Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Benny - Fajn akce Všichni určitě znáte ten tradiční radioaktivní svět. New Reno, NCR, Hub, Arroyo a těch pár dalších měst a vesnic. Nájezdníci, mutanti, pár kentaurů sem tam, to je prostě klasa. Na severu obávaní Kanaďané, z jihu naštvaní Mexikáni a na obou bocích týhle země je velká louže plná všelijakejch zmutovanejch ryb. Jojo, a tak to už asi i zůstane. Možná už všichni nevíte, že za tou velkou louží je i jiná země. Před Velkou válkou se jí říkalo Evropské společenství. Teď je to jedna velká poušť. Zmizely obrovská města a s nimi i všechna sláva tohohle kdysi skvělého světa. Ale i tady vznikl život znovu. Jak už to tak bývá, lidé lezli z krytů a opět se dělili na ty dobré, zlé a mrtvé. Na těch velkých pískových planinách vznikala nová města. Ani ta pustina nebyla v Evropě moc nebezpečná. Pár nájezdníků, ale jinak se žilo klidně. Tihle lidi prostě měli touhu po klidu v krvi. Stávalo se, že zpoza velkých hor, které se rozprostíraly na východě, se občas přivalila horda lidí z šikmýma očima. Nikdy se nezdrželi, obyvatelé téhle velké pouště je poslali přímou cestou do pekel. A tak šel život dál. Městečka žila svým životem a kráčela vstříc lepší budoucnosti. Jen jedna chyba tady byla. Lidi umírali nudou. Stereotyp ubíjel hlavně v těch menších městech. Jedním z těch měst byl i Duluth… "Tak vás vítám na zasedání rady Duluthu," pronesl starosta Jakob vesele a zaplácl mouchu na stole. "Všichni jistě víme, co máme dnes a programu. Vymyslet nějakou zábavu.", pokračoval starosta a přemýšlel, s čím přijdou ostatní. "Mám, mám skvělý nápad,tady tady!!", rozpištěl se Olaf, jeden z lidí, kterým se říká vlezprdelka. Starosta se nadechl a v předtuše nervové zátěže se posadil. "Tak spusť…" "Navrhuju uspořádat krysí závody, budeme se dívat jak bloudí v bludišti, jak se perou a pak je sníme," pronesl Olaf s rozjasněnými očky. Doufal, že jeho nápad vyjde. Měl totiž obchod s krysím občerstvením… "Ale no tak Olafe, nic originálního bys tam neměl? Minulý rok tu byly závody švábů, letos krysy a příště prasata, ne? Lituju, ale tohle opravdu nejde.", pronesl Jakob zničeně a poplácal Olafa po rameni. "Hlásí se někdo o slovo?" "Jo, já mám nápad,ale ještě to není promyšlený.", ozval se Elgor, jeden z mladých obyvatel města. Starosta se usmál a řekl: "Rádi si to poslechnem, jen když to nebude nic s krysami." "Neboj Jakobe. Mám takovou myšlenku. Duluth potřebuje nějakou velkou akci. Třeba v Helgenu mají boxerské turnaje a podívejte, jak jim to vynáší. My bychom taky mohli mít něco pořádného. Něco, co by sem přilákalo lidi, co by tady klidně mohlo zůstat jako tradice. Podívejte, v každým městě je pár aut, i tady v Duluthu mám přece dílnu, kde už jsem jich pár složil. Lidi maj auta rádi. Napadlo mě, že bychom mohli uspořádat něco jako závody. Mohli bysme to udělat v Aréně, něco mi stejně říká, že před válkou to bylo k něčemu takovýmu." Ale jak říkám, je to jenom nápad", dokončil Elgor projev, když viděl mlčenlivé tváře ostatních. Mlčení ještě chvíli trvalo. Pak ho prolomil Jakob. "Myslím, že ten nápad je skvělý. Po obědě se tady můžeme sejít a začít plánovat. Schůze skončila a účastníci uháněli na oběd domů, do hospody U kaktusu, nebo do krysího občerstvení. Dny po té přelomové schůzi jako by Duluthu vstříkly novou krev do žil. Začalo se vymýšlet co kde bude a taky se začala připravovat stará Aréna. Aréna byl pozůstatek nějakého starého stadionu. Stála tam odjakživa. Obrovská, tyčila se prostě uprostřed pouště, asi půl kilometru od Duluthu. Byly tam staré tribuny, na několika místech rozbořené. Měla oválovitý tvar. Uprostřed byl asfaltový okruh. V aréně si hrávaly děti. Našlo se tam hodně starých časopisů, popisujících život zaniklého světa. U hlavního vchodu do arény se houpala stará písmena X-TR*ME AUT* ARENA. Podle toho jediného celého slova se jí taky říkalo. Před Arénou bylo prostranství plné vraků starých aut a přímo v Aréně měl Elgor svoji dílnu. Skládal v ní auta. Teď připravoval to, se kterým bude závodit. Vylovil ho v Lindiaru, velkém městě hodně daleko na severovýchodě. Kdysi se prý jmenovalo Berlín. Tam, v jedné staré továrně se pod kusem plechu schovával stříbrný BMW 5000X. Díly do tohohle sporťáku hledal ve všech koutech pustiny, než je náhodou našel u staré pumpy na jihu. Teď už čeká na den závodu… Starosta Duluthu se taky hodně těšil. Z okolních měst zapůjčil audiotechniku, pozval stánkaře, nechal rozvést plakáty do okolí a pozval bývalé vojáky, aby mu za peníze zajistili při akci klid. Každý z Duluthu dostal na den závodu svou funkci. Děcka se staraly o spojení mezi stanovišti, chlapi měli registrovat závodníky u brány a různé jiné věci a ženské se měly starat o úklid a jídlo. Závodit se mělo v Aréně třicet kol na okruhu, v poušti byla rychlostní dráha v délce půl míle a pak byla soutěž diváků o nejhezčí auto. Účast přislíbila i slavná bubnová kapela mutanta Jarvise. Závody měl komentovat známý bavič Was z města Borohon. Už několik dní před závodem se kolem Duluthu sjížděli obchodníci, pasáci s kurvami i normální lidi, co byli zvědaví. Den závodu nadešel. Přijelo celkem 61 aut z blízka i z daleka. Pro závod v aréně vybrala porota deset nejlepších vozidel a ostatních soutěží se mohli zúčastnit všichni. Nastala chvíle, kdy měl Jakob přivítat všechny závodníky i diváky a zahájit sportovní den. Jakob vystoupil na podium a zhluboka se nadechl. Popadl stařičký mikrofon a spustil. "Vážení občané, návštěvníci i závodníci. Jsem rád, že jste se zde sešli v tak hojném počtu. Skutečnost, že je nás tady skoro pět tisíc, dokazuje, že máte zájem se pobavit. A právě proto je tady Duluthský závod!!! Doufám závodníci, že budete féroví. A taky budu rád, když diváci nebudou ničit sedačky a chcát u zdi. Ještě jednou děkuji, že jste dnes tady a prohlašuju jubilejní první Duluthský závod za zahájený!!!!" Ozvalo se trocha tleskání a hlavně nadšený pískot a střelba do vzduchu. Jakob byl spokojen. Trochu ho jen zarazilo, že když vykládal o férové hře, tak se na něj usmíval hlouček nájezdníků, jejichž velitel měl taky závodit. Ještě ten den přijížděly k Aréně nějaké auta, které se chtěly účastnit. U stánku s registracemi seděl známý hospodský ranař Pierre a každému trpělivě vysvětloval, že se mohou zúčastnit pouze soutěže o nejhezčí auto nebo závodu na půl míle. Kdo projevil odpor, byl jednoduše poslán ranou k zemi. Pierre hleděl na obzor. Zvedal se prach. Za chvíli se na horizontu objevily první motorky. Neuběhlo ani deset minut, a u stánku registrací se nahromadilo skoro třicet motorkářů na různých strojích. Jejich vůdce šel poznat snadno. Měl motorku velkou jak auto. Dvě kola od traktoru, šílený motor a ještě šílenější výfuk. Seskočil z toho stroje a šinul se k Pierrovi. "Chci se zaregistrovat a tihle chlapi taky," pronesl docela klidně a vytahoval sto starých Eur na registraci. Pierre vyplivl párátko a ztěžka položil svoji tlapu na program dne. "Podívej, tady na tom programu jsou všechny závody. Vidíš tady někde napsáno Závod motorek? Já teda ne. Víš co to znamená? Že tyhle prachy můžeš utratit leda tak za vstupenku. Vysmahni." Svůj projev Pierre proložil výmluvným prokřupáním prstů. Motorkář se pousmál a řekl "Podívej, jedem sem z daleka, někteří až od Velkých hor. Snad by šel v Aréně zařídit menší závod i pro nás. Jestli to půjde, nebudem dělat bordel. "Musím uznat, že je to fér nabídka. Ale vo tom já nerozhoduju. Musím zavolat starostu.", řekl Pierre a odeslal nějakého kluka pro Jakoba. O pár minut později už u Pierra motorkáři skládali prachy a děcka doplňovala tužkami do programů, že jako druhý se pojede závod motorek. Pierre to vzal sportovně a domluvil se s vůdcem motorkářů, že po závodě se s ním pojede na jeho motorce. Hlediště se zaplnilo a moderátor Was začal hovořit do mikrofonu. "Tak jo lidičky, máme tady první závod dnešního dne. Třicetkrát kolem dokola, nic víc, nic míň. Na vítěze čeká tisíc Euro, poukaz na oběd v Krysím Baru a hodina zdarma v podniku Nebeských slastí v nedalekém Kalenu!! Není to skvělý? Tak doufám, že se vám to bude líbit. A našich deset hrdinů se nám řadí na čáře, tak vám je v rychlosti představím. Jako první je tu Elgor. Místní hrdina, se svým vozem BMW 5000X !!! Jako druhý - ghoulka Stina se svým vozidlem vlastní výroby, pojmenovaným Tornádo!!" Ghoulka Stina se zubila kolem dokola, její tornádo bylo vyrobeno se svařených trubek, čtyř beček plných písku, sloužících jako kola a hlavně starým motorem z malého letadla. "Třetí závodník je Hans Peter z Lindiaru. Závodí s nádherným předválečným kouskem značky Chryslerus Corvega, prosím potlesk!!" Hans-Peter byl docela známý šílenec, který se proháněl pustinami bez většího cíle. Neměl rodinu, neměl domov, neměl holku. Měl auto. Čtvrtým závodníkem je Trengo, má vůz značky Kdysitobylmercedes a k němu spoustu svých dalších doplňků." Trengo byl lovec zvířat. Lovil je z auta. Jeho auto obsahovalo spoustu ostrých výčnělků, střílen a sítí. Lahůdkou byl předválečný motor ve skvělém stavu. "Jako pátý závodník je zde Jumbo, s autem vlastní výroby. Svému vozidlu říká Mach 10!!" Jumbo byl veselý týpek vážící asi sto kilo. Jeho auto vypadalo moc dobře. Spojení kadibudky, starého počítače, karosérie nejméně pěti aut a u každého kola samostatný náhon dávalo tušit, jak těžko se dnes shání náhradní díly. "Šestý je dnes mutant Dall, se svým upraveným truckem Scania." Mutant Dall patřil k těm chytřejším a tak si postavil auto. Slovo upravený nebylo na místě. Z trucku zůstal pouze podvozek a obří motor. Zbytek byl nemilosrdně stržen a nahrazen nízkými pancéřovými boky. Byl to prostě kabriolet na velkém podvozku. "Sedmá je tady Chitsa. Bude závodit s vozidlem značky Ford GSC RX. Jak vidíte sami, není co dodat!!!" Chitsin Ford bylo auto se vším všudy. Narazila na něj jednoduše. Ve zničeném městě náhodou objevila nezničený Tuning Shop. Nasávače, turbodmychadlo,nitrogenové nádrže, spoilery i lité kola ji předurčily k automobilismu… "Osmý závodník je Alex!!! Bude řídit své auto vlastní výroby, nazvané Raketa!!!" Raketa byl hodící se název. Alex byl potomkem profesionálního mechanika. Leteckého mechanika. Měl problém. Bál se výšek. A tak dal svůj nejlepší motor do starého auta které našel v poušti, a rázem z něj byl machr. "Devátým závodníkem je velitel klanu nájezdníků….Igor!!!!!!!!! Jak se vám líbí jeho auto posuďte sami.. Kapitán nájezdníků byl chlap jak hora. Starou bugynu obdařil kulometným hnízdem. Na bok pevně přivařil desítky starých raket, které měly silou svých motorů zrychlit jízdu. Třešničkou na dortu bylo pár lebek a spousty kostí připevněných provazy na kapotě. "A poslední, desátý závodník je Karl se svým vozidlem, který se jmenuje Minotaurus!!!!!!!" Minotaurus znamenalo spoustu motorů ze sekaček nějakým zázrakem spojený v jeden hybný mechanismus, spoustu výfuků a uprostřed toho všeho člověk zvaný Karl. Víc se říct prostě nedá. Závod měl odstartovat výstřel ze signální pistole. Starosta se postavil na tribuně, vytáhl pistoli a stiskl spoušť. Vylétla červená raketa a rozprskla se na obloze. Ozval se šílený rachot. Z výfuků, komínů a bůhví čeho všeho se vyvalil oheň a auta vyrazila šílenou rychlostí kupředu. Jediný kdo neodstartoval byl Alex. Ozvala se exploze a jeho auto hořelo na startovní čáře. Dav šílel a závod pokračoval V desátém kole se mutant Dall začal propadat a skončil až vzadu. Z huby se mu vydralo obrovské zařvání a pak stiskl červený knoflík na svém volantu. Z výfuku jeho trucku se vyvalil sloup ohně a kamion vyrazil zběsile kupředu. Dall dojel až tam, kde spolu zrovna Minotaurus a Elgor bojovali o první místo. Pak se od motoru vyvalil sloupec dýmu a Dall zaklel. Rozhlédl se doleva a doprava, pak se šíleně usmál a s tím úsměvem to napálil přímo do zdi. Závod pokračoval a lidé na vedoucí pozici se střídali. Někdy sedm kol před cílem vůdce nájezdníků spustil svou raketovou forsáž a jeho vůz se doslova vznesl. Nejdříve se z něj odtrhly všechny ty kosti a lebky a pak to z něj utrhlo i sedadlo s řidičem. Pak už se bugyna nekontrolovatelně vznesla, přeletěla tribuny a odletěla do pouště. Bylo to dvě kola před cílem. Hans Peter, Elgor a Chitsa jeli skoro vedle sebe na prvním místě a snažli se vzájem blokovat. Toho využila ghoulka Stina. Předjela je naráz a bezchybně si se svým povozem dojela pro vítězství. Hlouček Ghoulů v hledišti se mohl zbláznit radostí a zbytek hlediště zase smíchy, když si představil jak ghoulice zužitkuje poukaz do Podniku nebeských slastí. O závodu se vyprávělo ještě dlouho. Druzí na řadě byli motorkáři. Was už zase rozehříval publikum ale jinak byl závod předem jasný. Vůdce motorkářů zvítězil se svou šílenou motorkou a všech tisíc Eur z výhry utratil v Duluthské hospodě. Ne sám, jako správný chlap pozval i své soupeře. V podvečer se vyhlašovala soutěž o nejhezčí vozidlo. Vyhrála to Chitsa se svým Fordem. Jako výhru si odnesla opět tisíc euro a dárkový balíček z Krysího baru. Nastal večer. V pustině hořely desítky ohňů. Ohraničovaly půlmílovou trať. Začátek závodu měla ohlásit bubnová kapela mutanta Jarvise. Tím signálem měla být ústřední melodie z jejich hitu "Střeva a mrtvoly, tak to je život pro mě." Tuhle píseň znal snad každý. A opravdu. Jarvisovi chlapi mlátili do bubnů a Jarvis ochraptěle řval text do mikrofonu. Pak nasadili ústřední melodii, kterou vzápětí přerušilo burácení desítek motorů. Vlna kouře z výfuků doslova smetla všechny co stály za auty a pak už bylo vidět jen vozy mizící ve tmě. Občas se objevil výbuch nějakého auta, jehož řidič zapomněl naplnit chladič. Pak domácí vybuchli radostí. První přejel cílovou čáru Elgor v BMW. Závod skončil zábava se protáhla až do rána. Lidi skákali u Jarvisova koncertu, chlastali, ochomýtali se kolem aut, kšeftovali a dělali další věci. Jen nájezdníci u toho nebyli. Šli do pustiny hledat šéfa a jeho auto. Za pár dní se všechno rozjelo domů, uklidilo se a Duluth osaměl. Ale Elgor svým nápadem dosáhl ještě něčeho cennějšího, než bylo vítězství v závodu. Dosáhl toho, že během závodu se v pustině snížil počet vražd a i při práci si na sebe lidi dávali bacha. Proč? Je to jasné, každý se chtěl dožít druhého ročníku tohohle podniku. Byla to zkrátka fajn akce…