Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Benny - Cena za přítele Pustinou se rozléhal řev. "Kurváá, kurváá, pomožte mi někdo!!!" Ležel přímo uprostřed. Před půl hodinou tady byl klid. Jen deset mužů z Bratrstva oceli šlo pustinou a jeden Humvee je doprovázel. Nesouc v hlavě svůj úkol šli dál a dál. Pak je překvapili. Mutanti se vyřítili zpoza písečné duny. Mohlo jich být tak třicet. Muži z Bratrstva se schovali za písečnou dunu. Palba raket a těžkých zbraní ustala. Už jich bylo jen sedm a půl. Dva nestihli utéct a energopěsti mutantů udělaly svoje. A ta půlka co schází do osmi byl Simons. Taky zdrhal pomalu ale mutanti ho nedostihli. Ale dostal přímý zásah raketou. Chyběla mu noha. Nikdy nebude jako dřív, ale chuť žít byla o to větší. Leží přímo uprostřed. Neví kolik mu zbývá času. Mutanti ho nedorazí. Z příkopu občas vyhlédnou a dívají se na trpícího člověka. Ten pohled milují, chtějí aby trval navždy. Simonsovi kamarádi mají jiný názor. "Pane, musíme mu pomoct!!" "To mám jako riskovat všechny vaše životy, abych ho zachránil? Vy jste se pomátl!! Víte, jak těžko se shánějí noví rekruti?" Mužstvem zahučel odpor. "Pane, to co tam leží, není mrtvola napsaná do hlášení o průběhu akce. To je Steve Simons, člen Bratrstva jako my všichni!!" "Podívejte vojíne, vyprošuju si tuhle intonaci, jakou se mnou mluvíte! Jsem váš velící a vy se podle toho budete chovat!!", rozčílil se velitel. "Hovno velící, srágora…!", ozvalo se z houfu. "Kdo to řekl?! To si vypijete, potrestám vás všechny!!", řval velitel , až pištěla interní vysílačka. "Ježiši pane, vždyť Steve mi zachránil život, a teď se mám sebrat a vypadnout odsaď?" "Seržante Horowitzi, já jsem poručík a rozkazy dávám já. A rozkaz k opuštění pozice jsem dosud nedal. Víte sám, že kdybych mohl, tak zavolám posily!!" "Se vší úctou pane, víte moc dobře, že vysílačka je v hajzlu, a že ji nedokážem opravit." "To je pravda, podívejte už mě začínáte srát. Zrovna teď není solidarita na místě. Končíme! Vojíne Bauere, popadněte odstřelovací pušku a pomožte Simonsovi od utrpení. Ať to má za sebou!", rokázal velitel. Vojín Bauer patřil k těm chladnokrevnějším zabijákům, ale i tak mu rozkaz vzal dech. "Pane, já…já…nemůžu to udělat. Vždyť spí v posteli nade mnou…", někdo poplácal Bauera po rameni ale poručík se začal potit. "Bauere, odmítáte splnit rozkaz??!! Za tohle bych vás měl za normálních okolností zastřelit. Až do teď jste byl dobrý voják. Tak si to nepokažte a splňte rozkaz." Bauer sevřel pěsti. "Ne!", řekl krátce a opřel pušku o zem. "Tak teď sis to posral!!! Až se vrátíme na základnu, tak tě zavřu do chládku, až se ti z toho sevře prdel!! Dej sem tu pušku, udělám to sám!!", řval nepříčetně poručík a popadl DKS. Celé mužstvo na něj hledělo. Vyklonil se zpoza příkopu a když neviděl žádného mutanta, začal seřizovat hledí. Pane Bože, pomoz mi! Dostaňte mně odsud!!" Simonsův křik doléhal až k poručíkovým uším. Měl ho celého na mušce. Ruce hrabající bezvládně v písku a místo levé nohy cár. To byl Simons. Namířil na hlavu. Simons měl sundanou helmu a křížek optiky mířil přímo na čelo. Poručík tam ještě chvíli stál a mířil. Tohle měl dělat poprvé. "Doprdele!!", zařval poručík a odhodil DKS. Pak si sedl a začal se proklínat. "Nejsem dobrý důstojník, ten by to udělal!!" vzlykal a mlátil rukavicí do země. Seržant Horowitz k němu poklekl. "Možná nejste ten nejlepší důstojník, ale jste zatraceně rovnej chlap," řekl. "Tak jo, musíme pěšky, Hummer už by další zásah nevydržel," začal rozvíjet plán Horowitz. "Seržo, ty auta znám vydrží všechno…", ohradil se jeden vojín. "Hele, to auto budem potřebovat na cestě zpět. Nemůžem se vystavit riziku, že nám ho rozstřílej." Horowitz se vyklonil zpoza duny a zařval na Simonse "Šetři síly, neřvi! Za chvíli jdem pro tebe!" Simons už jen lehnul a čekal na záchranu. Chvíli tam ještě přešlapovali a připravovali zbraně. Věděli, že jdou proti přesile, a že se někteří možná už nevrátí. Nešlo to jinak. Ten, kdo tam ležel, byl kamarád… "Tak jo, jdeme na ně!!" Sedm mužů se vyhouplo nahoru. Zlostné řvaní mutantů a sprška munice se jim valila vstříc. "Zabte je, zabte je všechny!! Svině, svině, hajzlovéé!!!!" křik pomáhal kupředu. Mutanti padali pod zásahy a padali i lidé. K Simonsovi už doběhli jenom čtyři. "Foxi, Gomézi, kryjte nás!! Finchi, píchni mu jedem superstimpack, dělej, nemáme na to věčnost. "Seržante, Simons je mrtvej!!" "Doprdele, ústup, ústup!!!", zařval seržant a začal solit do mutantů dávky z Gatlingu. "Pozor chlapi, granát!!", zařval někdo. Velká exploze roztrhla dva vojáky na kusy a třetímu utrhla hlavu. Seržant Horowitz uviděl už jen dva žijící mutanty. Dávka z Gatlingu je prořízla vejpůl. Zůstal tam sám. Kolem spousta padlých kamarádů. Pak se to stalo. Jeden granát opožděně explodoval. Horowitz se podíval na svoje nohy. Ležely o dva metry dál. Uvědomil si bezvýchodnost své situace. Byl tam, kde Simons před pár minutami. S jedním rozdílem. Už nebyl žádný přítel, který by ho šel zachránit. Výstřel do spánku ho poslal za ostatními.