Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

REPORT Z JUNKTOWNU 2017 Chceš si trochu užít bejby? A zátky máš? Mohla jsem si myslet, že když začnu pracovat v atomovém krytu, budou se tam kumulovat podobná individua jako já. Proto když jsem byla oslovena, jestli sem nechci napsat report z dalšího Junktownu, má odpověď byla jednoznačná. Jasně, že chci! Třetí ročník postapo festivalu Junktown proběhl opět v Bratronicích poslední víkend v červnu 2017 a přinesl spoustu novinek a zlepšováků. Vyrůstajíc se siluetou Dukovan na obzoru a s jodidem draselným v kapse, postapo svět byl vždy moje. Proto jsem si letos opět nemohla Junktown nechat ujít a oproti minulému roku jsem si vyhradila volno na kompletně celý festival, abych mohla prozkoumat každý zpostapený koutek. Výsledek? 4 dny na to objevit vše byly stejně málo! A teď už tedy k věci. S každým rokem se JT vylepšuje a rozrůstá, osobně mě nejvíc bavilo jen tak bloumat a objevovat další zajímavosti. Letos jsem kvůli omezenému počtu lístků v oběhu jela sama a bylo prima vždy dobloumat někam, kde se něco dělo nebo kde byl někdo nový na kus řeči. Asi žádní dva lidé nemají z JT totožný zážitek, protože i v rámci tohoto postapo ráje se vždy někde vytvoří nějaký další mikrokosmos. Nadrané párty skupinky, jugger, zápasy v bahně, zombie DnB rychta až do rána, prepeři vyprávějící své životní story, či tanečnice vrtějící se do rytmu bubnů Kulturní Fronty. Je tam opravdu spousta možností, co podnikat. První den jsem pokecala s Trechem, který si vyrobil dokonalého pip-boye na 3D tiskárně. Žádná plastová hrůza z ebaye! Začala jsem lobbovat, jestli mi taky jednoho nemůže vyrobit. Když mi řekl, že ho dělal asi 240 hodin, přestala jsem prosit. Ale jako klobouk dolů! A to je právě na Junktownu úžasné. Myslím, že s každým rokem ubývá kazičů, co si kostým vyrobí stylem „roztrhnu si staré triko“ a každý se snaží být autentickou pouštní krysou. Při soutěži o nejlepší kostým se pokaždé nestačím divit, jak jsou někteří schopní a ochotní si rok piplat kostým k naprosté dokonalosti. Mým favoritem byla letos Yshara ve vaultí uniformě, masce ghoula a s plasmovou puškou, která si i tu gumovou masku vyráběla sama. Pecka. Nakonec v soutěži získala třetí místo. Příjemně mě i překvapil nový kmen Pohřebnice, který sliboval za zátky pohřbít zaživa vás nebo kámoše, tchýni, kohokoliv dotáhnete. Reálně nevím, jestli do toho někdo šel, já zrovna neholduju vdechování hlíny a jiného (ne)dobrovolníka jsem nesehnala, ale třeba se mi ten sen někoho zakopat jednou splní. Kmen se utábořil hned vedle mojí oblíbené Golgothy. Poetické místečko, jinými slovy hřbitov, kde málokdy někoho potkáte, můžete tam rozjímat nebo se bavit nad vtipem jednotlivých náhrobků, které jsou sice z blíže-neurčené hmoty, nicméně autor se s nimi tak vyhrál, že nezkušené oko nepozná, že nejsou pravé. Nejednou se mi někdo svěřoval s tím, jak nechápe, odkud se tahali s tak velkými kusy betonu. Taky čerstvá mrtvola juggera, jejíž hrobová výbava se s každým dnem mění, potěší, a stojí za to se přes Golgothu projít. Hned vedle Bažiny lásky se letos usídlili také Knihovníci. Kromě toxických houbiček svítících do tmy, které si všichni zamilovali, nabídli i Porno klec, kde si případný zájemce mohl užít nad časákem s Terkou Pergnerovou či jinými tygřicemi. Svou návštěvou poctil festival i kmen od sousedů z Německa, Wasteland Warriors. Skupinka je to povedená, plná německých půvabů a povedených kostýmů, nad nimiž se (asi) radovaly nejedny kalhotky či mužská srdce. V rámci festivalu připravili vystoupení "Obětování panny", které se přesunulo v programu a nakonec proběhlo za soumraku na Plácku. Komické bylo, když na závěr Marťušák prohlásil, že doufá, že jsme jako viděli nějakou krev, že u něj na bidle jich byly tak tři kýble. My dole viděli prd. Letos JT také podstatně přitvrdil. Nadšenci si mohli ve Spádu užít představení Fly High Tribe, věšení se na háky. Doteď nemůžu zapomenout, jak Tačikoma ani nemrkla, přestože jí několikrát projel ocelový hák tělem. Dále se na Plácku odehrálo vskutku zajímavé představení od BDSM skupiny Písklata. V programu označeno jako "pouze pro otrlé". Proto tam došli všichni. Nasadit dildo na kalacha nebo zbičovat pár zadnic nebylo pro každého. V celém představení šlo o to, jak si holka z pustiny vysloužila obojek a nakonec se jí to zneužívání vlastně začalo líbit. Asi se pár návštěvníků ale inspirovalo, když pak člověk při procházení areálu mohl narazit na slečnu vyplácející jedna druhou. Proč ne. A tak to na Junktownu taky chodí. Padá tam jakýkoliv koncept společenských zvyklostí a zásad. Každý tím postapem 4 dny žije. Nikdo se nebojí odhalovat a vlastně to asi ani nikomu nevadí. Kvůli omezenému počtu návštěvníků není problém se rychle seznámit, a tak je prostředí velmi přívětivé. Jen sehnat lístek je s každým rokem více obtížné pro ty, kteří ještě mezi obyvatele festivalu nepronikli. Do oběhu se pouští jen omezené množství vstupenek a přednost dostávají lidé organizovaní do kmenů nebo dobrovolníci, kteří pomůžou s výstavbou před začátkem festivalu. Na druhou stranu to má smysl a napomáhá to tak právě tomu téměř rodinnému prostředí. Super byly také nové věcičky na utracení zátek. Každý návštěvník vlastně dostane pět zátek při vstupu do areálu a dají se dále získávat u Lovců hlav nebo jinou LARPovou hrou. Velké díky patří především kmenu Rez, kteří nabídli mašinu na smíchání blivajz-drinku z několika ingrediencí, většinou ve formě něčeho jako kafe-oranžáda-rum atp. Na náměstí stál jejich mat na pamětní foto s logem JT na papíře (já se tam fotila ve 3 ráno a došel toner, nein!). Nechyběla ani střelnice nebo starý dobrý automat na gamesy, Rezavej krám, ke kterému se kvůli frontě asi nikdy nedostanu, či falloutovské terminály s infem a lokacemi JT, které byly krásně vypiplané a prostě geniální. Samozřejmě program byl nabitý k prasknutí. Ve Futurografu se letos objevily pecky jako Kung Fury, Ulice Cloverfield 10, která příjemně potěšila nebo Socialistický Zombie Mord, který jestli neznáte, doporučuji zhlédnout s bandou přátel a zásobou alkoholu. Zážitek zaručen. V Díře pak jedou metalové a rock'n'rollové vypalovačky, ve Spádu většinou zase DnB. A když se člověk nudí na přednášce či workshopu, jde na film do Futurografu, když se nudí na filmu, jde čumět někam jinam, obdivovat zpostapené káry, jiné návštěvníky/ce, LARPit a nebo se prostě nalejvat až do rána. Za pár zátek vás v kárách rádi svezou, v každém kmeni najdete nějakou zajímavou výzdobu, v každém bývalém krytu na rakety bandu nějakých jiných (super) hovad. Navíc kmen Světlonošů v noci pořádá prohlídky areálu (já si to dala v dešti a skvělé), kde vám tajné lokace rádi ukážou. Stejně jsem ale neviděla všechno, a tak nezbývá než si dát plán na 2018 konečně to projít VŠE. S každým rokem se návštěvníci více organizují do jednotlivých kmenů, což dle mého názoru opravdu přidává na osobitosti areálu. Co je ovšem důležité zde na brahmíně zmínit, jsou věci věnované takové té hře s modro-žlutými kombinézami. FALLOUTu. Letos měla jednička 20 let výročí, to asi víme všichni. Na oslavu proběhl prima speedrun z Vault 13 do Junktownu (kam jinam) a nejlepší čas letos skončil někde pod dvě minuty. Navíc se tam člověk potká s bandou Falloutem stejně posedlých lidí, což pro člověka s kérkou vault boye bylo moc moc fajn. A tak se také stalo, že my, uctívači modré kombinézy, chystáme na příští rok Vault-Tec kmen a rádi uvítáme další otroky (čti vážené členy), kteří nám to pomůžou zhmotnit. Více info u mě. Také festival poctil svou přednáškou Pavel Dobrovský, redaktor Levelu (yay team Level!), který se zná přímo s autorem původního návrhu Timem Cainem. Představil lokace či postapo filmy, kterými se tvůrci nechali inspirovat, slovo padlo i o herních předchůdcích Falloutu, kterým byl např. Wasteland. My v publiku jsme byli nadšení a on taky, když viděl tu bandu bláznů, kteří o Falloutu věděli snad i více, než on sám. Pár slov na závěr. Když jsem přijela minulý rok, hned první budova mi učarovala. Byl to Motel, bývalá bratronická kasárna a jedna z možností, kde se člověk na JT může ubytovat, a který mi hned evokoval Fallout ruiny jen s matrací, špínou a spacákem uvnitř. Vlastníte-li stan, pak na vás čeká plácek u bývalého prasečáku nebo některé z kmenových ležení, patříte-li k nim. O obživu se nemusíte bát, je vždy postaráno o masožrouty i vegany, v nabídce nechybí ani nějaká lahodná krmě s červy či kobylkami. Pivo teče proudem na Plácku i Náměstí, letos i loni jsem dávala přednost barům na Plácku, protože tam byl menší nával a víc srandy. Z megafonu znělo Gčkovo povzbuzování jako: „Chceli by sme upozorniť, že kto drží pivo, si môže dať ešte jedno, neb máte ruky dve.“ K dispozici jsou i míchané drinky, kafe, ráno snídaně a několik cisteren s pitnou vodou zdarma. Koho by zajímala historie samotné bratronické základny, poslední den bude určitě prohlídka s průvodcem, jestli ještě po 4 dnech v Pustině budete mít sílu vnímat. Dozvíte se například, že objekt byl pochopitelně přísně tajný a tak jeden z vojáků, co zde sloužil, vyprávěl, jak si moc užil chození několik měsíců kolem plotu se psem, aniž by tušil, co se skrývá uvnitř. Nicméně. Máte-li šanci, jeďte příští rok žít 4 dny svůj wasteland dream. Jen ten návrat do reality pak bolí. vaultdinosaur