Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Chekotay - Jak jsem se naučil střílet Poté, co Zakladatel vystřílel radškorpióny, a zničil nájezdníky a poté, co Zakladatel v osobním souboji porazil šéfa lupičů a já jsem rozprášil (doslova) bandu otrokářů v troskách města, mysleli jsme si, že nyní je Shady Sands konečně v bezpečí. Pocit klidu a míru byl tak intenzivní, že lidé klidně vycházeli z vesnice neozbrojeni a pouštěli se docela daleko. To mi přivodilo spoustu nepříjemností, protože nyní jsem se necítil bezpečně ani ve vzdálených troskách benzínové stanice, kde jsem se učil střílet z té proklaté pistole. Za to, že mi to nejde, jsem se totiž hluboce styděl a rozhodně jsem nestál o to, aby se tato neschopnost rozšířila. Jednoho nádherného dne, jako stvořeného pro procházku pouští (bylo zamračeno a teplota klesla pod 30°C), jsem si opět vyšel zastřílet. Po hodině chůze se přede mnou objevil lákavý cíl: Malý radškorpión (na délku neměl víc jak 3,5 metru) který uvízl v kamenitém terénu. Vytáhl jsem čtyřiačtyřicítku, kterou tehdy Myra ukradla otrokářům, namířil na zmutovaného šmejda a vystřelil. Na balvanu vedle škorpióna se objevil škrábanec a za mnou někdo tiše zaúpěl. Pohřbil jsem toho chudáka, ale napřed jsem ho obral o věci, které už potřebovat nebude: Brokovnice Pancor Automatic, pistole Walther PPK a nůž. Když jsem ho pohřbíval, vítr mu na chvíli odfoukl ofinu a já jsem na jeho čele uviděl nepříjemný nápis na šest písmen. Byl to otrokář. Vlítl jsem do Shady Sands a hned u vchodu vrazil do Irwinga. „Irwe, to je hrozné!“ „Takže ty už o tom víš?“ „Eee…o čem?“ „Myra zmizela.“ „Jak zmizela?“ „Prostě tady není. Vypařila se. Prý šla včera večer ven a už se nevrátila.“ „Vidím, že náš šerif se už pustil do pátrání,“ řekl Aradesh přicházeje k nám. „Jo, mám stopu. V okolí Shady Sands se potlouká na můj vkus nepříjemně moc otrokářů. Právě jsem jednoho z nich zastřelil.“ Po vyslechnutí té zprávy starosta zblednul, jako by právě uviděl smrt. Pak se omluvil a rychle odběhl. „Nějak ho to vzalo.“ „Já si spíš myslím, že to je těma houbama, co měl na snídani.“ Jak se později ukázalo, starostovu nevolnost skutečně zavinily houby. Trochu mě zarazil výskyt hub v suché pustině, a tak jsem se začal vyptávat. Nakonec vyplynulo, že je donesla Myra předchozího dne ráno. To byla další stopa. Myra se navrátila ani v poledne. Vracel jsem se s jedním pátracím týmem a hned u vchodu vrazil do Irwinga, který právě odcházel se svým týmem. „Tak co, našli jste něco?“ zeptal se mne. „Nedaleko jsme objevili cukrárenský sklad obsahující asi padesát tisíc tun radioaktivního želé, ale po té holce ani stopa. Fakt nevím, kde by mohla být.“ „A neviděl´s Razla? Myslel jsem si, že je v tvý partě. Peter se řízl a běžel za ním, ale nemoh ho najít. Razlova žena tvrdí, že chybí už od rána.“ „A sakra! Musíme tu záhadu rychle vyřešit, nebo nám za chvíli zmizí úplně všichni lidi a budem v háji.“ „Měli bychom prohledat jejich věci,“ mínil Irwing, „možná tam něco najdeme.“ Otočil se k chlápkovi ze své skupiny a řekl: „Joe, jděte na východ až k Špičatý skále. Prohledejte okolí a pak se vraťte.“ Propustil jsem svoji skupinu a společně se starým lovcem jsme se vydali k Myřiným rodičům. Pustili jsme se do prohlížení Myřiných věcí. Bylo jich víc, než jsme čekali. Půlku pokoje zabíraly nejrůznější knihy. Namátkou jsem vzal jednu z nich do ruky a začal číst: „Již Aristoteles se domníval, že axiomatický systém je ideální formou vědecké teorie. Každý axiomatický systém se skládá ze souborů axiomů…“ „Chytré děvče,“ řekl Irwing, který se probíral různými kameny na poličce. „Ani jsem nevěděl, že umíš číst.“ „Když tomu říkáš čtení…ty se nedivíš, že nacházíme takovou literaturu v pokoji osmnáctiletý holky?“ „Když jsem já dospíval, mezi jednotlivými výpravami proti škorpiónům jsem si četl o kvantové fyzice. Později se mi to hodilo.“ „Vážně?“ „Jo. Když mě přepadli nájezdníci, umlátil jsem tou knihou jejich šéfa a na útěku jsem se živil papírem. Sežral jsem kapitoly 1 až 12, pak mě objevili lovci z Shady Sands.“ „To je zajímavý. „Ani ne. Můj děda podobně použil Sebrané spisy V.I.Lenina.“ „Ne, já myslím tohle,“ řekl jsem a ukázal na velkou skvrnu plísně, která hyzdila polovinu knihy. Byla suchá, ale dokazovala, že ještě nedávno se kniha nalézala na vlhkém místě. Tohle byla už třetí stopa. Další stopu jsme našli v Razlově domku. „Chlór. Hlavní složka bojového plynu Yperitu,“ řekl Irwing a položil baňku zpět na stůl mezi další baňky a zkumavky. Pak věnoval svou pozornost zrezlému kovovému válci, který postával u nohy stolu. Sklonil se k němu, čichl si a pozorně si prohlédl špičku. „Chybí tomu sice roznětka, ale i tak je to nebezpečné. Razlo riskoval životy nás všech, když to sem dotáhl.“ „Pokud to sem ovšem přitáhl Razlo.“ Myslím, že ta myšlenka nás napadla najednou. „Sežeň Petera a Paula. Sejdeme se u brány.“ * * * K troskám města jsme dorazili těsně po soumraku. Tiché, nehybné zdi se vypínaly proti ztemnělé obloze. I po západu slunce zde bylo velmi teplo, protože zdi vydávaly teplo akumulované během dne. Ušli jsme asi dvě stě metrů a ponořili se do stínu. Měsíc byl nízko na obloze a nedokázal nám osvítit cestu. Město teď vypadalo hrůzostrašně. Začal jsem se bát. Náhle jsem zaslechl podivný zvuk. Okamžitě jsem zaklekl a odjistil pistoli, pak mi ale došlo, že to jen Paulovi klepou zuby. Znovu jsem vstal a dohnal Irwinga. „Kde začneme?“ zeptal jsem se. Ačkoli jsem šeptal, můj hlas se zdál být nepřirozeně hlasitý v této svatyní smrti a ticha. Výběr nám ulehčily hlasy přicházející od západu. „…maso musíš naložit do speciální omáčky a nechat ho tam aspoň jeden den. Pak teprve můžeš grilovat.“ „Ach ne. Zdá se, že jsme narazili na tlupu Šílených Grilovačů. Přepadávají lidi a grilují je. Myra a doktor to už mají za sebou. Měli bysme zmizet, dokud je čas!“ šeptal vystrašený Paul. „Hovňajz. Jdeme tam a dostaneme je domů, strašpytle!“ odvětil Irwing. „A jaké maso je nejlepší?“ otázal se druhý hlas. „Nejlepší je z nohou…“ „Vidíte, měl jsem pravdu!!“ šeptal Paul. „…ale když vyřízneš jedový váček, klidně můžeš jíst i ocas. Radškorpióni se dají jíst skoro celí.“ Paul se zatvářil dost překvapeně, ale Irwing ho ignoroval a tiše se připlazil až k dvojici stínů, která se rýsovala na pozadí oblohy. Pak rychle máchl puškou a oba chlápci se svezli na zem. Doběhli jsme k němu. Před námi stál zničený barák. V některých oknech se svítilo a světlo dopadalo i na plochu před domkem. „Tohle asi bude zbytek těch otrokářů, které jsme zlikvidovali minule,“ přemýšlel Irwing. Moji pozornost však upoutal kůl, který stál před domkem. Byli k němu uvázáni Myra a Razlo a vypadali dost zle. Nedbal jsem Irwinga a rozběhl se. V běhu jsem tasil pistoli. Popadl mě vztek, úplně mi zatemnil rozum. Přede mnou se vynořil otrokář. Ani jsem se nezastavil, pouze jsem zvedl paži s pistolí a vystřelil. Kupodivu jsem se trefil přímo mezi oči, ale ve svém rozpoložení jsem se už nedivil ničemu. Zleva vyběhli další dva otrokáři, ale oba složil Irwing svojí puškou. Peter a Paul se taky rozběhli za mnou a svými kopími párali břicha několika chlápků. Otevřely se dveře stavení a vyběhlo několik týpků, jeden z nich neměl kalhoty. Obohatil jsem je olovem a oni, pamětliví fyzikálních zákonů, se odporoučeli k zemi. Pak se ale v okně objevil chlápek s automatem a nastalo peklo. Musel jsem zalehnout za štos pneumatik. Pak jsem si ale vzpomněl na granát, který jsem si přivlastnil při minulé bitvě a který jsem nosil všude sebou v domnění, že se jednou bude hodit. Teď se hodil, a tak jsem ho hodil. Barák pukl ve švech a samopal utichl. Znovu jsem se rozběhl ke sloupu, napřáhl ruku s pistolí a bez míření přestřelil provazy, které poutaly Myru. Ta se rozběhla směrem k místu, kde jsem stál, s napřaženýma rukama a úsměvem na tváři. Také jsem se usmál a rozevřel náruč, ale ona proběhla kolem a skočila do náruče Irwingovi. Ukrutně zklamán jsem ještě zastřelil pár dalších otrokářů, odvázal Razla a pak jsme odtamtud vypadli. Jak se později ukázalo, Myru nález města zaujal natolik, že se tam vrátila i po vykopání vodního přivaděče. Pátrala v troskách a našla plno knih. To ji povzbudilo, a tak se vydávala dál do centra města. Ve sklepech některých domů tak našla houby, které považovala za jedlé, a donesla je Aradeshovi. Ale později našla něco mnohem smrtonosnějšího. Armádní sklad plynových granátů. Jeden menší vzala a odnesla Razlovi. Ten byl nálezem nadšen a chtěl po Myře další chemikálie. Myra se znovu vrátila do města, byla však chycena otrokáři. Když se Razlo dověděl o jejím zmizení, vydal se za ní, aniž by o tom někomu řekl. Byl však chycen také a nebýt našeho včasného zásahu byl by prodán někam do okolí Hubu, kde by vystupoval v soukromém cirkuse nějakého boháče převlečený za pilnou včeličku. Každopádně měla naše akce ještě jeden pozitivní výsledek. Vztek překonal mé podvědomé zábrany a já se konečně naučil střílet. Pokračování