Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
Ed je naprosto bezvýznamným obyvatelem Vaultu 13. Ed je demotivovaný a přehlížený údržbář, jehož život lze, co do plytkosti, přirovnat k brahminímu trusu po týdnu v dešti. Neustále frustrovaný a samotářský Ed, nemá potřebu s kýmkoliv sdílet bezvýznamnost svého přežívání. Ed se nudí. Ed nemá přátele. Ed se s nikým nestýká. Ed se snaží lidem vyhýbat jak je to jen na tak malém prostoru, jež vault skýtá, možné. Edovi je ale svěřena veliká odpovědnost. Má na starosti kontrolní jednotku IRT356, jež mimo jiné zajišťuje i čistý chod filtrace vody. Možná právě jeho znalosti v oblasti této techniky a stoprocentní loajálnost Správci zapříčiněná zejména absencí jakýchkoliv zájmů, vedly k rozhodnutí vyslat pro čip právě jej. Existuje ovšem ještě jedna skutečnost, ke které je třeba přihlédnout, chcete-li Eda blíže pochopit. Ed je klaustrofobik. Svůj panický strach ze stísněných prostor vaultu zahání Ed pravidelnou dávkou Metansu, ale přesto cítí nepopsatelnou úzkost Edův den naštěstí přejde vždy stejně. To pomáhá Edovi strach potlačit. Přesně v osm zapnou zářivky a Ed vstane ze své postele. Vezme si jednu tabletu Metansu, kterou zapije sklenicí čisté vody položené na konferenčním stolku, ustele si a dojde do koupelny, kde stráví deset minut ranní hygienou. Ed se sprchuje jen jednou týdně, v Neděli, protože s vodou je nutno šetřit. Poté Ed odchází do centrálního sálu, kde zajišťuje ničím nerušený chod výpočetní jednotky IRT356. Pak oběd a opětovná služba na sále. V osm večer se Ed vrací do pokoje, připravuje si sklenici vody na konferenční stolek a ulehá. Ed usne v 8:27. Tenhle zaběhlý rituál se opakuje už od Edových šestnácti let. Za tu dobu se Ed stal obětí vlastních návyků. V podstatě by Ed přestal přemýšlet, nebýt doby mezi 8:03 a 8:27 kdy nemůže usnout. To Ed rozjímá o svém životě, který nikam nevede, o své práci jež jej neuspokojuje, o smyslu žití ve vaultu a o světě před dobou, než bylo míst jako vaultů vůbec zapotřebí. Edovi se často zdává sen v němž létá nad ulicemi rozlehlého města, které on nezná. Jak by také mohl, Ed viděl město pouze na diapozitivu a to už nepředstavitelně dávno. Ulice toho města jsou plné lidí a aut, všichni se usmívají. Celý sen vypadá trochu jako levný reklamní plakát z doby před válkou, ale na Eda působí velice živě. Proto se Ed nerad budí. Ale dnes se Edův život změnil, po letech nabral nikoliv nový, ale vůbec nějaký směr. Ed totiž dostal poslání. Ed má získat vodní čip. Někdo by snad Eda obvinil ze záměrné sabotáže, ale byla to skutečná náhoda, že právě IRT356 byla mašina, jež čip zkratovala. Jak by nakonec Ed mohl vědět, že na skladě žádný další čip neleží? Na tom zda nese vinu ostatně nezáleží, protože Ed již kráčí chodbou, kterou doposud nenavštívil, v hodinách kdy normálně spí, trochu vyděšený, ale plný očekávání. Ta chodba vede k ohromným pancéřovým dveřím, ven z Vaultu 13. Ven. Ed přemýšlí, hodně uvažuje a trochu sní, o tom co ho čeká tam za dveřmi. Na malý moment se mu do mysli dokonce vkrádá myšlenka na jeho sen : ,,Co když uvidím město? Co když to všechno byla jen noční můra a já se probouzím? Co když nám lhali a žádná válka nebyla? Vaulty by mohly být jeden velký omyl…" Ale to už Ed projde otevřenými vraty. Ed ve skutečnosti očekával prudké světlo, jež jej po otevření dveří oslepí, ale vstoupil do jeskyně. Poprvé v životě ucítil pod nohami hlínu a kamení. Tak málo stačilo aby si byl jist, že takový život má skutečný smysl. ,,Ano, město." Poslední záblesk toho slova, jež dávno ztratilo svůj význam a stalo se pouhým pocitem, nadějí, zmizel v tmách jeskyně spolu s Edovou jistotou. Eda se zmocnila hrůza, uvědomil si, že zapomněl na Metans. Vstal totiž od dvě hodiny dřív než normálně. Hrdlo se Edovi stáhlo a klenba jeskyně se zdála blíž. Ed vyděšeně popoběhl. ,,Stěny se bortí," napadalo jej. Dojmu, že vše kolem je mnohem blíž nešlo odporovat. ,,Musím se odsud dostat. Na ničem jiném nezáleží," napadlo Eda a rozeběhl se k domnělému východu z jeskyně. Neurazil však ani deset metrů a zakopl o kámen ukrytý ve stínu přítmí. Edovo tělo klesalo k zemi děsivě volně. Dopad byl však tvrdý. Edova hlava se odrazil od kusu ostré slídy, jež pokrývala zem v jeskyni, aby na ní po vteřině setrvačně podruhé spočinula. ,,MĚSTO," poslední věc, jež Edovi společně s hranou skalky prolétla hlavou. Poslední obraz v zorničkách před momentem kdy opustil svět, jež nestačil poznat. Kdybyste vyšli z Vaultu 13, první na co narazíte budou potkany ohlodané ostatky šťastného muže. Jmenoval se Ed a měl získat vodní čip. |
