Organizátor: Habík

Místo: Šimek a přilehlá Ostrava.

Datum: 22.10.2005

Zúčastnili se:Fetařina, Chekotay, Lukáš, Habík, javor, Reinar.

Reportáž:
15. Slezský Falloutí sraz byl výjimečný. Ale na rozdíl od všech ostatních výjimečných Slezských Falloutích srazů, což jsou v podstatě všechny, byl výjimečný hned v několika směrech. Zase jsme předehnali Pražáky. Opět se ukázal Fetařina. Byl to první sraz, který měl jasný, předem stanovený harmonogram. Byl to první sraz spojený s průzkumem bojem. Byl to první sraz spojený s exkurzí k památkám města Ostravy. Byl to po dlouhé době první sraz, kde nepil jen Chekotay. Byl to první sraz, ke kterému raport nepsal Chekotay. Byl to první sraz, který téměř zažil pokus o puč. Chcete vědět víc? Čtěte dál.
Bylo to naprosto obyčejné sobotní odpoledne. Lidé na uzlové železniční stanici Ostrava-Čunčice se vyhrnuli na nástupiště a vyhlíželi Tiešinskou strielu. Jen jeden byl jiný. Oděn v slavnostní bojový úbor, jakoby nevnímal ten shon kolem sebe. Stál stranou a ani když se přihnal vlak, netlačil se u dveří, aby si vybojoval místo. Věděl totiž, že si má kam sednou. Z okna jednoho vagónu totiž na něj zhlížel člověk, či spíš tvor, ve velmi podobném šatu. A nebyl sám. Čekali na něj celkem tři.
A aby nás nebylo málo, tak se ještě na Svinově přidal i Habík s Fetařinou. Bez nějakých okolků jsme se rozhodli, že rozpis srazu hodíme zvesela za hlavu a půjdeme hned ze začátku k Šimkovi s tím odúvodněním, že JerRy obvykle doráží o půl hodiny později. Lukáš, Chekotay a VaultMurder si dali po pivu, zbytek sosal pančovanou kofolu. Vedla se řeč o všem možném, namátkou o pití, tvrdé muzice, oslavách narozenin, pití, vysokoškolském životu, banování na diskusních fórech, pití, Tylerovi, pití, a mnoha jiných věcích. Nakonec jsme se dostali až k Panzerkapmfwagenu VI Ausf. H1 (E) Tiger pana Šimka, který je vystaven nedaleko centra. Bylo rozhodnuto. Uděláme si výlet. Vedení výpravy bylo riskantně svěřeno někomu, kdo sice znal Ostravu asi nejlépe, ovšem nikoliv tuto část. Cesta k tramvajové zastávce proběhla bez problému, po krátkém, ale o to krutějším boji automat konečně vydal lístky, takže nám nic nebránilo ve vyfocení a obsazení šaliny, která se nakonec překvapivě ukázala jako správná. Cestu jsme si krátili rozhovorem a mám dojem, že pro některé cestující důchodového věku to mohl být celkem zajímavý zážitek. Když se v dálce konečně objevily jemu známá místa a lokace, domorodý průvodce byl tak nadšen svým úspěchem, že začal uvažovat o kariéře Gildovního navigátora. S novým elánem zavelel na zastávce „Raus!“ a určit další směr cesty. Ale blízkost železné obludy s osmaosmdesáti-milimetrovým kanónem už na nás mocně působila, a tak se vzduchem nesly kromě jasných známek natěšení i tajnosti o nových povídkách z největší války mezi dvěma Velkými válkami s velmi povědomými jmény hlavních aktérů. Tu se ale zpoza obzoru vyhouply hranaté obrysy velitelské věže Tigerovy, který byl rázem obklopen naší malou skupinou. Zhodnotili jsme působení Antify a povětrnostních podmínek jako kontraproduktivní, zadumali nad několika technickými problémy, pomazlili se, vyfotili, ještě jednou se pomazli na rozloučenou a vydali se směrem zpět k Šimkovi. Po nějakém čase v trolejbuse, který průvodce utvrdil o jeho budoucím působení u Gildy, jsme s předstihem několika zastávek vystoupili a začali se chystat na bojové cvičení. Lidem okolo jsme ani nedali čas vyvozovat nějaké závěry ze zbroje a výzbroje, kterou jsme na sebe rvali, a už jsme zmizeli v poli v ukázkové diamantové formaci o čtyřech lidech a dvou civilistech uprostřed. Po čase jsme znovu narazili na civilizaci, zprvu signalizovanou jen odpadky, které ale přešly ve staveniště a dokonce i cestičku. Ta ale byla z bezpečnostních důvodů vyklizena, protože v dálce byly zpozorovány 2 ženštiny s nákupními taškami, které dokážou být velmi nebezpečné. Naštěstí ale včas zahly a tak jsme prošli bez úhony. Bojové nadšení postupně upadalo a poznámky nevycházely jen z úst eskortovaných civilů, ale i od jejich hrdinných obránců. Když jsme posléze v ukázkově rozpadlé formaci postupovali střídavě kolem dálnice a pod náspem, jeden, i přes své nevyvratitelné zásluhy průvodce spíše opomíjený člen družiny, člověk ohromných osobních i profesních kvalit, který nehodlal dál toleroval tento průvod, vedle nějž je Ho-Či Minův pochod smrti nedělní procházkou, a tak, po velkém vnitřním boji jsem střelil Chekyho do zad. A možná by mi to i prošlo, kdybych se tvářil stejně nechápavě jako Reinar, který šel přede mnou. Takto se na mě ovšem snesl hněv našeho vůdce, který okamžitě tasil brokovnici a začal v kontrarevolučních aktivitách. Ty se mu podařilo prosadit, neb cosi v mé pistoli začalo podezřele chrastit. Znovu jsme se vydali na pochod a od zkoumání hloubky Ostravice mě zachránilo jen to, že se nejednalo o opravdový puč. Vždyť ani nebyl ustanoven revoluční tribunál. Kromě jednoho férového souboje na dýky, který nefér způsobem vyhrál Chekotay se nic zvláštního na cestě k Šimkovi nestalo, takže jsme mohli zase usednout do našeho oblíbeného rohu. Nechali jsme si donést utopence, chilli, piva, kofče a smažáky, které překvapili tekoucí tatarkou, Feťák přečetl úryvek své povídky, rozebrali jsme zážitky dnešního odpoledne, určitě padlo i nějaké to slůvko o Templářích a pissu. Habík nás z dopravních důvodů opustil a my odešli krátce po něm. Aby nám nebylo smutno tak nám ve vlaku dělala společnost banda Baníkovců, kterým nejspíš bylo lépe neříkat, odkud Fetařina je. To je tak vše, co si pamatuji, chcete-li vědět víc, čtěte dodatky.

1. dodatek
Pomlouvali jsme: WDRata, Mad Eye, Pesuse
2. dodatek
Dvě hlášky od Fetařiny: „Tady člověka skoro mrzí, že to má plnou míru," a "Daemon a Saruman chtějí ovládnout svět s pomocí nácků!!"
Autor není zodpovědný za případné nepřesnosti tohoto textu:)
Dnešní aktuální novinky: Tiger byl nejspíš ze zazimovacích důvodů odvezen neznámo kam.
- javor -
Fotografický materiál:
Bedna, Ďáblův vynález, Pekelný stroj, Anděl smrti, Kříž temné církve, Partička zatracenců, Přehled největších zoufalců, Doborou noc, pekelníci !

[ Téma na provizorním foru VSB ]

Zpět na seznam