Autor: ViSiThor
Předně, toto není žádná recenze, ale první dojmy. První a pravděpodobně
i poslední. Dojmy subjektivní, jelikož věřím, že kritik by měl psát
subjektivně proto, aby si každý čtenář mohl najít „svého“ kritika, jenž
má stejné chuťové buňky a může se podle jeho doporučení řídit (což je
smyslem kritiky).
Atmosféra, ach ano. Uvěřitelnost a působivost světa tvořená, vizuální
prezentací, hudebním doprovodem a mechanismy držící vás u hry. Do této
části hry jsem vkládal asi největší naděje, jelikož většina těchto věcí
byla stvořena génii svého žánru, pány a dámami z Black Isle. Přechod z
pohledu božského do pohledu lidského je asi to co je na Fallout 3 to
nejmarkantnější a jistě nejvíce ovlivňující celou hru. Jak se to tedy
tvůrcům tohoto pokračování vydařilo? Podle mě… moc ne. Například pocit
při prozkoumávání dávno, ne až tak úplně, opuštěného Vaultu dostává se
stropem a masou zeminy a kamene nad hlavou úplně jiných rozměrů, než v
isometrickém pohledu. Řekl bych příjemně klaustrofobní. Megaton vypadá
jak vystřižený z Vodního světa, což osobně považuji spíše za klad.
Ruiny Washingtonu působí z pohledu mravence uprostřed zničené
železobetonové džungle depresivně. Tady ale veškerá chvála končí. Vše
ostatní vám přijde nudné a prázdné. Bethesda totiž přeměnila Ameriku
sužovanou radioaktivním spadem za Ameriku sužovanou suchem a tak i 200
let po válce tam nenajdete žádný živý strom. Pokud by se herní plocha
rozkládala na velkém území západní Ameriky, jako v předchozích dílech,
dalo by se to pochopit. Na lesíky u Arroya, Navarra či Vaultu 15 ale
rovnou zapomeňte. To málo co ještě na světě zbylo, zůstalo natolik
radioaktivní, že se nedá pít ani vlastnit. Tím narážím na prázdnotu,
kdy celou osadu většinou tvoří pouze čtyři „budky“ o jedné místnosti se
dvěma postelemi, chrčícím rádiem a prázdnou skříňkou. Když už narazíte
na vizuálně bohatší lokaci, kdy se kolem vás povaluje hromada předmětů,
nastává stejný problém jako v Oblivionu, kdy jde sebrat kde jaké
okrasné haraburdí, které vám s domněním že se to může později na něco
hodit, zaplácá inventář. Místo toho, aby se dalo sebrat jen to co jde
použít, dochází ke stejným situacím jako v Oblivionu, kdy se dotyčný se
kterým chcete mluvit pohne ve chvíli, kdy si s ním zrovna chcete
pokecat a vy místo toho nedopatřením ukradnete vidličku před ním a
poštvete tak proti sobě každého v dané lokaci. Herní plocha je
zaplácána dungeony, které často jakoby z oka vypadli jeskyním z
Oblivionu. Nehledě na to, že tento přechod do 3D znamenal značnou
úpravu herních mechanizmů, o kterých se rozepisuji níže, zmínil jsem
tady i rádio. Jak je to tu doopravdy s hudbou? To už většina z vás
dávno ví, takže jen stručně. Stojí za prd. Rádio nemá často signál a
jediný celoplošný patří Enklávě, která vysílá jen příšerný píšťalkový
marš. Ambientní hudba tu sice také je, ale zní jak z… hádejte čeho.
Ano, z Oblivionu. To na atmosféře také moc nepřidá. Zvuky jsou poměrně
nevýrazné. Někdy naštěstí zní jak z původních Falloutů, takže nemám
výhrad. Dabing je už slabší. Dabéři jsou stejní jako v Ob…ob…ob…chrrr
…á…a nepříjemně často se opakují.
- PŘÍBĚH, ÚKOLY A ROZHOVORY
O co v tomto díle jde, myslím není nutno zdlouhavě připomínat. Hledáte
otce, jenž vás provedl v prvních částech hry vašim dětstvím ve Vaultu
101. Dětství je striktně nalajnováno, bez možnosti volného pohybu po
Vaultu a obsahuje jeden menší kvestík, kde se může poprvé projevit vaše
povaha. Následný útěk z Vaultu se a pekelně podobá útěku z Cyrodiilské
věznice. Zde si také poprvé můžete všimnout chyby, kdy se po sejmutí
správcovy dcery (pokud se pro to rozhodnete) s vámi přijde oživlá
rozloučit ke vratům Vaultu. Pobyt ve Vaultu mohl být sice delší a
obsahovat více úkolů, ale na obranu tvůrců musím říci, že jsem se už po
těch pár minutách zamčení v trezoru cítil jak krysa v bludišti a už už
chtěl ven na denní světlo. První pohled na svět mimo Vault je zpracován
velmi pěkně, bohužel pro ty z nás kteří už viděli všechny trailery,
ničím překvapivým. První kroky vedou do města Megaton. Zde se ovšem
projeví druhý ošklivý brouk. Jakoby tvůrci nepočítali s hrou za záporné
postavy. Pokud totiž nenajdete a nesplníte úkol pro jediného člověka v
tomto městě, který ví něco o vašem otci, dříve než město srovnáte
atomovým výbuchem se zemí, ztratíte tak jakékoli další vodítko o tom,
kde při hledání pokračovat a hra vám žádnou alternativu nenabídne.
Příběh vás postupně zavede do samotného centra Washingtonu. Další vývoj
situace už vám neřeknu, protože by to bylo jednak spoilování a jednak
sám o něm nic moc nevím. Cesta tam je poměrně nehezká a ohraničená
barikádami ze všech stran a odradila mě nadobro od dalšího hraní. Celý
svět se, jak všichni víte, zredukoval na část Washingtonu a podle všeho
na 2 až 3 žijící „mestečka“. Nehledejte zde tedy žádné sociální skupiny
obyvatel, které řeší své problémy s okolním světem více, či méně
morálními prostředky. Až na jednu atomovou bombu, žádný zfetovaný
Redding v zajetí fašistické NCR, bohatého a nebezpečného New Rena a
uzavřeného povýšeného Vault City. Co se týče rozhovorů a úkolů
samotných, tady je to trochu lepší. Rozhovory nejsou tak nalajnované a
bezduché jako v předchozím díle (TES4), jen mi v nich chybí černý humor
z Falloutu 1 & 2. Jsou zde zajímavé i nudné vedlejší kvesty. Do
toho všeho se ale cpe šipka na radaru, vedoucí vás za ručičku až do
ři*i toho koho/čeho máte najít stejně jako v Oblivionu, která
mimochodem již dříve zvedala velké protesty. Při cestování můžete
použít i rychlého přesunutí mezi lokacemi, pokud jste je alespoň jednou
už navštívili pěšky. Náhodných setkání se při tomto přesunu nedočkáte,
i když by to bylo technicky možné. Musíte se holt smířit s tím, že
Bethesda nemá smysl pro humor.
- STATISTIKY, SKILLY, RYSY, PERKY, KARMA, VATS
Ignorace! Tak bych to nazval. Zatímco předchozí díly byly těmito věcmi
S.P.E.C.I.A.L.ní, tady pozbývají významu. Vezmu-li to od konce, Luck
(štěstí) je zbytečné, jelikož se náhodná setkání nekonají, položku
Gambling zde také nenajdete a šance na kritický zásah je zde dána kdo
ví čím. Po tolika kritických zásažích co se vám podaří s Luck na 1 dát
po sobě, pochopíte o čem mluvím. Agility (hbitost) dříve udávající
počet akčních bodů a šanci na vykrytí zásahu je taktéž zbytečná. Rozdíl
v počtu schytaných zásahů s různou výší Agility jsem nezaznamenal, a
pokud mi chyběl nějaký ten akční bodík, stačilo při použití VATS jen
počkat o vteřinku déle. O VATS ale později. Inteligence a Charisma
ovlivňují jen počáteční počet bodíků v určitých skillech, vázanost na
cokoli později jsem neodhalil. Endurance (odolnost) a Strenght (síla)
jsou snad jediné statistiky, které něco viditelně ovlivní. Přeskočené
Perception (vnímání) taktéž pozbývá smysl, jelikož přesnost, která by
měla být touto položkou a skilly jako Small, Big a Energy Guns
ovlivněna je také pojata nepochopitelně. Zatímco na hopkajícího
Krtkopotkana je lepší použít VATS, kdy ho i s pistolkou a 30 body ve
Small Guns máte 90% šanci trefit do hlavy. U rovně běžícího člověka,
kterého nelze v realtime módu netrefit, je šance 40%. Přitom i tak ho
téměř vždy trefíte. Nejenže používání VATS souboje neúměrně zlehčuje,
po čase začne být sledování zpomalených záběrů, bez možnosti přeskočení
či zrychlení, otravné. A nezbude vám nic jiného, než se s realtime
módem smířit. Ostatní činnosti dříve ovlivňované statistikami se nesou
ve stejném duchu. Chcete-li odemknout zámek je jedno zda máte v
potřebném skillu 51 či 74 bodů, jelikož je řešen stejně jako v
Oblivionu a pokud je zámek označen jako Very Hard, nemusíte se ho ani
pokoušet otvírat. Nepůjde to. U léčení je to to samé. Nemáte více jak
30 bodů, neohledáte mrtvá těla jedné rodiny. Degradaci statistik ještě
podporují bonusy částí oblečení. Neumíte něco opravit, navlečte si
plášť co se válí vedle a ten vám přidá +5 k Sience. Dále je tu Karma o
které také již všichni víte svoje. Zlý hodným a hodný zlým, snadno a
rychle. Rysy nejsou žádné. Výběr 3 dovedností na které se zaměříte je
taktéž znásilněn. Zatímco v předchozích dílech nejen že přidal k
vybraným dovednostem několik bodů, ale za každý nově přidělený bod
přidal 2%, díky čemuž se dalo v pozdějších částech hry taktizovat. Proč
tato možnost byla odebrána, je mi skutečně záhadou. Možná sami autoři
Falloutu 3 věděli, že to stejně nebude mít žádný valný vliv. Počet
dosažitelných levelů je, čert ví proč, omezen na 20. Kdysi vzácné Perky
zde budete získávat co úroveň, což při jejich složení, kdy je jich
většina absolutně k ničemu, ztrácí veškeré své kouzlo.
Když jsem se dozvěděl, že Fallout 3 bude na stejném enginu jak
Oblivion, představoval jsem si, že se bude jednat převážně o věci nám
hráčům neviditelné, jako je stejný způsob práce grafické karty s
modely, texturami a pod. Čekal jsem vylepšený pathfinding, vylepšený
způsob výpočtů kolizí atd. Tady ale Bethesda ukázala svoji pravou tvář.
Máme tady dávno hotový engine s několika drobnými vadami použitý už
dříve. Doba a výpočetní schopnosti PC od dob Oblivionu pokročily, a tak
automaticky očekávám, že budou vady odstraněny. K mému údivu se nic z
toho nekoná a navíc přibyla hromada dalších neduhů. Někdy více a někdy
méně závažných (to už nechám na vašem úsudku). Co si budeme nalhávat,
postavy často běhají jak s kolečkovými bruslemi na nohách, podivně
hopkají při chůzi ze schodů a srázů, nepřátelé vás fanaticky
pronásledují klidně přes celou herní plochu jako v Oblivionu, textury
jsou neostré, prostředí je v některých místech sprostě několikrát
kopírováno, terén nepřináší žádné předměty k taktickému využití v
bojích (na kterých tento díl do značné míry stojí), modely čehokoli
jsou dosti odfláklé (kdo viděl bratra Oceli v teplákové energozbroji s
rotačním laserem jak z lega mi musí dát za pravdu). Hra mnoha lidem
padá. Co mě ale nejvíce nakrklo je, že PipBoy je nestydatě převlečený a
nepřehledný inventář-mapa-statistiky z Oblivionu. Co se týče
technického zpracování, je patrné, že se Bethesda neobtěžovala cokoli
na svém enginu zlepšit a jednoduše přemalovala Oblivion na hnědo.
Oblivion se mi docela líbil, ale přejmenovat ho a vydat jako novu hru
považuji za drzost. Obzvláště jedná-li se o Fallout.
Na závěr chci říci, že přezevšechno co tohle pokračování slavné série
nabízí dobrého, nic z toho mě nedokázalo zbavit pocitu, že když si dám
na chvilku pauzu a už se k tomu pak nevrátím, nebude mě to ani trošku,
ale ani trošičku hlodat v duši, abych se k tomu vrátil a hrál dál. A
tohle, je pro slavný Fallout poslední hřebík do rakve. Fallout 3 na mě
působí jako převlečený Oblivion a jeden velký podvod od Bethesdy na
hráče. Na jedné straně tu měla rozsáhlá fóra s množstvím anket, ze
kterých se snadno mohla dozvědět čeho si fanoušci na předchozích dílech
nejvíce cenili a čeho by se měla vyvarovat, společně s prakticky
hotovým enginem a zkušenostmi z tvorby RPG z toho mohli vytvořit
kvalitního následovníka série Fallout. A na straně druhé, odfláknutou
zabugovanou hru se slavným jménem a masivním marketingem. Jmenovat se
to The Elder Scrolls 5, jsem přesvědčen, že by v oficiálních recenzích
rozhodně tolik neuspěla. Za sebe dávám 4 z 10. Rest In Peace!
KOMENTUJTE
