Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
6. KAPITOLA "H h chrchly h chrchly h h chrchly h h chrchly h h chrchly h chrchly chrchly chrchly h srrrk grrrrr ml mt radost. Opakuji. Mluv k vm v kapitn, tak pestate dlat, co prv dlte, a dvejte pozor. Za prv, pstroje ukazuj, e mme na palub dva stopae. Tak nazdar, a jste, kdo jste. Rd bych, aby bylo jasno. Nemm z vs ani trochu radost. Dalo mi hodn prce, ne jsem se dostal tam, kde jsem te a nestal jsem se kapitnem vogonsk stavebn lodi, jen abych dlal taxka njakm degenertm, co se chtj vozit zadarmo. Poslal jsem hldku, aby po vs ptrala, a a vs najdou, vyrazm vs z lodi. Kdy budete mt moc velkou kliku, tak vm mon pedtm petu pr svch bsn. Za druh, za chvli provedeme skok do hyperprostoru a poletme k Barnardov hvzd. Tam se zdrme v doku dvaasedmdest hodin kvli nejnutnjm opravm. Bhem t doby nikdo neopust lo. Opakuji, vechny vychzky na planetu jsou zaraeny. Prv jsem zail zklamn v lsce, tak nevm, pro by nkdo jin ml mt radost. Konec hlen." Rmus utichl. Arthur s jistmi rozpaky zjistil, e le na zemi stoen do klubka a rukama si chrn hlavu. Chab se usml. "Okouzlujc pn. Pl bych si mt dceru a zakzat j, aby si ho vzala..." "Ani bys nemusel," ekl Ford. "Maj asi tolik sexeplu jako dopravn nehoda. Ne, nehbej se," dodal, kdy vidl, e se Arthur chce narovnat. "Mus bt pipraven na skok do hyperprostoru. Nepjemn se to podob opilosti." "Co je na opilosti nepjemnho?" "M chu na vodu." Arthur chvli pemlel na dan tma. "Forde?" "Copak?" "Co mi dl ta rybika v uchu?" "Tlumo. Je to babylnsk rybka. Vyhledej si ji v knize, jestli chce." Hodil Arthurovi Stopaova prvodce po Galaxii a hned se zase stoil do klubka jako nenarozen dt, aby lpe snesl skok do hyperprostoru. V tom okamiku Arthurovi vypadlo dno mozku. Oi se mu obrtily naruby. Nohy mu zaaly vytkat hlavou ven. Mstnost se kolem nj sloila jako list papru, roztoila se a pak vyklouzla z existence. Zstal jen on, zavinut do svho vlastnho pupku. Byli v hyperprostoru. "Babylnsk rybka," odkval tie Stopav prvodce po Galaxii, "je mal, lut, trochu se podob pijavici. Je to snad nejpodivnj tvor ve vesmru. iv se mylenkovou energi, pijmanou nikoli od svho nositele, nbr z okol. M schopnost absorbovat a zpracovvat na iviny veker podvdom frekvence tto mylenkov energie. Do mysli nositele vypout sv exkrementy v podob telepatick matrice, vznikl spojenm vdomch mylenkovch frekvenc s nervovmi signly pijmanmi z eovch center mozku, kter je vysl. Praktick dsledek toho veho je, e kdy si strte babylnskou rybku do ucha, okamit rozumte emukoliv, a je to eeno jakoukoli formou jazyka. eov schmata, kter skuten slyte, se dekduj podle mylenkov matrice, kterou do va mysli uloila babylnsk rybka. Skutenost, e se nco tak nepochopiteln uitenho mohlo vyvinout pouhou nhodou, je tak bizarn nepravdpodobnou shodou okolnost, e nkte myslitel se rozhodli povaovat to za konen a nezvratn dkaz Bo neexistence. Argumentace vypad nsledovn: 'Odmtm prokzat svou existenci,' prav Bh, 'protoe dkaz je v rozporu s vrou a bez vry nejsem nic.' 'Jene,' namtne lovk, 'babylnsk rybka, to byla smrteln chyba. Nemohla se pece vyvinout nhodou. To je dkaz, e existuje, a tud, podle tvho vlastnho tvrzen neexistuje. Q. E. D.' 'Ach jo, to m nenapadlo,' ekne Bh a promptn zmiz v oblku logiky. 'To to ale bylo snadn,' libuje si lovk, a protoe jet nem dost, doke, e ern je bl, a na nejblim pechodu ho zajede auto. Vtina pednch teolog tvrd, e cel tenhle spor je naprost ptkovina. To ovem nezabrnilo lonu Kolufidovi, aby nevydlal slun jmn na knize Bh to me zabalit, v n pouil tto debaty jako stednho motivu. A zatm neastn babylnsk rybka tm, e odstranila veker pekky v komunikaci mezi rznmi rasami a kulturami, zpsobila vc krveprolit ne cokoliv jinho v historii stvoen." Arthur tlumen zastnal. Ke svmu zden zjistil, e kopanec utden hyperprostorem ho nezabil. Octl se rzem est svtelnch let od msta, kde by byla bvala Zem, kdyby existovala. Zem. Vzpomnky na Zemi se mu horenat mhaly hlavou. Bylo mu z toho patn. A se snail sebevc, nedokzal si pedstavit, e cel Zem je pry. Bylo to na nho trochu moc. Pokouel se v sob vyvolat njak pocity. Myslel na rodie a na sestru. U nejsou. dn reakce. Myslel na vechny blzk lidi. dn reakce. Pak si vzpomnl na jakhosi neznmho lovka, kter ped dvma dny stl ped nm ve front v samoobsluze a nhle ho pchlo u srdce - samoobsluha je pry, se vm, co v n bylo. Nelsonv pomnk je pry! Nelsonv pomnk je pry a nikdo proti tomu nebude protestovat, protoe nezstal nikdo kdo by mohl protestovat. Ode dneka existuje Nelsonv pomnk jen v jeho vzpomnkch. Cel Anglie existuje jen v jeho vzpomnkch. Vzpomnky vzely spolu s nm v thle smradlav zatuchl opancovan kosmick lodi. Pevalila se pes nj vlna klaustrofbie. Anglie u neexistuje. Njakm zpsobem se mu to podailo pochopit. Zkouel to dl. Amerika je pry, pomyslel si. Nelo to. Chce to zat s nm menm, usoudil. New York je pry. dn reakce. Stejn nikdy doopravdy nevil, e existuje. Dolar klesl jednou provdy. Trochu v nm zatrnulo. Vechny filmy s Humphrey Bogartem byly znieny, kal si v duchu. okovalo ho to. Myslel na restauraci McDonalds. McDonaldv hamburger u neexistuje. Omdlel. Kdy o vteinu pozdji piel k sob, zjistil, e vzlyk a vol maminku. Prudce vyskoil. "Forde!" Ford vzhldl ze svho kouta, kde si tie cosi pobrukoval. Na cestovn v kosmu ho ze veho nejm bavila prv fze cestovn. "Copak?" "Kdy jsi dlal vzkum pro tu knihu a byls na Zemi, tak jsi pece musel o n shromaovat materil." "Ano, trochu jsem rozil pvodn znn hesla." "Tak mi uka, jak vypad v tomhle vydn. Chci to vidt." "No dobe." Ford mu opt podal knihu. Arthur ji dychtiv popadl. Snail se, aby se mu netsly ruce. Naprogramoval pslunou strnku. Obrazovka zazila, zavila a pak se usadila. Arthur zral na potitnou strnku. "Vdy tam to heslo nen!" vybuchl. Ford mu nahldl pes rameno. "Ale je. Podvej, a pln dole na obrazovce, pod heslem Excentrica Gallumbits, tprs dvka z Eroticonu 6." Arthur sledoval Fordv ukazovek. Nedolo mu to hned. Pak tm explodoval. "Coe? Nekodn? To je vechno? Nekodn! Jedin slovo!" Ford pokril rameny. "V, v Galaxii je sto bilin hvzd a mikroprocesory v knize maj jen omezen monosti. No a o Zemi toho nikdo moc nevdl." "Prokristapna, doufm, es to trochu napravil." "Jist. Podailo se mi odvyslat nov znn do nakladatelstv. Trochu to sice oesali, ale pece jen je to lep." "A jak zn heslo te?" Ford si ponkud rozpait odkalal. "Pevn nekodn." "Pevn nekodn!" zaval Arthur. "Co to bylo za zvuk?" zasyel Ford. "To j jsem zaval," val Arthur. "Ne! Ticho! Myslm, e ltme v prvihu." "Jo, tak ty mysl, e ltme v prvihu!" Zven jasn zaznly pdn kroky. "Dentrassiov?" zaeptal Arthur. "Ne, tohle jsou okovan boty." Ozvalo se rzn zaklepn. "Tak kdo je to?" "No, kdy budeme mt kliku, tak ns jenom Vogoni pili vyhodit do vzduchoprzdna." "A kdy nebudeme mt kliku?" "Kdy nebudeme mt kliku, tak to kapitn myslel vn, kdy nm hrozil, e nm nejdve pete pr svch bsn..." 7. KAPITOLA Vogonsk poezie je ovem a tet nejhor ve Vesmru. Druh nejhor je poezie Azgoth z planety Kria. Kdy krl jejich bsnk Chrochtos Nadmav recitoval svou du na malou hrudku zelenho hnusu, ji jsem objevil v podpad jednoho letnho jitra, tyi posluchai zemeli na vnitn krvcen a pedseda Stedogalaktick komise pro mrzaen umn peil jen dky tomu, e si uhryzl jednu nohu. Tvrd se, e Chrochtos byl ponkud "zklamn" pijetm sv bsn, a prav se chystal zat pedtat svou epickou skladbu o dvancti knihch, nazvanou M oblben chrochty ve van, kdy vtom jeho vlastn tlust stevo v zoufalm pokusu zachrnit ivoty a civilizaci mu vyskoilo a do krku a zadusilo mozek. Nejhor poezie, jak kdy byla napsna, zanikla spolu se svou tvrkyn Paulou Nancy Millstone Jenningsovou z Greenbridge v hrabstv Essex v Anglii pi zkze planety Zem. Prostetnik Vogon Jelc se velmi zvolna usml. Nedlal to ani tak kvli efektu, jako sp proto, e mu dalo prci vzpomenout si, jak po sob nsleduj pohyby jednotlivch sval. Pkn se odreagoval hulknm na zajatce a te se ctil docela uvolnn a ve vhodn nlad na drobnou bezcitnost. Zajatci sedli v keslech poitku z poezie - pipoutan. Vogoni rozhodn nepodlhali iluzm, pokud jde o vnost, j se jejich dla obvykle t. Jejich ran pokusy v tomto oboru byly soust tupohlav umnn snahy, aby byli uznni za dn vyvinutou a kultivovanou rasu. Dvodem, pro v tvorb pokrauj i nadle, je u jen ir schvlnost. Studen pot vyvstval na Fordov ele a kanul po elektrodch, pipevnnch k jeho spnkm. Od elektrod vedly drty k cel baterii elektronickch pstroj - zesilovam metaforiky, rytmickm modultorm, aliteranm rezidultorm a zlaciovam pirovnn -, zkonstruovanch k prohlouben proitku bsn a k zachycen i tch nejjemnjch odstn bsnkovch mylenek. Arthur Dent sedl a chvl se. Netuil sice, co ho ek, vdl jen, e vechno, co se mu a doposud pihodilo, se mu ani trochu nelbilo, a nepedpokldal, e by se vci njak vrazn zmnily. Vogon zaal st - krtkou, le nechutnou pas z vlastn tvorby. " fretn chrochtobuznosti...," zarecitoval. Kee zmtaly Fordovm tlem - bylo to hor, ne ekal. "... Tv mikturace jsou mi / Co zprudl vastopunktsery na plzn vele." "hhhhh!" zavyl Ford s hlavou zvrcenou dozadu pod bucmi poryvy bolesti. Ve vedlejm kesle nezeteln vidl Arthura, jak se stdav svj a ochabuje. Zaal zuby. "kvrrrk, j zapsahm T," pokraoval nemilosrdn Vogon, "svmi frncmi kvrdlovrzy." Jeho hlas se doplhal k pern vce a vniv vetivosti. "A krkorn zafras m svmi scvrknuvmi patlocarty / nebo T roztrhm na fidlopriky svm frkodrkem, tak bacha na to!" "Nnnnnnnnnnneeeeeeeeeeeehhhhh!" zaval Ford Prefect a zhroutil se v poslednm poryvu kee, naplno zasaen do spnku elektronicky zeslenm inkem poslednho vere. Zplihl. Arthur bezvldn sedl. "A te, pozeman...," pedl Vogon (nevdl, e Ford Prefect je ve skutenosti z jedn mal planety v okol Betelgeuze, a kdyby to byl vdl, bylo by mu to pln jedno) "vm dm na vybranou! Monosti jsou jednoduch... Bu zemt v kosmickm vzduchoprzdnu, nebo...," odmlel se, aby doshl melodramatickho inku. "Nebo mi povte, jak dobr byla podle vs moje bse!" Zprudka se opel o opradlo obrovitho koenho sedadla ve tvaru netopra a pozoroval je. Znovu pedvedl smv. Ford chriv dchal. Vyschlm jazykem si pejel zprahl sta a zastnal. Arthur ekl vesele: "Vlastn se mi to docela lbilo." Ford se k nmu otoil a zral. Tahle monost ho prost nenapadla. Vogon pekvapen zvedl obo, m si ponkud zastnil nos, take to vlastn nevypadalo nejh. "No ne...," zavrel v asu. "Ale ano," pokraoval Arthur. "Myslm, e nkter metafyzick metafory byly skuten obzvl psobiv." Ford na nj jen zral a snail si uspodat mylenky, aby zapadly do tto pevratn koncepce. e by se snad nakonec z toho vysekali nestydatost? "Ano, jen pokraujte...," vybzel Vogon. "Ach... a ehm... rovn zajmav rytmick prostedky...," pokraoval Arthur, "kter jsou kontrapunktem k... ... ...," plcal se beznadjn. Ford mu pispchal na pomoc riskantnm "... kontrapunktem k surrealismu zkladn metafory zobrazujc... ..." I on se zaal beznadjn plcat, ale Arthur u byl opt pipraven. "... lidstv." "Vogonstv," zasyel na nj Ford. ", ano, vogonstv - pardon - bsnkovy soucitn due," Arthur se te ctil pevn v kramflecch, "je usiluje prostednictvm mdia verov struktury sublimovat to, transcendovat ono a smit se s fundamentln dichotomi tamtoho." Jeho hlas stoupal v triumflnm crescendu. "A poslucha si odn hlubok a pronikav vzhled do... do... ..." Dola mu inspirace. Ford pispchal s ranou z milosti: "Pece do toho, o em byla ta bse!" vyhrkl a koutkem st dodal: "ist prce, Arthure, byls dobrej." Vogon je zkoumal. Na okamik jeho geneticky zatrpkl due poctila dojet, pak si vak ekl ne - pli mlo pli pozd. Jeho hlas zaznl jako kdy koka drs esan nylon. "Tak vy tedy kte, e pu poezii proto, e pes svj podl hnusn bezcitn zevnjek toum bt milovn." Odmlel se a dodal: "Je to tak?" Ford se nervzn zasml. "Ne... toti ano... vdy pece my vichni v hloubi due... ..." Vogon vstal. "To jste toti pln vedle," ekl. "Pu poezii jen proto, abych si odreagoval svj podl, hnusn, bezcitn zevnjek. Stejn vs vyrazm z lodi. Str! Odvete zajatce do pechodov komory slo ti a vyhote je ven!" "Coe?" zaval Ford. Mlad vogonsk hromotluk pistoupil k Fordovi a Arthurovi a obrovskma lojovitma prackama z nich serval emeny, jimi byli pipoutni. "Nemete ns vyhodit do kosmu." kiel Ford. "Sbrme materil na knihu." "Veker odpor je zbyten!" zahulkal vogonsk strn v odpov. Byla to prvn frze, kterou se nauil, kdy vstoupil do Vogonskho bezpenostnho sboru. Kapitn nezastnn a pobaven sledoval scnu, pak se odvrtil. Arthur se divoce rozhlel kolem sebe. "Ale j te nechci umt!" vykikl. "Jet pod m bol hlava! Nechci jt do nebe s bolenm hlavy, byl bych hrozn mrzutej a vbec bych si to neuil!" Strn popadl oba zajatce pevn za krk a pes jejich protesty je vyvlekl z velitelskho mstku. Ocelov dvee se za nimi zavely a kapitn opt osaml. Tie si pobrukoval a zaduman listoval svm poetickm denkem. "Hmmm," ekl nahlas. "Kontrapunkt k surrealismu zkladn metafory..." Chvli uvaoval a pak s chmurnm smvem seit sklapl. "Smrt je pro n a moc dobr," zavrel. Dlouh chodba obloen ocelovmi plty odrela ozvnu chabho zpasu dvou humanoid pevn sevench ve Vogonov gumovm podpa. "To je vborn," drmolil Arthur. "To je teda opravdu bezvadn. Pus m, ty zve!" Vogonsk strn je vlekl dl. "Neboj," ppl Ford. "J nco vymyslm." Neznlo to vak pli nadjn. "Veker odpor je zbyten!" zaval strn. "Jenom nekejte takovhle vci," vykoktal Ford "Jak si m lovk udret kladn mentln postoj, kdy kte takovhle vci?" "Mjtyboe," postoval si Arthur, "ty bude vykldat o kladnm mentlnm postoji a to ti ani dneska nezdemolovali planetu. Kdy jsem se rno probudil, myslel jsem si, e si pkn uiju klidn den, nco si petu, vykartuju psa... A te je teprv nco po tvrt a u m vyhazujou z ciz kosmick lodi est svtelnch let od doutnajcch kvark Zem!" Zaprskal a zaklokotal, jak ho Vogon sevel jet pevnji. "V podku," uklidoval ho Ford, "hlavn dnou paniku!" "Kdo tu mluv o panice?" vyjel na nj Arthur. "Tohle je zatm jen kulturn ok. Pokej, a se zorientuju a seznmm se situac. Pak teprv zanu panikait!" "Nebu hysterick, Arthure. Radi dr hubu!" Ford se zoufale pokouel pemlet, ale vyruil ho strce, kter znovu zaval: "Veker odpor je zbyten!" "Ty taky dr hubu!" odsekl Ford. "Veker odpor je zbyten!" "Dej si pauzu," ekl Ford. Vytoil hlavu, a mohl pohldnout svmu vzniteli pmo do tve. Nhle dostal npad. "A vs tohle bav?" zeptal se znenadn. Vogon se na mst zastavil a na jeho tv postupn proskl vraz nezmrn tuposti. "Bav?" zadunl. "Jak to myslte?" "Myslm, jestli vm to dv pocit uspokojen ze ivota? Dusat sem tam, vt, vystrkovat lidi z kosmickch lod..." Vogon civl vzhru na nzk ocelov strop. Obo se mu mlem pehrnulo pes sebe. sta ml pooteven. Konen ekl: "No..., pracovn doba je dobr..." "To asi mus bt," souhlasil Ford. Arthur vykroutil hlavu, aby se mohl podvat na Forda. "Co to dl, Forde?" zaeptal uasle. "Ale jen tak se snam zajmat o svt kolem, jestli ti to nevad," odpovdl Ford. "Pracovn doba je, kte, dobr?" obrtil se znovu ke strnmu. Vogon na nj z ve civl a ln mylenky se mu pitom mtoily v temnch hlubinch. "J," ekl, "ale dy vo tom tekon mluvte, pracovn npl je vlastn dost mizern. A na..." Znovu se zamyslel, co vyadovalo, aby se opt zadval do stropu. "A na to van nkdy, to se mi docela lb." Nabral vzduch do plic a zaburcel: "Veker odpor je..." "Jist." peruil ho spn Ford. "To vm jde moc dobe, to mu potvrdit. Ale jestli je to takov mizrie," kal pomalu, aby kad slovo mlo as zapsobit, "co v tom tedy je? Holky? Uniforma? Chlapctv? Anebo vm prost pipad, e nutnost vyrovnat se s bezobsanou rutinou je pro vs zajmavou zkoukou sly osobnosti?" Arthur se zmaten dval z jednoho na druhho. "...," ekl strn, "... ... nevim. Myslm, e to tak k... dlm vopravdicky. Teta mi kala, e strnej na kosmick lodi je dobr zamstnn pro mladho Vogona - to vte, uniforma, pouzdro s laserovm obukem nzko pod pasem, bezobsan rutina..." "Tady to vid Arthure," ekl Ford tnem lovka, kter prv dokzal, e m pravdu. "A ty si mysl, e m problmy." Arthur si to skuten myslel. Krom on nepjemn zleitosti s rodnou planetou ho u napl pikrtil vogonsk strn a ani vyhldka, e bude vyhozen do kosmickho prostoru se mu pli nezamlouvala. "Sna se pochopit jeho problmy," nalhal Ford. "Tady ten mldenec trv chudk ivot dusnm sem tam, vyhazovnm lid z kosmickch lod..." "A vanm," dodal strn. "A vanm, jasn," Ford s ptelskou shovvavost poklepal lojovitou pracku svrajc jeho krk a pokraoval: "A pitom vbec nev, pro to dl!" Arthur souhlasil, e je to opravdu smutn. Souhlas naznail chabm gestem, protoe pipozaduenm nemohl mluvit. Ze strnho vychzelo hlubok mruen, jak se snail urovnat si vechno v hlav. "Noj. Dy to teda takhle kte, tak asi..." "Pak!" povzbuzoval Ford. "Tak jo," mruelo to dl, "jenome je k jin monost?" "Jist," Ford hovoil vesele, ale pomalu. "Pestate to dlat, samozejm! eknte jim, e u to prost dlat nebudete." Ctil, e by k tomu ml jet nco dodat, ale strn se zdl zcela vyten zpracovnm nov informace: "Hhhhhmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm," vysoukal za sebe konen, "hmmm, to se mi nezd moc dobr." Ford poctil, e mu pleitost unik. "Pokejte," snail se, "to je teprve zatek, vte, tady se otvr spousta monost..." V tu chvli vak strn obnovil seven a pokraoval v pvodnm myslu dovlct zajatce do pechodov komory. Vypadal dojat. "Helejte, jestli je vm to fuk," vypadlo z nj, "tak vs rai oupnu do t pechodov komory a pak si pudu vodbejt k van, co mm za kol." Fordovi to rozhodn fuk nebylo. "Ale no tak..., podvejte se...," ekl o nco mn pomalu, o nco mn vesele. "Gggrrrrhhhhhhhh...," ekl Arthur zcela negramaticky. "Poslouchejte m jet chvli," nedal se odbt Ford. "Musm vm povdt o vcech jako hudba a umn atakdl! Chrrrrrk!" "Veker odpor je zbyten," zahulkal opt strn a dodal: "Helejte, kdy to budu dlat dl, teba m nakonec povej na vouna starinu, a poptvka po dstojnkch, co nevou a neouchaj do lid, neni moc velk, tak se rai budu dret toho, co znm." Bhem rozpravy dorazili k pechodov komoe. Masivn kruhov pklop znan tlouky a vhy stil do vnj slupky plavidla. Strn stiskl tlatko a pkrov se klouzavm pohybem nehlun otevel. "Ale dky za zjem," ekl Vogon. "Tak sbohem." Prohodil Forda a Arthura prlezem do tsn komory. Arthur zstal leet a lapal po dechu. Ford se vykrbal na nohy a zbyten vrazil ramenem do pklopu, kter se za nimi zavral. "Poslyte," kiel na strnho, "je tu cel svt, o kterm nic nevte..., co vy na to?" Zoufale hrbl po jedinm zlomku kultury, kter ho zrovna napadl - zanotoval prvn takt Beethovenovy Pt. "Ta da da d! Copak to ve vs nic nevyvolv?" "Ani ne," ekl strn. "Ale povim vo tom tet." Pokud ekl jet nco jinho, neslyeli to. Pklop se neprodyn uzavel a odzl vechno a na vzdlen huen lodnch motor. Petlakov komora mela leskl povrch a tvarem se podobala vlci o prmru necel dva metry a dlce asi ti metry. Ford se rozhlel a tce oddychoval. "Pipadal mi jako potenciln docela bystr mldenec," ekl a pratil sebou na zakivenou stnu. Arthur dosud leel tam, kam dopadl. Ani nezvedl hlavu. Jen leel a namhav dchal. "Jsme v pasti, co?" "Jo," potvrdil Ford, "jsme v pasti." "Copak tys nic nevymyslel? kals pece, e nco vymysl. Teba jsi nco vymyslel, jen j jsem si toho neviml." "Taky e jsem nco vymyslel," ekl zadchan Ford. Arthur s nadj vzhldl. "Jene to bohuel pedpokldalo nai ptomnost na druh stran tohodle vka," Ford nakopl pklop, kterm byli ped chvl prohozeni. "Ale byl to pece dobr npad, ne?" "To jo, moc ikovn." "O co vlastn lo?" "Detaily jsem nestail vypracovat. Te u to ani nem moc smysl, co k?" "Take... ehm, co bude dl?" zeptal se Arthur. "Aha, nojo, ten pklop ped nmi se za okamik automaticky oteve, a my podle veho vystelme do hlubin kosmu a zadusme se. Kdy si na cestu nabere dost vzduchu do plic, me samozejm vydret a ticet vtein...," vysvtloval Ford. Sloil ruce za zdy, zdvihl obo a zaal si pobrukovat starou betelgeuzskou bojovou pse. Arthurovi najednou pipadal stran ciz a divn. "Tak to bychom mli," konstatoval Arthur, "ek ns smrt." "Ano," odpovdl Ford, "ledae by... ne! Moment!" Vrhl se na druhou stranu komory a hledal tam cosi, co Arthur ze sv pozice nemohl vidt. "Na co je tenhle vypna?!" "Coe? Kde?" vykikoval Arthur a snail se obrtit. "Ale nic, dlal jsem si srandu," zklamal ho Ford, "stejn umeme." Opt sebou plcl na stnu a pokraoval v melodii tam, kde ped chvl pestal. "V," svoval se Arthur, "v takovchhle chvlch, jako teba kdy jsem uvznn ve vogonsk pechodov komoe s chlapem z Betelgeuze a ek m smrt zaduenm v hlubinch kosmu, si vdycky peju, abych byl poslouchal, co mi maminka kala, kdy jsem byl mal." "Pro? Co ti kala?" "Nevm, neposlouchal jsem ji." "Aha," Ford si dl pobrukoval. To je teda krsa, kal si v duchu Arthur. Nelsonv pomnk je v hji, Mc Donaldovy restaurace jsou v hji, vechno, co zbv, jsem j a slova pevn nekodn. A za pr vtein bude zbvat u jen pevn nekodn. A to jet vera to vypadalo, e ta nae planeta jen kvete. Ozval se zvuk motoru. Tich syen vzrostlo v ohluujc ev unikajcho vzduchu, kdy se vnj pklop otevel do ern przdnoty propikovan malikmi, nepravdpodobn zivmi svtelnmi body. Ford a Arthur vyletli do kosmickho prostoru jako vystelen ze puntovky. pokraovn |
