Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
Ahoj, jmenuji se Vašek a bydlím v malé vesničce jménem Arroyo. Určitě ji znáte, založil ji sám velký zakladatel, který se proslavil zejména zakládáním vesnic. Ale nejen díky jemu je naše vesnička známá. Nejvíce nás proslavila naše pověstná demence, nikdo neví, co to slovo znamená, ale podle toho, jak se na nás dívají ostatní lidé, to bude asi něco legračního. Dnes jsme od paní učitelky tetičky babičky Lindy dostali domácí úkol, napsat něco o místě, kde žijeme, většina dětí to vyrývá do kamene, ale já našel pěkný čistý papír, jen doufám, že se strejda děda Arnošt moc nezlobil, když se musel vytřít rukama. Žijeme tu všichni klidně, je tu moc hezky, všichni se známe, protože jsme všichni příbuzní. Zakladatel měl hodně dětí, můj otec, jeho syn, si vzal mou matku, jeho dceru, ta pak porodila mě , ale otec se s ní rozvedl a vzal si tetu Agnes, která měla se strýčkem Gustavem moji sestřenici Lucii a bratrance Tondu, takže moje teta se stala mou matkou,moje matka mou tetou, Lucie se stala mou sestrou a Tonda mým Bratrem ale ani s tetou matkou Agnes mu to nevydrželo dlouho, protože při jedné noční procházce teta matka spadla do kaňonu, musela být hodně neopatrná, když se jí kolem krku zamotalo lano a ještě navíc tak divně. Můj otec se stal na pět minut vdovcem a pak se oženil s mou sestřenicí sestrou Lucií a tak se moje sestra dříve sestřenice stala mou matkou a můj otec mým bratrancem a švagrem a Tonda se stal mým synovcem. Tonda se pak oženil z mou babičkou několikanásobnou vdovou a tak se z mého bratrance bratra synovce Tondy stal můj děda a z mé babičky moje sestřenice sestra neteř. To ovšem znamenalo, že můj otec je můj bratr a že dítě, co měl s mou sestřenicí sestrou matkou Lucií byl můj bratr, ale také synovec a vlastník. Ten, se ve věku tří let oženil s mou první matkou a tak se stal také mým otcem, ale moje matka se zároveň stala mou sestrou a sestřenicí. Díky tomu, že znám tak dobře celý svůj rodokmen, jsem byl v minulosti dosti handicapován, protože jsem z ostatními dětmi nemohl hrát spoustu her. Hrozně jsem jim záviděl, když běhali po vesnici a vsázeli se, kdo je jejich otec a matka. Bylo to hrozně napínaví, protože až do poslední chvíle nikdo netušil, kdo to je, mnohdy to ale nevěděli ani samotní rodiče, a pokud se původ nepodařilo odhalit ani pečlivým proměřením ohonu (to jsme odvodili od zvířátek, protože malí brahmini mají stejně dlouhý ocásky jako jejich rodiče, ale stejně je zajímavý, že kluci mají jenom otce a holky jenom matku), tak se losovalo, kdo si vytáhl z brahmina nejmenší hovínko byl prohlášen otcem/matkou všech dětí. Žije nás tu spousta, ale většina jsou dospělý, děti bych mohl spočítat na prstech jedné ruky, je jich tu jen šest. Jídlo je tu dobrý, většinou si dáme něco z brahmina, ale nejraději mám koláčky, které dělá sestřenice sestra teta Míša, protože dovolí dětem sbírat suroviny. Potřebujeme jenom najít hodně nafouknutýho brahmina a dát mu trochu zmutovaného hrášku, pak jen stačí za hodinu přijít a posbírat ty věci , co z něj vypadnou, ale musíme dávat pozor, aby měli hnědou barvu a byly dostatečně řídký, protože ty žlutý a zelený loužičky ještě nejsou dostatečně zpracovaný. Tetička pak z toho udělá výborný koláčky, všichni je milují, dokonce když sil jeden obchodník vzal recept, tak po jeho přečtení rychle všechno vrátil, dokonce i to, co snědl, asi nechtěl dělat škodnou, když zjistil, jak je ta příprava složitá. Ze všech mých příbuzných mám nejraděj strejdu Aleše, protože má strašně rád psy a kočky. Chová jich strašně moc, nejraděj mám malinkatý štěňátka a koťata, protože mají jemňoučký masíčko a křupavou kůrčičku. Strejda je taky hrozně vynalézavej, jednou, když mu došly psy, nám uvařil výborný gulášek, ještě si pamatuju, kdy tuhle dobrotu dělal, bylo to ten samej den, kdy se ztratila teta Blanka. Nejvíc za všech nesnáším Hakunina, vypadá jako zlej bubák a mluví hrozně divně, ale jeho léčení každýmu pomáhá, akorát nechápu, proč pak každýho pak pálí prcinka. Každý večer máme táborák, u ohně se vypráví spousta příběhů, hlavně o zakladatelovi a vaultu 13,ale já mám nejraději ten o šípkové zakladatelce. Bydlíme ve stanech, každý si svůj vyrobil z brahminích kůží a toho co někde našel, takže každý stan je jiný a nepotřebujeme na nich čísla jako mají v Kalamathu. Za vesnicí stojí chrám zkoušek, nikdo se odtud ještě nikdy nevrátil, asi to bude tím, že tam ještě nikdo nikdy nešel. S okolím moc kontakty neudržujeme, občas sem zajede nějakej obchodník, kterej nám prodá jakousi modrou věc s číslem a zase odjede. Občas sem zabloudí i někdo jiný, vždycky poznáme, že to není obchodník, protože si při pohledu na celou naši vesnici poklepe na hlavu, asi to bude nějakej cizáckej pozdrav. Zítra nás čeká velký den, starší oznámila, že se bude něco vyvolávat, jenom doufám, že ne do kaňonu, když jsme do něj minule volali, tak se začala otřásat země a setřáslo nám to most, museli jsme ho zase postavit, ale trvalo to moc dlouho, protože jsme nemohli najít nikoho, kdo dokáže dobře skákat. Dodnes tam stojí kámen s nápisem: na památku strýčka Honzy, sestřenice sestry Jany, tety matky Libuše, strejdy dědy bratra Pavla, otce strýce Michala, bratrance Narga, strýce Huga, tety sestry Vlasty, bratra Josefa a dědy bratrance Toma. Tak to bylo vše co vím o místě, kde žiju, je tu moc hezky, libí se mi tu, je tu hezká příroda, všude je spousta fosforeskující vody, spálených stromů a masožravých rostlin, prostě nádherná civilizací nedotčená krajina.
|
