Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
http://www.morgus.cz/kulhanek/soubory/maindownload/Cesta1.zip http://www.morgus.cz/kulhanek/soubory/maindownload/Cesta2.zip Jiří Kulhánek je známý především jako autor brutálně krvavých sci-fi knížek a povídek, v nichž však přesto nechybí velká dávka humoru a ironie. Ani v dvojdílném románu Cesta Krve nezůstal své pověsti nic dlužen. Popravdě řečeno, považuji tuhle knížku za jeho nejpovedenější a abych byl zcela upřímný, po Cestě Krve to s ním šlo hodně z kopce. Kulhánkovi se povedlo vytvořit skvělou atmosféru postapokalyptického zmaru a rozkladu, která vás naladí na tu nejtemnější strunu. Hlavní hrdina Maxmillián se vydává na dovolenou do staré opuštěné chaty po strýčkovi a se sklenkou whisky v jedné a hororovou knížkou v druhé ruce si užívá podzimně pochmurnou krásu lesa. Ovšem až do chvíle, kdy jej z ničeho nic napadne smečka vyhladovělých vlků. Ekologické snahy o obnovu přirozeného biotopu českých lesů evidentně klaply až příliš dobře. Maxovi nezbývá než se vyzbrojit prastarou brokovnicí po dědečkovi a vydává se temným, vlhkým lesem za záchranou do vzdálené vesnice. Když tam konečně dorazí, zjišťuje, že všechny domky jsou zcela vylidněné. Zůstala jen domácí zvířata a ještě něco... hostinský, bývalý Maxův přítel, změněný v nechutnou, rozkládající se zombie. Ta ovšem není první na Maxově cestě krve (a taky rozstřílených střev, mozků rozemletých broky a kostí rozsekaných mačetami). Postupně spolu s hrdinou zjišťujeme, že téměř celé lidstvo se změnilo v zombivce nebo prostě zmizelo. Zůstaly jen podivné létající popelnice a stále drsnější boje se zombíky. Max se postupně lépe vyzbrojuje, narazí i na malého kluka, který také nějakým zázrakem přežil a spolu se prosekávají dějem až do druhého dílu. Příběh má příjemně čtivý rytmus: Max dostane přes držku, dává se dohromady, lépe se vyzbrojí a dá přes držku jim. A to pořád dokola, ovšem ve stále větším měřítku, až nakonec ve druhém díle vede obrovské tankové bitvy ve svém super obrněnci, kterého vyštrachal v jedné vylidněné vojenské základně. První díl podle mě dvojku předčí o mnoho koňských délek. Problém je hlavně v atmosféře, která je v jedničce KOLOSÁLNÍ. Dala by se prostě krájet a to nejlépe motorovou pilou ještě zarezlou zbytky mozku nějaké nešťastné zombie, která Maxovi náhodou přišla do cesty. Dvojka už je poznamenaná Kulhánkovou megalomanskou touhou po stále větších bitvách, která podle mě kazí i jeho poslední knihy. Pokud bych vám tedy měl doporučit nějaké jeho dílo, pak je to Cesta Krve a Vládci strachu. Jeho dvě nejrannější a nejpovedenější věci. V tomto světle je podivný Kulhánkův přístup právě k těmto dvěma knížkám. V několika rozhovorech se od nich distancuje a bere je podle všeho jen jako hříchy mládí. Cestu Krve dokonce odmítl podruhé vydat, tak moc se mu znelíbila, takže teď má dosti vysokou sběratelskou hodnotu. Jeden můj kamarád prodal oba díly asi za tisíc korun. |
