Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Schovával se za matkou, plný velkých očekávání, a tiše poslouchal. Taky měl co. Jeho rodiče, počestní farmáři, zrovna jednali se zákeřnou tlupou nájezdníků, která se dožadovala nespravedlivého výpalného. Musíte uznat, že taková povedená akce se nekoná každý den.
"Dejte nám ty prachy… přece jsme se tak dohodli," řval drsným hlasem nájezdník.
Otec Jacka, hlavního hrdiny tohoto příběhu, se chystal odpovědět. Tehdy však zasáhla chlapcova matka a letmým úderem odhodila manžela stranou. Ne nadarmo se jí v okolí říkalo jednohlavá brahmína.
"Nemáme, přijďte za týden," odsekla hlasem, při kterém Jackovi zalehlo v uších.
"Ano, má pravdu," zasípal muž, který se zrovna sbíral z podlahy.
Nájezdníci po sobě chvíli házeli rozpačité pohledy, poté zazírali na odulý obličej rozložité ženy. Nakonec se obrátili k odchodu.
"Tak teda za tejden," přikývli.
A v té chvíli už to Jack nevydržel. Vykročil z maminčina stínu, a že to byl stín, a spustil.
"To si říkáte nájezdníci?!" štěkl rozhořčeně. "Správně by jste je měli oba zabít, ženu předtím znásilnit, a potom to tu celý vypálit. Co se to s tou pustinou hergot děje?"
"Znásilnit?" promluvil tiše jeden z nájezdníku. "Ty vole, dyť tvoje mamka ani není ženská… kdybych to nevěděl líp, řek bych, že je to mutant…"
"A hodně nepovedenej," dodal další.
"A co teprve ten knírek?" zakňoural třetí.
"Já žádnej knír nemám," ozvala se matka a pošimrala si knír.
Chvíli bylo ticho.
"Hele hošku, možná příště," pověděl smířlivě druhý nájezdník a poplácal Jacka po rameni.
Jack se však nedal. Nasadil roztomile smutňoučký výraz, z očíček mu začaly kanout slzy velké jako hrachy. Pár nájezdníků se při pohledu na něj rozplakalo také.
"No tak dobrá… smrk," souhlasil nakonec první, vůdce celé skupinky. "My je teda zastřelíme… ale žádný znásilňování," dodal při pohledu na almaru - teda Jackovu matku.
Matka nasadila ukřivděný výraz.
Jack ustoupil stranou a banditi tasili. Vzápětí se domem, kde se celá scéna odehrávala, začala rozléhat střelba. Jackovu otci stačila jedná rána do hlavy, ale ta tlustá svině - chci říct matka - ne a ne chcípnout. Vyprázdnili do ní dva zásobníky a ona se pořád hýbala. Nakonec se hlavní nájezdník neudržel a velkým loveckým nožem jí uřízl hlavu. Tu okamžitě, samozřejmě s odpovídající úlevou ve tváři, hodil do rozpáleného krbu.
Všichni, včetně malého Jacka, si oddechli. Ta bečka - už je mrtvá, takže není třeba zdvořilostí - budila v okolí větší strach než místní boss Karek, lídr celé nájezdnické tlupy. A to už něco znamenalo.
"Co bude teď?" zeptal se první nájezdník Jacka.
"Tak teď," začal Jack, přemýšlivý výraz na tváři. "By jste mě měli nechat utéct do pustiny… já si vás potom najdu a pomstím se. Tak to tuším chodí."
"Chceš říct, že nás hodláš zabít?" zeptal se třetí nájezdník.
"No jasně," přitakal Jack a nasadil nevinný úsměv.
"Já se jen tak ptal," odvětil tazatel a víc nepromluvil.
Následoval další okamžik ticha.
"Tak teda utíkej," řekl nakonec vůdce bandy. A vy," otočil se na ostatní nájezdníky, "zavřete oči, ať to celý nepokazíte."
Všichni nájezdníci si zakryli oči dlaněmi, nenechali jedinou mezírku, a Jack se rozběhl. Opustil domov i celou usedlost, aby se vzápětí ocitl v náručí pustiny.

Nějakou dobu putoval jen tak nazdařbůh pouští, dýchal čerstvý prašný vzduch, opaloval se a zpíval veselé písničky. To vydržel dělat až do sedmnácti let. Tehdy uznal, že přišel čas na vykonání řádné a nemilosrdné pomsty.
"No jo, to se lehko řekne - pomsta. Ale jak to udělat?" postěžoval si nahlas. "Vždyť ani nemám pořádnou bouchačku, kterou bych to celé provedl."
V tom samém okamžiku se před Jackem zaleskla zbraň. Byla to Opakovací brokovnice, úplně nová a nepoškozená. Chlapec zbraň zvedl a chvíli si ji prohlížel.
"Fuj, taková šrotka," řekl nakonec a brokovnici zahodil. "To tady není něco lepšího?"
Další zablesknutí. Jack si všiml, že pár metrů před ním leží Gaussova puška.
"To už je lepší," pověděl spokojeně a hodil si pušku přes rameno.
Chvíli pokračoval dál, pak se ale opět zastavil.
"Hej, a co brnění?" zakřičel nahlas.
Hned nato si Jack všiml nějakého zeleného předmětu, jež ležel nenápadně skryt za vyschlým keříkem. Chlapec k němu rychle doběhl a zjistil, že je to kevlárová zbroj.
"Ale no tak," ptal se hlasně okolní pustiny. "Energozbroj by nebyla?"
Kevlárová zbroj se změnila v obyčejné kovové brnění.
Jack se sehnul a se slovy "nájezdníci maj stejně jen kožený" zbroj sebral a oblékl.
"A teď hurá na nájezdníky," zařval drsňácky a rychlým sprintem vyrazil rovnou za svým pohledným nosíkem. Nevěděl sice, kde se jejich základna vlastně nalézá, ale… co já vím, využijte představivost.

Netrvalo dlouho a v dálce spatřil daleký tábor. Samozřejmě patřil nájezdníkům, kteří před lety zabili jeho "milované" rodiče, to se prostě pozná…
Jack se pomalu blížil, když v tom opět zastavil.
"Sakra, chybí tu nějaká frakce," došlo mu náhle. "Bez nějaké známe frakce není žádná pomsta to pravé."
V té chvíli Jack spatřil v dálce - no, bylo to trochu blíž, než ten tábor - blížící se skupinku na první pohled zatraceně ostrých chlápků.
"Vy jste z Bratrstva?," otázal se Jack s nadějí v hlase, jakmile se celá příchozí družinka ocitla dostatečně blízko.
Chlapík, který mu byl nejblíže, si velice významně odkašlal. Jeho mocné svaly, zvýrazněné vypasovanou kevlárovou zbrojí - fuj, buzerant - se napnuly a na tváři se mu rozhostil tupý, dobromyslný výraz.
"Ne," zahřměl. "My jsme Rangeři, ochránci dobra v pustinách, ničitelé zla a pomocníci…"
"Jo, to je zajímavý," zastavil ho zklamaný Jack. Tak Bratrstvo nebude, pomyslel si nešťastně, tenhle póvl musí stačit. "A kam vlastně jdete," zeptal se - samozřejmě velice hloupě, proč bych sem jinak ty blbé Rangery dával, když ne kvůli tomu, aby mu pomohli vystřílet ten dementní tábor - a falešně se usmál.
"Jsme tady proto, abychom zničili tábor nájezdníků - no nekecej -, který moří tuhle zemi."
"To je ale náhoda," zazubil se Jack a…
No, prostě spolu ještě chvíli kecali, načež se pustili směrem na tábor nájezdníků.
Když se ocitli asi tak dvacet metrů od něj, nikdo si jich pochopitelně zatím nevšiml, připravili si bouchačky. Jack zamířil Gausskou a i přesto, že s ní střílel poprvé v životě, bez problémů ustřelil oběma strážným hlavy. Byl to fakt machr.
Poté se rozběhl rovnou do centra nájezdnického kempu a cestou střílel vše, co mu přišlo do cesty. Omylem zastřelil i dvě děti, ale co, život je svině. Rangeři zůstali daleko za ním.
Nakonec vběhl do hlavního stanu, kde se pohodlně rozvaloval Karek - vzpomínáte, úplně nejhlavnější nájezdnický šéf - a popíjel Rot Gut.
"Nazdar," pozdravil ho Jack. "Přišel jsem se pomstít."
"No není to malej Jack," usmál se Karek. "Tys ale vyrost."
Jack nechápal.
"Ty si mě nepamatuješ?" ptal se ukřivděně. "To jsem já, Karek, před tvýma očima jsem znásilnil a zabil tvojí sestru… nebo to byl brácha?"
"Už si vzpomínám," plácl se Jack po čele. "Byl to můj nejstarší brácha Tommy."
"Vidíš to," zachechtal se Karek. "To bylo prvně, kdy jste nechtěli zaplatit."
"No jo, takhle jsem vlastně přišel o všechny sourozence," zamyslel se Jack. "Ale to je jedno, rád tě zase vidím."
Potřásli si rukou.
"Co tě ke mně přivádí, Jacku?" vyptával se Karek, jakmile si zavdal trochu Rot Gutu.
"Ále, přišel jsem tě zabít… tvý lidi mi zabili rodiče a, no znáš to."
"Čoveče, je to nutný?" šklebil se Karek. "Mám to tu docela rád."
"Je," potvrdil Jack.
"Tak teda dobrá," souhlasil Karek neochotně a nastavil mu levý spánek.
Jack vystřelil a v tu ránu po plachtách stanu klouzaly lepkavé kousíčky mozku.
"A je to," pověděl Jack chladným hlasem a vyšel ze stanu.
Ježto mu dosavadní akce nestačila, postřílel ještě všechny Rangery. Stejně ty dementní paka neměl rád. Poté si opět hodil Gaussku přes rameno - ještě se z ní kouřilo - a vyšel do zapadajícího slunce.