Chcete opravdu nahlásit tento příspěvek?
Autor: Viky
Text: Tak jo, jdu na to..
Propracovaný příběh, kde je spousta věcí jne naznačená a ponechaná čtenáři na domyšlení. A to není vůbec na škodu. Příběh je sevřený, zabývá se jen osudy malé, maličké skupinky osob, jejich údělem, myšlenkami a nadějemi. Velmi se mi líbí nastínění postav a jejich charakterů, je to tak akorát, aby byly postavy živé a přitom si zachovaly značnou dávku tajemství a nejednoznačnosti. To je na jednu stranu skvělé, na druhou stranu to ale čtenáře mate a v některých chvílích vyžaduje sledování linky příběhu námahu větší než malou (zejména ke konci a na konci povídky). Oceňuju zvtárnění konce povídky, které je sice na první nebo druhé přečtení zmatečné a těžko uchopitelné (tohle je výtka), ale po uležení začne dávat smysl (a tohle je pochvala za to, jak se autor popral s jinak očekávatelným a ne tak překvapivým koncem). I když si stále nejsem jistá, jestli jsem celou povídku a její konec pochopila tak, jak to autor zamýšlel. A vím, že jsem ji pochopila jinak než minimálně jeden další recenzent (pro zájemce spoiler na konci) :-)
Co tuhle povídku sráží, je snová mezihra, ke které se dá říct jen WTF. Narušuje rytmus povídky a vyhazuje čtenáře kamsi mimo děj, aniž by to mělo pro povídku nějaký význam (poku ano, pak mi unikl). A to je hodně škoda.. Podobně epilog, který je až příliš metafyzický a působí jako naroubovaný z úplně jiného příběhu - zde je ovšem možné, že se jedná o odkaz na nějakou lokalitu z Falloutu, kterážto narážka mne zákonitě mine. Také posledních 6 řádků před kurzívou psaným koncem působí rušivě - ano, asi chápu, co tím chtěl autor říct, ale už je to příliš a zbytečně alegorické (báseň v próze, inu proč ne, ale ne v rámci povídkového textu a přímo po střízlivém popisu masakru).
Nelíbí se mi způsob zápisu přímé řeči, i když je asi korektní. Staré dobré uvozovky mi stále přijdou přehlednější než jejich nahráda spojovníkem.
Ještě bych chtěla vyzvednout zapojení povídky do světa Falloutu, které mi, ač neznalci, přišlo velmi dobré a zejména nenásilné - tohle je povídka, kde na párače uvěříte.
SPOILER KONCE POVÍDKY!
Tak tedy, bandu otrokářů zmasakrovali párači, naši 3 uprchlíci se dostali z jejich dosahu (dosahu páračů) a vydali se směrem k anténám. Když došli až tak daleko, že bylo jasné, že antény nejsou sídlem Bratrstva, tak se událo několik věcí. Běžec si do to ve svém šílenství odmítal přiznat a vítal imaginární Bratry. Hrocha toho poznání naštvalo takovým způsobem, že se neudržel a Běžce zabil. K tomu vnitřní monolog Hrocha o jednookém králi. Povídka končí pohledem na Hrocha a Žabku stojící v obětí uprostřed ruin starého města, kteří nemají kam jít a kteří pozbyli veškerých nadějí. Epilog ingoruju.