Knihy od tohoto autora vynikají svým stylem, filozofií i atmosférou. Řekl bych, že jeho nejúspěšnějším románem je Den Trifidů, který má sice již několik křížků na krku, jedno propadákové zfilmování, ale i přes to všechno je to geniální četba, která osloví i dnešním balastem zpitomělé čtenáře.
Mou pozornost zaujala kniha Kukly, patřící do soudku postapokalyptické literatury. Její jádro je ale zaměřené spíše někam jinam, než knihy podobného tématu. Takže, o čem to vlastně je?
Wyndham líčí příběh malého kluka, který vyrůstá na vesnické farmě, jako vystřižené z dob venkova začátku minulého století. Tvrdá práce, statkářský život, venkovská bezperspektivní atmosféra… Na tom by nebylo nic divného, kdyby šlo o román líčící právě dobu před sto lety. Jenomže čas poněkud zakličkoval a podle čtenářových měřítek to může být klidně rok 3000 po Kristu. Jak je to možné?
Jak se děj rozvíjí, poznáváme v jednotlivých indíciích tragický příběh lidstva, které se chtělo stát bohy. Nikdo neví, co se vlastně stalo, jenom přítomnost velkého Utrpení uvádí všechny do kajícné polohy klečmo před oltáříkem čistoty a víry. Po malých kouscích čtenář zjišťuje, že prastaré ruiny, náspy a znamení v poušti, jsou pozůstatky naší doby. Doby, která ukončila svoji periodu vpravdě biblicky. Patrně velkou atomovou válkou, jejíž síla dokázala proměnit obrovské plochy a části světadílů na sklovitou poušť, která přeje životu asi tak, jako soudní tribunál pětinásobnému vrahovi.
Hlavní hrdina David žije se svou rodinou na farmě, kdesi na Labradorském poloostrově, který vlivem globálních změn klimatu získal teplotní podmínky, řekněme, Oregonu. Celým jeho životem prochází neúnavný a fanatický boj jeho otce proti mutacím, které se každý rok vyskytují ve větší nebo menší míře. Víra v boha slouží jako nástroj pro vykonávání a realizaci nejrůznějších očistných procesů. Když se na poli urodí podivné přerostlé obilí, je spáleno, dvojhlavá telata jsou nemilosrdně porážena a lidé, kteří se díky radiačním mutacím narodí s deformací, nedostanou certifikát čistoty a jsou vypovězení (nebo rovnou zavražděni). Celou společností obchází fanatický a xenofobní strach z mutantů, kteří podle nově upravené víry nejsou lidmi a nemají tudíž duši. "…a bůh stvořil člověka podle obrazu svého… lidské tělo má dvě uši, dvě oči, dvě ruce, dvě nohy správných délek a tvarů…" Každá odchylka je postihována jako kacířství a podle toho se s ní nakládá. Atmosféra fanatického venkova, který nedohlédne dál, než pár mil okolo sebe, věčný strach z mutantů, obývajících Hraniční zemi, za níž je už jen divočina a sklovitá pustina, to je hlavní esence příběhu, který se před čtenářovým vnitřním zrakem odehrává.
David se postupně učí a zjišťuje, že fanatismu jeho otce vůbec nerozumí, jedinou oporou je jeho strýček, bývalý námořník, který oproti venkovanům ví, jaká je pravá lidská hodnota. Že nezáleží na tom, jestli má člověk dvě, nebo tři oči, ale spíš na tom, jaký je uvnitř. To je stěžejní filozofie Wyndhamovy knihy a jejích aplikací si užijete víc než dost. Děj začíná gradovat ve chvíli, kdy si David uvědomí, že je také mutantem. Má totiž neobyčejný dar - dokáže telepaticky komunikovat s podobně obdarovanými jedinci. Vše se ještě zamotá, když se znenadání ozve neznámá žena z podivné země jménem Zaeland. Všichni obyvatelé těchto ostrovů zvládají telepatii a žijí na vysoké životní úrovni, jen velmi málo zasaženi neštěstím Světa. Nastává souboj s časem - kdo bude u Davida a jeho přátel dřív, jestli fanatičtí hledači mutantů, nebo záhadní obyvatelé Zaelandu, kteří letí na pomoc.
Kniha má vskutku originální námět a hodně silný filozofický podtext - žádná akční rychločetba. Dočíst ji ale můžete klidně za jeden den, není příliš dlouhá, ani její příběh není nějak značně rozvětvený. Ale atmosféra a originalita jsou tu zastoupeny opravdu důstojně… Takže neváhejte.

Jan Doležálek - HunteR