegahustě zběsilou akcí vyšoupnuti z koryta řeky úplně.
Výhoda pomalého budování děje je v tom, že můžete čtenáři ukázat vše, co potřebuje vědět, aby na konci sám přepadl přes jez pointy. Výhoda rychlého budování děje je v tom, že se čtenář soustředí na hlavní linku a nemá čas koukat kolem, takže si třeba ani nevšimne, že máte gramatiku dogy a že váš děj stojí na velice vratkých nožkách hraničících s časoprostorovými paradoxy. Zde nemohu nevzpomenout krásný příklad z Artemise Fowla, kde troll zaútočí na Julii, ale ještě než sevře čelisti, Butler se stihne vyléčit, zorientovat, ozbrojit a sám zaútočit. Je to kiks, ale došlo mi to až při šestém čtení, protože ta scéna je prostě rychlá a nenechá čtenáře všímat si podružností.

Vážení návštěvníci, pokud vás ještě neštvu svými literáráními rozbory, dáme si dnes takhle navečer další. Ještě než se ale zakousnu do toho papírového sendviče, poznamenám, že dne 27.10. složil známý brahmíňan Justin přísahu a slavnostně tak nastoupil dráhu profesionálního vojáka - studenta všeobecné medicíny.

A teď pár věcí organizačního charakteru. Zajímá-li vás, zda bude další ročník této soutěže, pak vězte, že nic není jisté. Je zde jistá vůle soutěž zopakovat, ale vše záleží na tom, jaký dojem budeme mít z tohoto ročníku.
Někteří autoři by rádi zveřejnili svou soutěžní povídku dříve, než vyjde zde, a ptají se, zda mohou. Samozřejmě mohou. Akorát že poslat do soutěže povídku a pak ji prezentovat jinde je takové divné. Není to přímo nezdvořilé, jen tím autor dává najevo, že mu je vyhlašovatel soutěže ukradený. Asi jako když vás váš spolupracovník pozdraví a vy mu neodzdravíte. Třetí poznámku jsem už tuším někde vysvětloval, jde o zevřejňování povídek. Tak tedy, až budou všechny povídky oznámkovány, rozseknu je. Ty, co budou mít průměr vyšší než 2, půjdou do dalšího kola hodnocení, ty co budou mít průměr nižší vypadnou a budou zveřejněny postupně zde. Začnu od těch, jejichž průměr bude nejhorší, vždy zveřejním povídku i její recenze. S povídkami, které budou opětovně hodnoceny v prvním kole, mám zatím trochu neujasněné záměry - buďto je rovněž zveřejním stejným systémem, anebo je dám vytisknout a kniha bude ke koupi za cenu nákladů a dopravy.
Do hodnocení povídek nebudou připuštěni čtenáři. Jejich hlasování by totiž nebyl "vox populi-vox dei", ale spíš něco jako "vox ochlei", neboť anonymita internetu neumožňuje garantovi soutěže zaručit dodržení rovných podmínek hodnocení.
A finálně věc, která rovněž vyvolává zajímavé reakce, totiž samotné zvěřejnění povídek. Soutěžní povídky budou zveřejněny spolu se svými recenzemi prakticky ve stejné podobě, v jaké k nám přišly, avšak v jednotném formátu (předokládám lyx, odt a pdf). Pokud autoři budou chtít své výtvory vylepšit, než je zařadíme do portfolia povídek madbrahmíny, samozřejmě mohou poslat své upravené verze, tyto se však samotné soutěže již nezúčastní.
Na závěr této organizační části se chci omluvit za občasné úniky "pikantních" informací, které jsem způsobil. Asi pod vlivem bulváru, nevím... rozhodně to však není seriózní chování. Jedinou mou omluvou je fakt, že tyto statě píši na závěr dlouhých dnů, jsouce velmi unaven. A proč je tedy vlastně píši? Nebylo by snad lepší být potichu a vyčkat na zakončení soutěže? Ve skutečnosti snad ani ne. Recenzenti potřebují čas, aby mohli konat svou práci, a čtenáři VŠB potřebují ujsitit, že na tom opravdu děláme. Tato má vata literární teorie snad plní oba účely. Krom toho množství povídek do soutěže došlých představuje materiál, na němž budu moct demonstrovat své teze, jež ovšem mají obecnou platnost. Budu velmi rád, když mé výplody pomohou začínajícím autorům vypilovat jejich první povídku pro Madbrahminu, nebo ještě lépe, když jim pomohou k umístění jejich díla na žebříčku vítězů některé větší, republikové soutěže. 

Nyní tedy k další kapitolce o věcech, jichž si čtenář-recenzent všímá. Slíbil jsem vám první větu, leč ta musí počkat, ještě jsme neskončili s grafickou stránkou věci. Některé povídky došlé do soutěže jsou totiž ozdobeny obrázky.
V rámci VŠB své povídky poprvé obrázky ozdobil již petruschka blahé paměti, a již tehdy to nedopadlo dobře. Povídka je totiž krátký literárání útvar, jenž stojí sám na sobě a na obecně známých kulturních základech, a kromě určitého formálního formátování, o kterém jsem psal minule, nevyžaduje nic víc než prostý text. Povídku je možno poslat Marconiho jiskrovým telegrafem, a po dekódování bude stejně čtivá jako před odesláním. Obrázky přiložené k povídce jsou přinejmenším zbytečné. Čtenář totiž náhle krom povídky hodnotí i obrázkovou přílohu. Fenomenální malíř by jistě dokázal vytvořit malbu, která by svou bohatostí dokonale doplnila povídku; tento malíř by ovšem nemusel psát, ale stačilo by mu malovat. Obrázky provázející povídku odtrhávají pozornost čtenáře od plynutí textu (na to se zaměřím později) a konfrontují jeho fantazii s realitou. Čtenář si na základě přečteného něco představuje, a najednou je tato představa zborcena a korigována kresbou, která ponechává fantazii jen málo místa. Pamatuji si, jak jsem se kdysi vnitřně stotožnil s hrdinou jakési mayovky, a jak jsem byl zklamán, když jsem posléze tohoto hrdinu spatřil v televizi - vypadal mnohem hůř, než jsem si jej představoval... Kromě toho musí být doprovodné obrázky také zpracovány a umístěny dokonale, aby nerušily text a jeho formátování. To nejlepší, co může autor od přidaných obrázků očekávat je, že nijak neovlivní hodnocení povídky čtenářem. Pravděpodobnější však je, že hodnocení ovlivní negativně. (Positivně nikdy.) Existují úžasné kiksy, například nedávno byla v Ikarii povídka doplněná ilustrací, na které bylo vyobrazeno zakončení velmi napínavého děje, včetně závěrečné pointy. Tato ilustrace však byla umístěna zhruba v polovině povídky! Zbylé tři strany jsem dočetl již jen pro forma... Přátelé, pokud chcete své povídky ilustrovat, inspirujte se dávnými rodokapsy, omezte se na jednu-dvě kresby v oblasti obálky představující povětšinou toliko Anonymního desperáda a Pochmurnou krajinu vůkol. Tím nabudíte atmosféru, ale fantazii čtenáře necháte pracovat dle její vlastní osy.
Tento problém je obsáhlejší, týká se totiž i způsobu, jakým autoři své povídky píší, jakým exponují své postavy a místo děje. Velkým nešvárem v době poslední dekády se stal "syndrom filmové expozice", kdy autor viděl mnoho filmů a napadlo jej filmové dobrodružství, protože však nemá kameru, raději napíše povídku. Neuvědomí si přitom, že literatura a herectví mají naprosto rozdílné múzy, že jde o zcela jiné formy umění pracující se zcela rozdílnými prvky a procesy. Nejblíže se filmu blíží scénář, povídka je však něco úplně jiného. Rozdíl je snad asi jako mezi fotografií a kresbou, prostě v povídce autor ukazuje čtenáři jen to, co je opravdu důležité, ale to, co je opravdu důležité, mu musí ukázat vše. Záplava "filmových povídek" donutila povolanější, než jsem já, k napsání svých statí, Žamboch, Neff, najděte si jejich rady na stránkách Ikarie či Pevnosti. určitě si však zapamatujte, že filmové triky v povídkách nefungují a ruší. Nutit čtenáři vaši vizuální představu, ať již obrázkem nebo sáhodlouhým popisem, má cenu pouze pokud se popisované vztahuje k ději. Chcete-li vyjádřit, že hrdina dlouho putuje velkou pouští, tak ve filmu ukážete dlouhé, sestříhané záběry na velkou poušť. Ve špatné povídce budete dlouze popisovat tuto velkou poušť. V dobré povídce napíšete "Hrdina putoval tou velkou pouští už fakt dlouho." Ono to stačí. Čtoucí lidé mají fantazii vycvičenou.

Na závěr dnešního perného dne (tuto stať zveřejním včera) se ještě rozepíší o posledním jevu, jenž kloubí grafickou část povídky, či tedy spíše formátování, s obsahovou částí. Řeč je přímo o formátování písma. Vezmu to odzadu.
Část svého literárního díla můžete napsat formou _dolního či ^horního indexu. Význam to má pouze v případě vědeckých operátorů, přestože jsem tento jev zazanamenal i v literatuře pornografické (konkrétně jde o Emanuelina slunce). Nehodí se ani pro literárání pokusy a navíc ne všechny textové editory je zvládají zobrazit korektně. Další zajímavý formát je psaní kapitálkami, což jsou velká písmena psaná jako malá, nebo spíš menší. Redakční systém VŠB je nedovoluje zobrazit, a já vám hned řeknu proč - používají se totiž pouze ve vědecké literatuře pro psaní jmen vážených vědců v případě, že odkazuji na jejich práci. Další použití je ještě vražednější, kapitálkami totiž mluví Pratchettův Smrť! Když jsme se pokoušeli implementovat kapitálky do systému, objevil se v serverovně malý rack s kúsou a sundal nám diskovou plotnu...
Ne vždy je třeba obtěžovat kapitálky a můžeme použít obyčejná VELKÁ PÍSMENA. Je to nejjednodušší způsob zvýraznění, zvláště v rozsáhlém textu. Z komiksů se do literatury dostaly výkřiky a exploze typu ÁÁÁÁÁ! BUM! kde velká písmena jasně ukazují, jak byl ten výbuch obrovský. Je to poněkud americké. :) Nadužívání velkých písmen je nešvár, neboť se špatně čtou. Klasické, bežně užívané fonty mají za sebou asi šest století evoluce a zdokonalování, a vymyslet nový dobrý font není nic lehkého. Nedávno byl v HN (nebo LN) rozhovor s českým grafikem, jenž se světově proslavil, neboť po pěti stech letech vytvořil nový font, který není jen nějaká ozdobná habaďůra, ale fakt se dá dobře používat. Malá písmena klasických fontů jsou utvořena tak, že v jakékoliv vzájemné kombinaci vytvářejí tři horizontální vodící linky, po kterých klouže čtenářovo oko. Velká písmena na začátku vět mají charakter upozornění na předchozí tečku, na začátku vlastních jmen pak upozorňují, že jde o vlastní jméno. (Víte, mít přezdívku "petruschka" nebo "chekotay" je vlastně velice pitomé, a postupem času vůbec ne pohodlné.) Velká písmena však vodící "lišty" nemají, jsou všechny rovnocenné, a oko z nich zklouzává. Dlouhý text psaný velkými písmeny se čte zle. Klasické zlo jsou nadpisy vyvedené velkými písmeny, vypadají škaredě a čtou se ještě hůř. To už je lepší nadpis podtrhnout. Podtržení (underline) je nejjednodušší způsob zvýraznění ručně psaného textu, v textovém editoru jej použijeme, když potřebujeme něco nejen zvýraznit, ale také oddělit od ostatního plynutí textu. Podtržením dáváme najevo, že předchozí text se od následujícího liší. Podtržený nadpis kapitoly či povídky je docela fajn, ale mějme na paměti, že podtrhávání patří tam, kde vzniklo - do ručně psaného textu - a na stroji či počítači jde o přežitek, který používají jen staré panny a zapšklí puberťáci. Pro všechny psavce, kteří chtějí zvýraznit ta opravdu důležitá slova, bylo vymyšleno písmo tučné, neboli bold. To je naprosto ideální. Je lepší než velká písmena, je lepší než podtržení, je lepší než ta mladá sousedka odvedle. Když je něco fakt fest důležité, tak je to tučné. Když to naopak důležité tak nějak úplně není, když nám to připadá tak nějak nahnuté mimo realitu, pak o tom píšeme kurzívou, neboli italikou. V uceleném textu se kurzívou píší věci, které jsou méně důležité pro dynamiku textu, ale přeci jen je dobré je zmínit. Jindy se kurzívy využívá pro jakási intra, intermezza či outra, tedy kousky děje, který je popisován z naprosto jiného pohledu, než celý zbytek díla. V tomto případě jde však jen o takovou obezličku. Také se tak píší jména, názvy či části textu v cizí řeči, obvykle tedy fárze, které jsou známy samy o sobě a nevyžadují překlad. Ve výkladových pojednáních se kurzívou píší poznámky. V povídce užijeme kurzívy nejčastěji, když zapisujeme duševní dialog postavy. Vypadá to pak asi nějak takto:
>> Jestli si myslíš, že ti tohle sežeru, tak jsi fakt pako! pomyslel jsem si, ale nahlas jsem neřekl nic. <<
Na každý pád se vždy zamyslete, zda skutečně chcete dávat písmu jiný tvar. Velká písmenka vzbuzují pocit naléhavosti, tlustá písmenka jsou důležitá a po kurzívě zrak i mysl sklouzne rychleji. Formáty fontu jsou kořením, které vám umožňuje pracovat s rychlosti odvíjení povídky, avšak užívejte tohoto koření uvážlivě a s mírou!

Slibuji, že příští pojednání bude krátké! :)

Připravil jsem si pro vás podrobný rozbor toho, jak vlastně recenzujeme, jenže počítač jeho podrobnou rozborovitost neudržel a poroučel se. Takže to vezmu jen zkráceně. V soutěži je 23 povídek, a jsou to tyto: Broken Dreams, Fallout3 - Pravdivý příběh, For Madbrahmin, Frankie, Freeman, Hrob za hrob, Keď holubovia zapelychajú, Lovec Vyvolených, Osvícení, Peklo v Pittu, Povídka (vana3), Poslední kšeft v New Renu,Povídka (Linot), Púšť, Slib, Stalkerský příběh, Touha žít, touha odpouštět, Vault Dweller, Vault šílené brahmíny, VBS, Vemeno, Votrelkyňa, Zkouška knihy a Zrůdy by měly držet spolu.
Pokud jste svou povídku poslali, a není zde uvedená, tak jě někde chyba a do dvou dnů ji posílejte znovu!

• 1) Sepsaný příběh hry (F1, F2, F3, FT:BOS)
• 2) Povídka dle platných reálií Falloutu
• 3) Postapo z českého prostředí
• BONUS) Mikropovídka o VŠB

• čeština
• slovenčina
• angličtina.

• Originální hra - Fallout 3!!!
• Originální hra - Fallout Collection
• Originální DVD s postapo filmy (MadMax, MadMax 3, Waterworld)
• Stařičkou originálku Fallout 1
• Webkamera
• Postapo knihy(Špinavá práce, Den Trifidů)
  

Vážené čtenářstvo, rozhodl jsem se dnes ventilovat takový "nápad", který ve mě zrál už dlouho - po více než 2 letech práce pro Vault končím s pravidelným přispíváním pro "Brahmínku" a odcházím si tak válet šunky mezi neaktivní Vaultmastery. V prvé řadě tak činím z důvodu, že mě daná (samozřejmě neplacená) práce již neuspokojuje, nebaví. Budoucnost značky Fallout v rukou Bethesdy mě nezajímá, nechci nadále sledovat ono plýtvání, kdy se brilantní myšlenka s enormním potenciálem dostává do rukou kreativně průměrného, arogantního kolektivu. Krach BIS a jemu podobných studií považuji za nezvratný fakt toho, že herní průmysl není zdravý a rozhodně to není něco, nač bych se měl nebo chtěl v nejbližších letech upínat.

Pokud bych se měl ohlédnout za sebe, kromě zábavy si cením hlavně nabyté pozornosti a s tím souvisejího "portfolia" kontaktů na schopné lidi, které jsem často tak kriticky potřeboval pro "své" FOBGE. BGE jako takové samozřejmě nekončí a u jeho aktualizací (už se jedna taková peče, resp. louská do EN) se budem tu a tam nadále setkávat. Mrzí mně naopak, že jsem fungoval vždy spíše jako hasič a ne jako "jeden z mnoha aktivních psavců" - což se krutou smrtí Jiřího Šťovíčka mimochodem asi nezmění - že jsem nestihl pořádně si zaaktualizovat s dnes již monumentálně neaktivním a řádně nemrtvým kolegou Petruschkou, jehož momentální žblebty, tvářící se jako pravidelné aktualizace, jsem měl rád, a že jsem nechytil "předvanburenovské" období.

Je to sice teatrální a kurevsky patetické, ale... teď hezky ťapkám za ním. :-)

Život člověka bývá naplněn spoustou radostných, ale bohužel také smutných a bolestných věcí. S velkou lítostí vám musíme sdělit, že nás navždy opustil náš nejen redakční kolega, ale i dobrý kamarád, nadšený kulturista a Fallouťák – vaultmaster Jiří "Deimos" Šťovíček. Jeho život tragicky vyhasnul zásahem cizí ruky dne 2.9.2008 v nechutně nízkém věku nedožitých 20 let. Vzdejme tedy prosím čest jeho památce a pronesme o něm alespoň za naši redakci pár hezkých slov - komentáře jsou vaše.

Dodatek by Ještěr: toto není nějaký (další) extrémně hloupý postpubertální žert, nýbrž až bolestivě pravdivá situace, jak se můžete přesvědčit ze zpravodajství serverů NOVINKY.CZ, případně stručnějšího POLICIE-CR.CZ (prosíme NEHLEDAT "zaručeně seriózní" informace na bulvárních kýblech splašků typu TN.CZ). O vypatlanci, který to udělal, zatím zřejmě bohužel ani vidu ani slechu.

Chekotay: Deimosova smrt mě zasáhla, nevím moc, co říct... Nebudu se snažit zastírat, že jsem o Deimovi nesmýšlel moc dobře, všichni dobře víte, že jsem se se svým názorem netajil. Avšak i přes mé četné námitky je pravda, že to byl pilný psavec a jeho práce je pro Vault přínosem. S nadšením sobě vlastním dělal práci, do které jsme se my ostatní nehrnuli. Byl pilný, snaživý, horlivý. Chyběly mu zkušenosti, ale čekal jsem, že až je získá, bude z něj dobrý VM. Neznal jsem jej nijak zvlášť dobře, avšak byl pro mne vždy členem týmu. Věřte, že Deimos byl člověk, kterého byste chtěli do party na každou výpravu do Pustiny.
A tak na něj budu vzpomínat.

Ratman: tahle zpráva mě zastihla jak blesk z čistého nebe- když mi to JaW telefonoval, nechápavě jsem jen kroutil hlavou a myslel si, že si dělá legraci. Hodně velkou a pěkně nechutnou legraci. Bohužel vypátrané indície mě přivedly do chladné reality a já zjišťuju, jak je všechen ten bordel a hnus co člověk vnímá jen z televize blízko... Deimos byl fajn člověk a pokud mám v rámci těchto několika vět vystihnout jeho osobnost co nejlépe, řekl bych, že byl hlavně hodně pracovitý nadšenec který se snažil tuhle stránku udržet co nejvíc při životě. Když k nám před rokem a něco přišel, měl jsem trochu obavy z jeho smyslu pro podstatné a důležité aktuálky. Nicméně postupem času mě jeho píle a pracovitost přesvědčila, že byl na post vaultmastera dobrou volbou. S každou novou aktuálkou se zlepšoval a ten rok praxe v psaní byl už poměrně znát, ač sem tam ještě šlápl vedle. Bohužel už žádný další rozvoj k lepším literárním zítřkům tenhle fajn pracovitej člověk nikdy neabsolvuje :( Budeš nám tu chybět Deimosi.

JaW: Před tím, než jsem se včera rozhodl udělat aktuálku, jsem si říkal, že je divné, že Deimos už dlouho nic nenapsal a roloval jsem dolů až na 20.srpna. Tehdy jsem netušil, že to byla Jirkova poslední novinka.
Tragickou novinu jsem se dozvěděl v práci dnes odpoledne, když jsem si přečetl e-mail. Napřed jsem si myslel, že jde jen o velmi černý humor, o který není a nebyla v našem Vaultu nikdy nouze a k Falloutu vždy patřil. Bohužel, po tom co jsem zagoogloval a našel zprávu o zavražděném na webu Policie ČR, mi pořádně zatuhlo. V zápětí mi napsal petruš, že ho kontaktoval Jirkův bratr a to už se mi udělalo opravdu zle. I přesto jsem se tomu pořád bránil uvěřit a v práci jsem už skoro nic neudělal. Pořád jsem nad tím přemýšlel. Takové věci člověk těžko chápe. Těžko si člověk dokáže představit, že tu s námi Deimos byl a už tady s náma ve Vaultu nikdy nebude. Ale i přes to všechno na něho nikdy nezapomeneme a jeho práce tady na stránkách zůtane navždy.
Deimos miloval Fallout a proto se taky stal vaultmasterem. Často chrlil jednu aktuálku za druhou, tak byl pro věc zapálený. Je ho věčná škoda. Tak jak je škoda, každého zbytečně promarněného života. Vrah ať se navždy smaží v pekle. Vzdejme čest jeho památce. Nikdy na tebe Deimosi nezapomeneme! Byl jsi a navždy budeš jedním z nás!

Ještěr: Deimose jsem spolu s Ratem znal nejlíp z vaultmasterů a jeho smrt vnímám jako velkou nespravedlnost, protože na sobě tvrdě pracoval hned na třech frontách (škola, kulturistika, psaní) jen proto, aby v nedožitých dvaceti zažil osudnou srážku s blbem. Jako každý z vaultmasterů protáhl svou psavostí Vault určitým kritickým obdobím, tu lépe, tu hůře, ale hlavně pravidelně. V rámci možností jsem mu tu a tam předával nějaké zkušenosti, a ačkoliv neměl nějak závratný škrábací talent, nikdy si na kritiku ani slůvkem nepostěžoval (přestože měl občas proč). Postupně mi začíná docházet, že tuhle spolupráci už asi nikdy nedokončím. A jsem zase nejmladší... :-(
P.S. jsem docela zvědav, zda tato velká ztráta ostatní (čím dál zaměstnanější) autory VŠB stmelí, nebo půjde 7 let práce pomalu do kopru. Jirka by si jistě přál to první a doufám, že mu ono kýžené "Maybe" zítra naposledy zahrajou.

EDIT (8. září), Chekotay:
Chci obyvatele vaultu informovat o dalším vývoji situace kolem smrti našeho kolegy. Zde tedy několik linků na server idnes.cz, jenž, ač nedělá zrovna čest zpravodajským serverům, přesto umožňuje vytvořit si rámcovou představu.
- Vrah byl recidivista.
- Měl zřejmě komplice.
- První vražda (pravděpodobně) v pondělí - podnikatel.
- Druhá vražda v úterý - Deimos.
- Třetí a čtvrtá vražda ve středu - barman a policista. Pachatel byl těžce zraněn.
Zpravodajský server Novinky.cz považuji za nejnižší příčku, ale já bohužel nejsem tak zběhlý v získávání hodnotných informací, a proto zde uvedu i odkaz na něj.
- Po probuzení z narkózy se ukázalo, že vrahovi je to všechno jedno.

EDIT (11. září), Chekotay:
Dalo by se říct, že příběh skončil podobně jako mnoho zdejších povídek - vrah dostal, co si zasloužil.
- Chomutovský vrah na následky svých zranění zemřel.
Jenže tohle není povídka. Zločinec nebyl souzen podle práva a Deimos se nám nevrátil z říše mrtvých. Pachatelova komplice bude stíhat justice a my můžeme jen čekat, až se odněkud vynoří další takový šílenec a přetne naše životní dráhy.

Pod tíhou událostí jsem se rozhodl podruhé za uherský rok změnit anketu ---> vote, ladies!

Starší anketky můžete ze srandy omrknout tady, tu poslední (modařskou) pak přesně tudlenc.

Toto hlasování vám přináší Úřad pro zpracování názorů choromyslných fanboyů a nerdů. :-)

Co je k čertu Fallout Online?

Fallout Online je pracovní název pro případnou futuristickou MMO RPG hru umístěnou do univerza Falloutu, altersvěta postaveného na brakovém sci-fi z padesátých let, stavící svůj svět do dystopické post-apokalyptické reality. Jednalo by se o decentní odbočku série, jejíž jádro zahrnuje Fallout, Fallout 2 a Fallout 3.

Je Fallout Online oficiální název?

Není. Jelikož doposud nebyl oznámen žádný oficiální titul, spojení Fallout Online (nebo FOOL, chcete-li) je fanoušky užíváno jako reference na případný MMO titul. Opravdový název bude samosebou znám po oznámení hry.

Je Fallout Online opravdu ve vývoji?

Pravděpodobně. Interplay si během prodeje Bethesdě licencoval práva na Fallout MMORPG a najal Jasona Andersona, jednoho z původních tvůrců Falloutu, pro práci na neoznámeném MMO projektu. Jelikož je známo, že IPLY pracuje na jediné hře, je Fallout Online vcelku bezpečný tip.

Kdo vytváří Fallout Online?

Opět se mácháme ve stokách spekulací o dosud neoznámené hře, avšak opakované zaměstnání Jasona Andersona nevede k jiné teorii, než je přítomnost nové vývojářské divize IPLY.


(...)


Bude možno použít SPECIAL?

Žádné takové konkrétní detaily nejsou známy, ale není to nepravděpodobné. Jason Anderson se k charakterovému systému vyjádřil takto:

Dobrý charkaterový systém je jednou z věcí, kde vidím prostor pro zlepšení. Zdá se, že většina MMO disponuje řádně zredukovanými propočty statistik a nastavením skillů. Nechci se teď nimrat v detailech, avšak obecně vzato si myslím, že tam chybí pocit ovlivnění světa kolem nás a hlavně dojem, že se tak stalo díky určitým specifickým vlastnostem mé postavy.

Za jaké rasy bude takové MMO hratelné?

Dostupné rasy jsou nyní samozřejmě neznámé, avšak vzhledem k falloutí mytologii by mohlo jít o lidi, supermutanty a ghouly. Jelikož za tím stojí Jason Anderson, teoreticky to můžou být i zmutovaní mývalové z The Burrows (Nory), nezařazené lokace pro Fallout 1. Teoreticky.

Přestože je ozubené kolo Šíleného Vaultu doslova zavaleno sněhem (lol #1), odváží se šarmantní a chrabří Vaultmasteři (lol #2) tu a tam do wastes sbírat nové problémy, pohlavní choroby a hlavně informace:

○ FTčka po internetu. Pokud jste tak ještě neučinili a máte co do FT hraní pořádnou slinu, hlaste se tuhle a ocitnete se tuhle v pořadníku. Je to prosté, leč mě se vážně nechce updatovat seznam věčně. :-)

○ Změnil jsem anketečku. Odešla nostalgická a přišla nová, modifikační. Mimochodem, aby 65% lidí považovalo Fallout 3 z hlediska starších dílů víceméně za marnou práci, to je teda síla. Takhle Bethesda na PCčkářích asi dvakrát netrhne...

○ ...což mě přivádí k poslednímu šprochu, kterým je zajímavá OT newska na Tiscali, zabývající se slabšími prodeji samozvaných podzimních hitů typu UT3, NFS ProStreet nebo Crysis. Bůhví, co se bude takhle po +/- roce psát o FO3?!

Psychonauts, GUN, System Shock 2, Black & White, Freedom Force vs. Third Reich... Starší hry, které byly originální a bodovaly u kritiků, ale prodávaly se prachmizerně. Obvykle se to zdůvodnilo nezavedenou značkou, špatným marketingem nebo jejich složitostí pro masy a svět se točil dál. V současnosti se však situace mění a na odbyt dobře nejdou ani PC tituly, které pro to splňují standardní kritéria: pokračování známé (dříve bestseller) série + masivní marketingová podpora + vysoké známky od recenzentů (+ vyžadování originálky pro online hru).

Pro mnohé šok: PC verze Unreal Tournamentu III se v celém USA za období 19. listopadu až 30. listopadu prodalo pouze 34 tisíc kusů. A neméně očekávaného i právem vychvalovaného Crysis se tamtéž za druhou polovinu minulého měsíce prodalo "jen" 86 tisíc kusů. (Teď už každý chápe, proč existují tlaky na nezávislého amerického auditora NPD Techworld, ať radši nezveřejňuje přesná čísla. Pro zajímavost - po Manhunt 2 Wii sáhlo jen 18 tisíc dospělých a žádná verze Need for Speed: ProStreet nepřesáhla 370 tisíc kusů, což po Carbonu také překvapilo). Čím to je způsobeno a lze to nazvat propadákem?

(pokračování newsky ... + docela doporučuji navštívit diskuzi)

• Na Bethblogu byli představeni další dva FO3 pracanti: enviromental & dungeon artist Robert Wisnewski a sám mistr community manager Matt "Gstaff" Grandstaff. V počeštění jejich projevů bych nicméně moc nedoufal.
  
  
• Rozličné zahraniční weby pořád krouží kolem Bethesdy jako supi... příkladem za všechny supy budiž IGN, které z Pete Hinese vytáhlo dalších pár drobků - Bethesda prý např. plánuje odhalit něco nového někdy zkraje příštího roku ("February or March") - jen ještě nevědí, co. (třeba zbrusu nový turn-based systém & izometrický engine, eh? :)
  
  
• Vyměnil jsem zatraceně neaktuální anketu. (výsledky najdete vždycky tu - to jste s Vaultem vážně tak spokojeni? blbost :) Nová anketa nechť se sentimentálním podzimem nese v trochu sentimentálním tónu... Mimochodem, pravé Vaultí liště dnes moc nevěřte, hrabe se v ní firma Ještěr, s. r. o.

Memento Mori: ( D, P ) Flegmatický sběrač technologií Ironbyte dostává před nos voňavou nabídku, která se neodmítá. Jak už to ovšem bývá, situace nebývale zhoustne a z chamtivé výpravy se postupně stává boj o holý život...

Jelikož se nejedná o čtivo ledasjaké, nýbrž netradičně macaté a navíc plazí, nepřizval jsem si k verdiktu jednoho, ale hned pět chronických remcalů, o nichž se domnívám, že mají k tématu co říci: tvrďáckého ex-recenzenta Harleye, stávajícího recenzenta Deimose (který se jako jediný obtěžoval najít si český smysl názvu ve Wikipedii... krása! :)), vaultmastery Ratmana a Chekotaye a půvabnou slečnu Aranelku, z nichž první tři vyslyšeli a za to jim patří nemalý dík.

Úhel pohledu #1 - Harley: Na novou ještěropovídku se čekalo dlouho. Dost dlouho na to, aby bylo hluboce zamyšleno, pečlivě rozmyšleno a prozíravě vymyšleno o čem to vlastně bude. Přečteno, stráveno. A dojem? Příběh, jakož i většina těch ze života, začíná v hodpodě nad sklenicí piva. Ocitáme se v poválečném LA. Atmosféru beznaděje a nelákavého života je možno koutkem oka zachytit už z prvních dialogů hlavní postavy. Emotivním vykreslením vší té špíny a bordelu mezi ruinami nás autor zbytečně nezdržuje. Něco takového se dá napsat s velkým pocitem vlastního umělcovství, ale stokrát omletá pohádka o světě by tady jen zbytečně rozpatlávala to co všichni už dávno na pozadí vidí. A tak se s Irbem, hlavní postavou, vydáváme rovnou k věci. V moc pěkně pojatém, rychle odsýpajícím a neotravujícím shrunutí nedávné historie i všech okolností se dopracujem až k tomu, proč se Irb stává "Falloutím Stalkerem" a o jakou vyjímečnou akci tu vlastně půjde. Na cestě za již zdánlivě jasně danou zápletkou nás čekají ještě logicky zasazená, a v detailu umně zachycená intermezza s vedlejšími postavami. Poté už je na čase vypadnout do divočiny za vysoce ceněnou kořiští. Příběh se láme v poutnickou klasiku s více či méně akčními / útrpnými scénami a nějak mi připadá, jako bych se začetl do něčeho úplně jiného. Zjednodušené motivy se potácejí na hraně logické úvahy a nastupují první hrdinská (nikoli pouze ve smyslu hlavní postavy) klišé, která bohužel udrží svůj drápek zaťatý do dějové linie až úplně do konce. Pokulhávající zápletka nepřekvapí jak by si autor přál. Dnešní náročné a zmlsané čtenářovo oko už asi čeká o něco hlubší síť třeba i náhod, které, jak by se mohlo ukázat, dají ve výsledku mnoho práce. A tak ještěropovídka uteče tak nějak do ztracena, pokouší se vyrovnat dojmy zdařilejšími prostřihy do klidnějších dní specifické společnosti a zanechá vás bez nutnosti delší úvahy vlastnímu životu. Což ovšem neznamená, že byste v zatuchající prázdnotě povídkových novinek měli tento kousek odložit, ba dokonce minout. Přecejen je to milý a relativně delší výlet zpátky do nám tak známého světa...

Úhel pohledu #2 - Deimos: Po dlouhé, velice dlouhé odmlce tu máme opět dílo literárního charakteru- pro někoho prostě povídku. Čas přinesl své ovoce a tak Vám zde nyní mohu představit Ještěrovo nové dílo, jež nese název Memento Mori neboli volně z latiny přeloženo: "Pamatuj, že jsi smrtelný"...

V podobném duchu se i povídka nese; přestože se jedná spíše jen o vyprávění, je děj bohatý na typicky ponurou- a přitom drsnou a ošuntělou atmosféru post-apokalyptického světa, s ní spojené živořící jedince, a hlavně na falloutí reálie, jež jsou však v díle použity jako příjemná kulisa a ne asi každý si uvědomí, že to i ono je zrovna z Falloutu, neboť tyto informace jsou součástí spíše falloutí bible- zákulisí, než samotné hry. Samotný příběh je vlastně ucelený popis části života jednoho hledače pokladů, který se snaží dělat jen svoji práci, aby si sem tam mohl dovolit zapít prožitý den nebo se vyspat s některou z trosek poválečného světa. Během jedné hledací mise se však jeho život (opět) převrací naruby a ani nový život není lepší než ten předešlý... Přestože je povídka trochu delšího rázu (okolo 16 stran), rozhodně se vyplatí si na ni udělat čas; velice kvalitní a gramaticky povedený styl psaní je u autorů typu Ještěr již klasika a přece jen je i vidět, že každým dalším dílem se autor stále zlepšuje. Proto však ale i povídka nemusí nadchnou každého hltavce našich falloutích děl, neboť četba zrovna tohoto díla vyžaduje opravdu velkou koncentraci a představivost, aby se čtenář ne v ději, ale v souvislostech neztratil a procitl do detailů Mementa Mori, které si můžete stáhnout i v .doc verzi a to zde.

Úhel pohledu #3 - Ratman: Nuže příběh v krátkosti nastíněn, nyní začněmež tu méně příjemnou práci recenzentského života – vychvalování a kopání do aná…(???) v tomto případě asi spíš ocásku:) Pozitivní stránkou povídky je bezesporu kvalitní formát mnou obdržené verze – povídka je pečlivě a úhledně napsána, dialogy odlišeny kurzívou a atmosféru dokreslují obrázky (proto doporučuji nahodit i možnost stažení povídky v rámci dokumentu). Chvíli to sice působí malinko rušivě, ale za nějaké dvě-tři stránky si určitě zvyknete a bude se vám to číst lépe. Stejně tak slohová stránka psaní, gramatika atp. vyloženě nikde neobsahuje příšerné krpy, které by vám dojem ze čtení kazily. V tomto ohledu se tedy jedná o dílo nadprůměrné. Příběh je okořeněn špetkou originality (žádné XXX hero-akce, popisy příběhu z F1a2 atp.) a čtenář s rozšířenými obzory Falloutího světa jistě zaplesá i nad inspirací ze světa design dokumentů či „kulturních odkazů“. Bohužel, povídka si rozhodně nezaslouží jenom chválu. Největším problémem při čtení byl vedený styl vyprávění. Nevím sice, do jaké míry  se autor snažil tlačit na psychologický aspekt vyprávění, pravdou však je, že jsem se občas v ději prostě ztratil. Někdy jsem se musel o pár řádků vrátit, abych následující pasáž lépe pochopil, protože přechod je někdy moc ostrý, jindy prostě nelogický nebo trochu podivný. Rovněž určité dějové linie se mi zdají příliš otevřené. Zkrátka abych to shrnul – moc náznaků a otázek, které povídka ve svém závěru nevysvětluje nebo je dál prostě nerozvíjí, a tak jsem po dočtení měl poměrně smíšené pocity. Memento Mori není špatná povídka, rozhodně nezklame, ale bohužel ani vyloženě nenadchne. Pokud však vyznáváte lehce psychologický žánr povídek s aspektem dobrodružství, je tato povídka dobrou volbou.

(komentáře k dílu)

Jak jsem slíbil, tak (výjimečně) i konám - počínaje tímto dopolednem je v Tacticsí sekci Vaultu dostupná sekce "hrajeme po netu" (já vím, je to pitomý, ale lepší jmenovka mě zkrátka nenapadla). Zatím mi přišly nějaké dva maily, což je vzhledem k počtu celoročních otravů (mimochodem, dnes jsem ve službě přesně rok a jeden den!!29) trestuhodně málo, takže na tom zavčasu zapracujte, dělám to konec konců pouze pro vás.

BTW... Rudi! Ty zvíře! Tolik gramatických zpatlanin vtěsnat do jediného mailu ctěnému zelenovocasému Vaultmasterovi... To je teda gigantismus :-/

"Je to malý krok pro člověka, ale veliký krok pro lidstvo...", pronesl kdysi jeden charismatický pán, který nedobře skončil. Jelikož jsem se v době převodu (na který jsem Vault psychicky připravoval víceméně od svého příchodu - den dnes též známý jako Doomsday) jen nezodpovědně, jako by nezúčastněně mrcasil v bezpečné nepracovní vzdálenosti a mé aktivity byly poctivému Vaultmasteření na hony vzdáleny, vezmu ztracených 7-10 dní jen subjektivně a zkratkovitě:

Projekt s pro redaktora historicky nejhorším webovým rozhraním, New Dawn, se dočkal hned dvou updatů, z toho minimálně jeden se týkal screenů, jež jsou na proklamované PA dílo zelené až běda. Se šarmem sobě vlastním (erhm...) jsem se na tento znepokojivý faktor poptal jednoho polského pohlavára na NMA, kterýžto mě ujistil, že zdání určitě klame a že se ND odehrává ne desítky, ale stovky let po nějakém průseru... Tudíž jsem se poslušně posadil na zadek a dále po tom nepátral.

Kvalitního updatu v podobě "some nifty artworks" se překvapivě dočkal i další .pl projekt Afterfall, kterýžto nyní ukazuje, že jeho autoři umí možná i drobátko více než jen blbě kafrat na účet Bethesdy. :)

Ne tak dobře už dopadla sympatická PA autodrandírna Auto Assault, který se sice proháčkoval až do launch fáze, leč byl po pár měsících (asi z důvodu nízkého zájmu, co já vím) zrušen. Je mi autorů docela líto, myslím, že se i přes velice solidní masáž tady na Brahmínách žádný čech na hru nelapnul (byť mě osobně byl třeba poskytnut jeden z prvních testovacích účtů, jež zůstal trestuhodně promrhán). Co už, nechť supi dokonají své dílo.

Teď něco málo (ale opravdu málo) k BioShocku: soudě dle poslední nedohlasované zelenoještěroanketky, kterou mi kolega Ratík nekřesťansky uťal, se majoritě z vás bude hodit tento rozsáhlý ladící článek na serveru pctuning.cz. Náš ex-chlebodárce (pro blbé - BonusWeb :)) zase "přispěchal" s dvojicí recenzí, které sice přišly relativně pozdě, nicméně alespoň se věnují PC a XBox verzi odděleně. PC verze na BW relativně ostrouhala (87%), mj. z důvodu "absence výraznějšího příběhu" (jestli je to pravda nebo ne nemám ani páru, nehrál jsem).

Nejvíc mě ale za minulý týden pobavila zpráva o "průniku" dvou NMA'ers, Suasida a Kharna aka Brother Noneho, na GC 2007, kde Bethesda s Pete Hinesem v čele čiperně vystavovala již na E3 viděné věci. Oběma redaktorům se ochotného Peta podařilo kvalitně, dlouhe a zostra vyzpovídat a přinést světu toto preview, což se samozřejmě doneslo až do Bethesdí chaloupky a "community manager" Gstaff (aby bylo rozuměno, téměř nikdo v praxi nechápe, k čemu ten maník vlastně je, zatím se mu podařilo jen nasrat pár tisíc lidí, takže malá rada zadarmo: až jednou budete formovat herní uberstudio, od zaměstnání pana Grandstaffa pazoury pryč) ze sebe začal plivat moudra jako erhm, heh, co tam tyhle malé ryby ksakru vůbec dělaly, GC je přece akce pro renomovaný tisk atp atp. Znamená to tedy, že Beth dohnala FO3 do takové fáze tuposti / komerce / paranoie, že důrazně pase po každé kritice, jakkoliv odborně je podaná? Ví vůbec levá ruka v Marylandu, co dělá na GC pravá? To se dozvíte tak za padesát let... anebo ihned na patřičncýh NMA fórech, kdoví.


Ještě něco málo ode mě směrem k malému puči ve Vaultu - všechno podstatné už bylo víceméně řečeno přede mnou, ale přesto zopakuju - ne všechno je s úderem nového hostingu automaticky dokonalý, dokonce ne všechno je převedeno. Na reklamu nežárlete ani nenadávejte, stránkám to může dlouhodobě jen prospět a koneckonců - někdy může být užitečná i vám. :)

Osobně tak trochu přecházím do módu lehhké hibernace, newserem každého prdu z velína Bethesdy teď bude ponejvíc lepšující se Deimos a ode mě se vám bude dostávat primárně perliček, subjektivních rádoby moudrých commentů a méně toho papouškování, plus zkrátka to, co mě na této práci baví... Mj. se taky pokusím(e) rozjet jeden nebo více pravidelných seriálů a třeba i soutěž (další naivně-optimisticky-propagandistický žertík, ach tak, ha ha!), prostě cokoliv, co by nám pomohl udržet se teď silně na vlastních nohou a hlavně zůstat serverem, který je od května 2001 špičkou mezi českými fanstránkami. A nemusím snad dodávat, že věci jako bugreport / spoznorské dary / fundované tipy na zlepšení stránek (tzn například NE low IQ průjmy typu vy líný lamy, chci méně / více newsek, méně / více kradení z NMA apod. - bohužel i tohle je naším denním chlebem) jsou velice vítány. Myslím, že je to zanedbatelná daň za práci tří čtyř nadšenců, Vaultmasterujících ve svém krátícím se volném čase, co říkáte?