.. vstup do vaultu .. orientace .. vaultmasteři .. kontakt .. poslat novinku .. kniha hostí .. fórum .. archiv ..

Fallout: New Vegas

novinky
recenze
hráčské recenze
návod
spolubojovníci
screenshoty
videa
zbraně
download
wiki
fórum

FOnline

novinky
faq
fórum
FOnline: 2238
status
server-boy 2238
manuál
mapy
instalace
screenshoty
gang VŠB
wiki-boy 2000
download
The Life After
status
manuál

Fallout

novinky
recenze
návod
města
náhodné lokace
postavy
spolubojovníci
vault-boyové
holodisky
konce
texty ze hry
vychytávky
archiv zvuků
screenshoty
demo
wiki
fórum
download

Fallout 2

novinky
recenze
návod
města
náhodné lokace
postavy
spolubojovníci
předměty
zbraně
brnění
automobil
holodisky
karmické tituly
konce
texty ze hry
kulturní odkazy
zajímavé sejvy
vychytávky
screenshoty
archiv zvuků
mapper
modifikace
wiki
fórum
download

Fallout Tactics

novinky
recenze
návod
charakter
mise
náhodné lokace
zbraně
brnění
vozidla
holodisky
drogy
screenshoty
multiplayer
hrajeme po netu
tipy a triky
editing
obličeje
modifikace
wiki
fórum
download

Společné

bible
časová osa
bestiář
pitevna
traity
perky
technologie
zbraně vs. realita
bugy
tajemná tajemství
technické problémy
licence

Fallout projekty

Fallout Online (V13)
Fallout 4
Fallout 3: Van Buren

Příbuzné hry

Arcanum
AshWorld
Fallout: BOS
Fallout 3
Fallout: PNP
Fallout: Warfare
Fallout Tycoon
Lionheart
STALKER
Borderlands

Hry naživo

Fallout LARP
Fallout RP
download

Soutěže

screenshot měsíce
žebříček charakterů
žebříček kr. zásahů
masový hrob
rychlonožka

Zábava

povídky
poezie
knihy
komiksy
filmy
hudba
kvízy
humor

Různé

články
rozhovory
jak přežít
wallpapery
bannery
průzkum
srazy a setkání
IRC channel
odkazy

Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Novinky ve vaultu
19.12.  Nákup ochranného filtru
14.12.  Fallout 1 na Androidu
13.12.  Nákup ochranné masky
05.12.  Slavnostní uzavření literární sout...
25.11.  Vemeno: První místo

Očekávané kulturní události
26.04.  Černobylské výročí
16.05.  Výročí založení Vaultu
11.03.  5. Fukušimské výročí
26.04.  Černobylské třicátiny
16.05.  15. výročí založení Vaultu



11.3.2015 . . .

Fukušima po letech


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (3) |  Tagy: Fukušima | Sdílet na Facebooku

Už jsou to čtyři roky, co se ze dne na den brahmíňané rozdělili na ty, kteří jen pověsili na věšák gasmasky a atombordely, na chladničku rozložili tabletky jodidu draselného a natočili do kanystrů čerstvou vodu, a na ty, kterým se spalo trochu hůř. Japonsko tehdy postihlo zemětřesení o magnitudu 9 (ekvivalent energie exploze 480 miliónů tun TNT, tedy asi devíti a půl "Car bomb", sovětských vodíkových pum AN602, nejsilnější nukleární zbraně vůbec), které zvedlo až 40 metrů vysokou tsunami, jež pronikla na některých místech na deset kilometrů do vnitrozemí. Zemětřesení bylo tak silné, že jej zaslechl nízkoletící satelit (jenž se tak stal prvním orbitálním seismometrem) a tsunami přepnula čtvrt miliónu lidí vnímání světa z "normál" na "těžké postapo". Dalších šestnáct tisíc lidí zemřelo, šest tisíc bylo zraněno a dva a půl tisíce prostě zmizelo. Okamžitě po otřesech se zastavily šinkanzeny a byly odstaveny jaderné reaktory.
Přílivová vlna zaplavila půl tisíce kilometrů čtverečních, zničila či poškodila na milión budov, čtyři milióny domácností zbavila elektřiny a půldruhého miliónu pitné vody. Také spláchla Dieselovy agregáty pohánějící nouzový chladící okruh právě odstavených jaderných elektráren Fukušima Daiichi (I), Fukušima Daini (II) a Onagawa. Elektrárna v Onagawě, ležící nejblíže epicentru zemětřesení, vlně odolala jen s drobným výpadekm v chlazení. Později z ní uniklo do čtyř litrů radioaktivní vody v důsledku následujících zemětřesení. (Po "hlavním" otřesu následovalo na tisíc zemětřesných událsotí, z toho asi osmdesát s magnitudem vyšším než 6,0 - to je ekvivalent asi 15 kT TNT, tedy jedné pumy Little Boy shozené na Hirošimu.)
Elektrárna Fukšima II byla zasažena tsunami o výšce 9 - 13 metrů (2× výše, než proti čemu byla elektrárna chráněna), která vyřadila chladící čerpadla tří ze čtyř reaktorů. Hrozilo roztavení palivových pelet a následně celého reaktoru. Poměrně moderní reaktory však jsou vybaveny nouzovým systémem, umožňujícím oběh chladící kapaliny pomocí páry generované vlastním teplem a závisející jen na výdrži elektrických článků v ovládacích přístrojích. Navíc se zaměstnancům elektrárny podařilo napojit kabelem (každý úsek vážil přes tunu) na funkční vedení vysokého napětí. Za čtyři dny byly reaktory schlazeny. Zemřel zde jeden dělník, jeřábník, jehož stroj se zřítil při zemětřesení. Mimochodem, elektrárna byla projektována proti zemětřesení, při nemž by se pevnina pohnula se zrychlením 0,42 - 0,52 g. Maximální zrychlení při zemětřesení z 11.3. činilo 2,99 g. Ostrov Honšú se posunul o dva a půl metru.
Elektrárna Fukušima I si užila svoje. Z jejích šesti reaktorů byly tři vypnuty, ale chladit bylo zapotřebí také bazény s vyňatými palivovými články. I zde byl desetimetrový vlnolam překonán čtrnáctimetrovou tsunami, která vyřadila nouzové diesely a chlazení musela převzít bateriová čerpadla (FI neměla RCIC jako FII). Když elektřina v akumulátorech došla, chlazení vypadlo, stejně jako část řídících systémů na velíně. Rostoucí tlak obsluha snižovala upouštěním lehce radioaktivní páry, reaktory byly také chlazeny mořskou vodou, přičemž došlo k rozkladu na vodík a kyslík (katalyzátorem bylo zirkonium) a několika explozím. Postupně začala ještě část elektrány (4. bazén) hořet a do suterénu začala prosakovat podzemní voda (cca 400 tun denně). Když si vezmete, že máte na krku šestnáct tisíc mrtvých, půl tisíce čtverečních kiláků pod vodou, hořící jadernou elektrárnu a trucující české filharmoniky k tomu, zamyslíte se, co vlastně japonského premiéra žene dělat tuhle práci a že ať bere, kolik bere, každopádně mu platí málo.
Pokud bychom chtěli škatulkovat podle INES, tak 1., 2., a 3. blok vyšplhaly ze 4. na 5. stupeň, požár na 4. bloku mu vysloužil trojku a celkově celá havárie obsadila 7. příčku. (5. a 6. blok jsou trochu bokem a patrně z toho všeho vyvázly bez ztráty kytičky.) Slovní hodnocení: Zatraceně složitější, než Three Mile Island, ale podstatně slabší než Černobyl. (TMI: 1 591 TBq, Fuk.: 630 000 TBq, Čern.: 1 760 000 TBq, v maximu, cca. Zde jsou uváděna jiná, řadově vyšší, celková, čísla.) Nakonec vše dobře dopadlo, zemřeli jen dva lidé (utopili se při tsunami), dočkali jsme se nasazení monstrózních hasících systémů, nejmodernějších robotů, futuristických lepidel, vojenských průzkumných dronů a narušení japonského vzdušného prostoru ruskými bojovými letouny (případná omluva ruského zamini mi asi unikla). Podrobnosti najdete v tehdejších článích, když si rozkliknete tag pod nadpisem.

Co jsme se tehdy před čtyřmi lety všechno dozvěděli?

Autor: Martin Roman    Odesláno: 30.3.2011
Dost už téhle hipsterovské onanie...

Japan Times: "(...)soaked because they were not wearing high boots."
Novinky.cz:  "V době, kdy pracovníci zasahovali, na sobě neměli boty a jejich nohy se dostaly do styku s vodou. Japonci jsou méně zvyklí nosit boty."

Laskavá infografika.

16. dubna 2011
„Radiace z reaktorů nadále uniká, situace není vůbec stabilní, radiace nadále uniká,“ říká dr. Michio Kaku, profesor teoretické fyziky městské univerzity New York a špičkový absolvent Harvardu. „Sledujeme zde časovanou bombu, zdá se stabilní, ale sebemenší narušení, druhotné zemětřesení, únik potrubí, evakuace lidí z Fukušimy, by mohlo spustit totální roztavení tří jaderných reaktorů, což by dalece převýšilo vše, čeho jsme byli svědky u Černobylu.“
Dr. Chris Busby, další fyzik, říká, že lidé v Tokiu jsou naštvaní, a nyní na základě svých výpočtů předpovídá, že 800,000 lidí z 8 milionů, kteří žijí v okruhu 200 kilometrů od elektrárny, dostane rakovinu, pokud nebudou odsunuti. Dr. Kaku stále radí zalít rektory betonovými sarkofágy z 5000 tun betonu, písku a kyseliny bórové, ale pokud k tomu někdy dojde, bude to trvat měsíce a vyžádá si to velkého úsilí, které zabere mnoho měsíců.
(...)Za šest měsíců budeme mít jiný svět s několika otevřenými štěpnými procesy probíhajícími v řadě reaktorů.
Příští měsíc budeme svědky opakování nebo možná zintenzivnění úniku radiace do prostředí – jak se budou radioaktivní materiály nadále prožírat bariérami. Emitování radiace bude pokračovat po neurčitou dobu – nejméně po dobu měsíců, možná let – mnoha, mnoha let.
Lékařské a zdravotnické úřady zdá se chtějí, aby všechny těhotné ženy a děti byly vystaveny radioaktivnímu jódu, jen kvůli své fólii a vymytí mozku, kdy se staví proti doplňování jódu do těla.
Osobní poznámka: Během příštích 48 předám svým lidem 2. vydání mé knihy o jódu, která bude silně zamřena na celou problematiku jódu jako základní živiny při ochraně před kontaminací štítné žlázy a dalších žláz, které mají za normálních podmínek velkou spotřebu jódu, radioaktivním jódem. Je zaručeno, že se situace zhorší, takže nečekejte, až vám něco sdělí lékařské úřady. (...)
Není vhodná doba být chycen jako jelen do světel reflektorů nebo strkat hlavu do písku u jódu nebo čehokoliv, co ovlivňuje naše přežití. Základním činem je dostat jód do těla, a nemusí to být „jodid draselný“. Může to být také ve formě Nascent Iodine, což je 2% roztok založený na starém typu Edgara Casey(...)
Zdroj na Infowars.

Autor: Jindra    Odesláno: 18.4.2011
Japonská časovaná bomba: až milion lidí v okruhu 200 km dostane rakovinu

Autor: Jindra    Odesláno: 19.4.2011
Nevím, co to melete, ale já to sem dávám jako protiváhu k tomu vašemu věčnýmu a čímdál trapnějšímu bagatelizování celé události. Plky, že banán září víc a pod., podle mě to bude mít závažný následky pro celej svět

Autor: Jindra    Odesláno: 23.4.2011
maryo, nesnaž se, tady je to samej podporovač Matrixu (systému), oni prostě nepřipustí, že skočili propagandě na lep. Najděte si něco o přítomnosti super termitu v troskách WTC (to není super mravenec, ale výbušnina). To zas bude řevu... Bye

Autor: anonym    Odesláno: 15.8.2011 
Pozatvárať všetky atómové elektrárne! Treba celosvetovú zelenú vládu! A žiadne debaty so skeptikmi, už na to nikto neni zvedavý. Svet je v sračkách.

Evropský komisař pro energetiku, Günther Oettinger, tehdy řekl: "There is talk of an apocalypse and I think the word is particularly well chosen. Practically everything is out of control. I cannot exclude the worst in the hours and days to come."(zdroj) Tentýž člověk později prohlásil, že evropské elektrárny neprojdou zostřenými bezpečnostními prověrkami, a to dokonce ještě dříve, než byly vůbec stanověny podmínky pro tyto prověrky. Takže někteří lidé si už svou jadernou apokalypsu užili, nás ostatní to teprve čeká a celkem by mě zajímalo, jak se tvářila ochranka, když přišel Oettinger do práce ve vaultím overalu, s gaussovkou přes rameno a vypelichaným čoklem po boku.
Navíc nám bylo vysvětleno laskavými návštěvníky, že v troskách WTC se objevily stopy po hliníku a rzi, což je důkaz přítomnosti Iluminátů, a že v Černobylu vybuchlo plutonium, které se tam vyrábělo pro sovětské jaderné zbraně. Život je plný překvapení.

Nu, a co nového víme dnes?
Za ty čtyři roky Němci zavřeli své jaderky, cena energie v Evropě poskočila o 18% nahoru, Temelín i Dukovany bezpečnostními prověrkami prošly a svět se zase rchle vrátil k normálu. Zmatkující jindrové namísto jódu kupují ocet proti chemtrails nebo podstupují detoxikaci, odčervení, odháčkování a prošičtění čaker a v tématu jaderné bezpečnosti jsme se vrátili k evergreenům, kdy se Norové zlobí na Rusy, že hážou jaderný odpad do stejného moře, ve kterém pak Norové loví ryby. Japonsko se zavřenýma elektrárnama muselo skupovat veškeré energetické suroviny, na které dosáhlo, což jim nepěkně poničilo saldo. Zatímco Německo si mohlo snadno koupit českou elektřinu, do Japonska žádné dráty od sousedů nevedou a počítá se jenom to, co je doma, tedy elektrárny spalující fosilní paliva, za což si Japonsko vysloužilo anticenu "Special Fossil of the Day", protože prý v boji proti skleníkovým plynům nic nedělá a nesplňují ani Kjótské protokoly. Rád bych u tohoto druhu eko-humoru připomněl, že se pořád bavíme o 16k mrtvých, záplavě, hořících jaderkách, filharmonistech atd. a nějaký Kjótský protokol je teď Japoncům asi dost ukradený.
Popojedem. Proběhlo vyšetřování, které doložilo, že to sice bylo brutální zemětřesení, nebývalá tsunami a supersložitá havárie, ale zodpovědní lidé mohli a měli pracovat mnohem lépe.
Bylo sebráno mnoho údajů o koncentraci škodlivin v potravinách (shrnutí) a spočítaly se pravděpodobnosti stochastických následků ozáření. pokud v tom nemáte jasno a potřebujete si osvěžit sčítání a násobení pravděpodobností, tak tady je pěkný článek.
Překvapivým dozvukem je žaloba amerických námořníků, které prý námořnictvo neochránilo před zářením a oni následně onemocněli. Studie provedena na žádost Kongersu nezjistila zvýšené radiační riziko a procento onemocnění rakovinou na palubě USS. Ronald Reagan je nižš, než průměr. (Nevím nic o postupech radiační ochrany na amerických nukleárních lodích, ale přijde mi divné, že by si to nepohlídali. Příčina stochastických následků se každopádně zjišťuje velmi špatně.)
Rady odborníka vytvářet malebná skultpury z 5000 tun betonu, písku a kyseliny bórové nebyly vyslyšeny, namísto toho je v plánu poškozené bloky elektrárny rozebrat. Začalo se vyklízením bazénu 4. bloku, následovat bude bazén třetího bloku. Druhý blok se pouze dekontaminuje, tomu nic není. (Připomínám, že čtyřka byla vypnutá a prázdná a vybuchla díky vodíku, který k ní pronikl z trojky, načež se vznítil bazén, což případným zastáncům pohodové reaktivace čtyřky doslova vypálilo rybník.) Nejhůř je na tom jednička, tam se bude muset postavit celý barák. V první řadě je třeba odstranit dočasný kryt, slepit radioaktivní prach postřikem a vyklidit hromady trosek. Začala se už také zmenšovat evakuovaná zóna kolem elektrárny. Zvláštním oříškem budou kontejmenty s reaktory, a to skoro doslova, protože jejich inspekce bude stejně obtížná, jako u pomyslného ořechu. Vlézt tam nejde a rozebrat to, aby se zjistilo, že všude jsou hromady roztaveného paliva, by nebylo hezké. Všude jinde by se podezřelý celek zrentgenoval, ale takový rentgen, který by prozářil stítnění jaderného reaktoru, na Zemi nemáme. Nad Zemí ale ano, takže informace o stavu "vnitřností" elektrárny možná zjistíme díky mionům vzniklých při rozpadu kosmických paprsků. Konečné vyřízení celého problému nastane patrně v řádu desetiletí, avšak jakmile budou bazény vyklizeny, trosky odstraněny, nezničené provozy dekontaminovány a podaří se zastavit pronikání spodní vody, zbude na vyřízení samotných reaktorů spousta času, neboť samy o sobě nebudou nebezpečné.
Boha, zase jsem se nějak rozepsal. Tak už to uzavřu hlášením o tom, že byl nastartován proces opětovného spuštění jaderné elektrárny Sendai. Japonsko bojuje a vítězí.




18.2.2015 . . .

Rozšířené vydání kápézetky


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (2) |  Tagy: Civilní ochrana | Sdílet na Facebooku

Tuhle jsem na nějakých zombí survajvl buškraft vúdkraft autdór strnkách narazil na nezpochybnitelný důkaz, že americká vláda (zlo, Satan, židé a ještírci) chystají zombie apokalypsu: Zprávu o vyhlášení výběrového řízení, v němž americké ministerstvo financí objednává "balíčky poslední záchrany" pro zaměstnance OCC (něco jako nejvyšší kontrolní úřad dohlížející na práci národních bank a podobně). Z komentářů pod článkem se dozvíme, že za nadcházející Apokalypsu mohou Ilumináti, Svobodní zednáři, Rozvedení topenáři, žid jménem Barack Hussein Obama a kdo nechce být "ovčan", musí sledovat výhradně alternativní zpravodajství a koupit si homeopatické hořčíkové tabletky.
Když se mrknete na zadání výběrka, zjistíte, že zcela chybí svěcená voda a stříbrné náboje .44 Magnum AP Dum-Dum Nitro Express a vůbec je ten balíček takový až sprostě civilní. Zvlášť když si vezmete, že každý rok si v USA užijí nějakou tu zábavu se sněhovou kalamitou. Když jsem tuhle trčel dvě hodiny v zimě v autě u Štrby, protože nějaký frajer si vyrazil na dálnici v letních gumách, tak bych tyčinku o 2 400 kaloriích a izotermickou fólii uvítal (tehdy ještě nebyly součástí autolékárniček a zájemci si je kupovali přes jakousi reklamní agenturu v Praze, která postříbřenou fólii používala na nějaké technické aplikace, MMCHD). Ten poslední bod seznamu, "Air-Aid emergency mask", je prakticky totéž, jako "Dust mask", akorát mezi dvěma papírovými stěnami je ještě nasypán granulát aktivního uhlíku, stejně jako v ochranném filtru. Je to samozřejmě méně účinné, než kompletní ochranná maska, ale zase to můžete mít neustále při sobě, v zadní kapse trenýrek, a stojí jenom necelou stovku, viděl jsem je zrovna nedávno v Řempu. A až zkejsnete v koloně aut chrlících z výfuků nedokonale spálená svinstva, ještě si na ni vzpomenete.
Ta americká sranda má stát cca USD 200 a má ji dostat asi 3 800 zaměstnanců. Protože u nás se nic špatného stát nemůže, tak asi nemá smysl počítat s tím, že byste od svého zaměstnavatele vyfasovali něco podobného. Můžete si pořídit podobnou věc za pouhých USD 41 - CZK 990, totiž Driver S-kit. Popřípadě celorodinné třídenní či dvoutýdenní balení. (Škoda, že mě to nenapadlo dřív, tohle by byl pro mě ideální job! ::))
Debaty na téma KPZ a nouzových zásob na Brahmíně probíhají v Templářském shelteru a jakýmsi kompilátem je v současnosti tento dokument.





3.2.2015 . . .

Rozvaliny nové doby


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (0) |  Tagy: Urbex | Sdílet na Facebooku

V článku o krymské jaderné elektrárně jsem už nakousl téma urban exploration - průzkumu moderních ruin - a dnes se k němu chci vrátit. Různých rozvalin a zřícenin si lidé po kraji nadrobili za ty věky spoustu, leč budova opuštěná, zanechána svému osudu, působí mnohem silněji, než pečlivě naaranžované výstavky státních památek, hradů a zámků. Můžete přemýšlet o Cílkových krajinářských esejích, můžete dumat nad Havlovou myšlenkou "trvale udržitelného ústupu", ale jakmile vkročíte do baráku, v němž se před dávnými lety ze dne na den zastavil život, všechno tohle necháte na prahu a zůstává už jen úžas, pocit jakéhosi genetického vzpomínání, snaha uchopit stopy života, poslední nitky ducha tothoto místa... (a strach, že se pod váma propadne podlaha do zaplaveného sklepa a vy se trapně utopíte v břečce plné rozkládajících se krysích těl, což byste rozhodně nebyli první takoví).
Některé lokality jsou veliké, kvůli některým nemusíte opustit centrum města (průnikem těchto dvou množin a Brna je třeba známý stadión v Lužánkách), jiné stavby jsou malé a sotva si jich všimnete, ale když se člověk trochu zajímá o svět, ve kterém žije, o svou vlast, potom každá položená cihla dokáže vyprávět svůj příběh. (A to doslova - někteří stalkeři se vyznají ve značkách na cihlách a sbírají je.)
Minulý měsíc se čeští stalkeři dočkali završení projektu, o němž se šeptalo už pár let: Vyšla kniha fotografií moderních ruin. Ochutnávku fotografií najdete na webu Opuštěná místa. Dále si můžete počíst zamyšlení na Lidovkách a pokochat se dalšími fotkami Nejzajímavějších opuštěných objektů v ČR.
Taková místa jsou ideální k odehrání postapo LARPů, takže když se mrknete na galerii Templářů VŠB, nepřekvapí, že prakticky každá naše akce by se dala alespoň částečně zařadit do kategorie urban exploration.
Zima je perfektní čas, kdy zpod listí a větví vykukují rozvaliny dávného světa, po zbytek roku ukryté. Tak do práce, stalkeři!




25.1.2015 . . .

Vědci zjistili...


Autor: Chekotay |  Zdroj: Novinky.cz | Komentuj novinku (1) |  Tagy: Zajímavosti | Sdílet na Facebooku

Doomsday clock, Hodiny apokalypsy, navzdory všeobecnému přesvědčení nestojí v Brně. Jde o myšlenku, jak jednoduše znázornit subjektivní pocit celosvětového ohrožení a zároveň vydřenit pořekadlo "je za pět minut dvanáct" až do mrtě. Máme velké štěstí, že Unie atomových pracovníků... ehm, Bulletin atomových vědců... nemá v oblibě třeba rčení "přišel s křížkem po funuse", "práce kvapná, málo platná" nebo "zdraví, sílu, najdeš v sýru" - kdo ví, kam by to v takovém případě jaderný program USA dotáhl. Tyhle hodiny prostě představují něco jako DEFCON pro civilisty, ručičkou se šibuje každou chvíli a asi nepřekvapí, že nejpozitivnější událostí dějin byl rozpad Sovětského svazu. Bohužel bylo tohle radostné očekávání poněkud předčasné, a tak, ve světle těch veselostí, o nichž pojednává Brahmíní informatorium, se ručička posunula kupředu. Je prý "za tři dvanáct".
Takové info je nám platné jako mrtvému kabát, snad jen chytrým napoví a hloupé kopne, že je třeba zamést si před vlastním prahem, neboť kdo je připraven, není překvapen, koneckonců, mezi námi, co jsme si, to jsme si, já na bráchu, brácha na mně, oko za oko, zub za zub, bla bla bla...




24.1.2015 . . .

Krymská jaderka


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (1) |  Tagy: Zajímavosti Urbex | Sdílet na Facebooku

Klasická turistika člověka protáhne po nejkrásnějších místech světa. Urban exploration je druh turismu, který člověka protáhne po těch nejškaredějších místech světa, po lidských instalacích, kterým již zvoní hrana, které jsou opuštěné a pomalu se utápějící v kalužinách čas. Je to zvláštní pocit, procházet se po letišti, na němž již dvacet let nepřistálo letadlo, či po tělese dálnice, kde uprostřed stojí statný modřín. Na Ukrajině mají takových velice zajímavých objektů přehršel, samozřejmě kanonický Černobyl/Pripjať a také nejdražší nedokončenou stavbu na světě: Atomovou elektrárnu na Krymu. Kratičký článek si můžete přečíst tady a na nějaké fotky se mrknout zase zde. Líbí se mi, jak se mezi pohozenými součástkami jaderných zařízení pasou krávy a ovce. Takové Gecko v reálu. Teď tam sice straší zelení mužíčci, kteří tam napřed vůbec nebyli a posléze za to dostali metál, ale až odejdou, bude to pěkný cíl pro rodinný výlet postapáků. ("Ženo, pojedeme k moři!" "Výborně, sbalím si opalovací krém!" No, raději ochrannou přilbu, montérky a rukavice...")




3.1.2015 . . .

Protijaderný kryt do každé rodiny


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (6) |  Tagy: Civilní ochrana | Sdílet na Facebooku

Jak praví příručka pro budování improvizovaných úkrytů: Kdo má sklep, zbuduje IÚ ve sklepě, kdo nemá sklep, zakope si na zahradě úkryt prefabrikovaný. Začneme od konce: V Americe prý prodávají tuhle strandu obsahující vše, co postapák ke svému životu potřebuje, tzn. koberečky, gauč, televisi, video a nevyčerpatelnou zásobu bramborových lupínků. Ještě by bylo záhodno přihodit "pár kvérů" po vzoru Grega z Vyhlídky na věčnost... ale to už bych odbíhal k myšlenkám na co vám je kryt, když vás klipsna chytí za záchodě.
Je určitě zajímavé, že u nás se tyhle srandy do země zakopávaly v 60. letech. Říkalo se jim ÚŽ (úkryt ženijní) a měly podobu plechové roury nebo stavby ze standardních betonových rámů. Nebylo to jen naše specifikum, Rusové vesele zakopávali obdobné objekty. Ty ocelové poněkud trpěly kondenzací vody a nadměrnou vlhkostí, betonové se celkem osvědčily (jako plus mínus, že jo, atomovkama to do nich nikdo naostro nepral, takže těžko říct). Právě tyhle betonové prefabrikáty souvisí s jinou zajímavostí, a totiž Teritoriální radiační hlásnou sítí. Jejím základním terénním prvkem bylo družstvo vojáků obsazující v případě napadení právě takovéto malé předpřipravené kryty a pozorující strategické instalace a velká sídla, jestli nad nima náhodou nevybuchuje atomovka. Pokud ano, pozorovatel venku v okopu změřil pár veličin (hlavně čas; pokud víte, kolik sekund uběhlo od začátku výbuchu, a změříte průměr rodícího se atomového hřibu, můžete odhadnout ráži pumy), předal je telefonicky veliteli uvnitř úkrytu a ten po jejich zpracování předával zprávu dál. Pro toho vojáčka venku to musela být bohovská robota. Protože úkolem TRHS bylo dohlížet na velká města, její úkryty spousta lidí zná, aniž by tušila, oč jde, maximálně si říkají, safra, divný bunkr, střílny nemá, nic nechrání... V Brně máme jeden na kopci za Medláneckým letištěm (bohužel tam lozily fetky, tak to armáda uzamkla). Můžete porovnat jeho konstrukci a koncepci s obdobnou hláskou v Adamově nad pilou, ta je snad ještě předválečná a sloužila ke sledování konvenčního bombardování místních oceláren. Je otevřená, ale chodí tam puboši chlastat, tak je tam brajgl (a ještě jeden podzemní objekt byl v údolí pod touhle hláskou, ale tam chodily fetky v takové míře, až lesáci zavezli vchod hlušinou, škoda).
Každý úkryt potřebuje filtrventilační jednotku a jak jsem tady nedávno sestavoval ten přehled trhu s maskami a filtry, tak dokonce i FVKP si dneska můžete pořídit. A vůbec na těchle bazarech najdete věcí... třeba masku vz. 52 do sbírky, anebo součástky výstroje sloužící k ošetření vojáka v poli. To je taky historické, dneska už armáda tyhle věci nefasuje vůbec (Dikacid byl pro jednotky v Afghanistánu nahrazen AquaSterilem, zbytek byl zamlčen). Zajímavé pro nás jsou hlavně ty autoinjektory, GAI, je ovšem otázka, jak dlouhou trvanlivost ta antidota vůči nervově paralytickým BOL mají.





2.1.2015 . . .

Schémata rozptylu spadu z Fukušimy a Černobylu


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (0) |  Tagy: Fukušima Černobyl | Sdílet na Facebooku

Zima sice už končí, sníh taje, ledy pukají - alespoň v Brně, kde zima trvá maximálně dva dny v roce - ale v přírodě je ještě málo barev, vše je šedivé a nudné. V boji proti šedi přináším dva barevné obrázky a jedno video v tomto krátkém článečku z ParisTechu. Na prvním obrázku je znázorněn rozptyl radionuklidů Fukušimské elektrárny v atmosféře nad Tichomořím, respektive nad Japonskem a Severní Amerikou, na druhém obrázku je obdobné schéma pro Evropu a Černobyl a na videu je opět Tichomoří, ale časosběrně, hodinu za hodinou. Je to hodně zajímavá podívaná, jednak na samotnou vizualizaci atmosférických proudění, jednak pro představu, že skutečně nemá smysl kreslit na mapu soustředné kružnice; a také pro to vědomí, že některé problémy se prostě musí řešit na globální úrovni.
Všechny ty hezké obrázky jsou ovšem jen modely, získat reálná data o něčem takovém je dost obtížné. I tak to je hezké.
Kdyby teďkom bouchly Dukovany, asi bych neměl čas fofrem instalovat Polyphemus a učit se v Polair3D. Naštěstí nemusím - dokud funguje web, potud mohu své odhady proudění jedů založit na prezentaci Windity. Pokud máte ve svém prohlížeči záložku "Mimořádné situace", šup tam s ní!





31.12.2014 . . .

Bilancování nad koncem kalendáře


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (5) |  Tagy: Madbrahmin | Sdílet na Facebooku

Hele, tyhle věci na Vánoce, konec roku a výročí Vaultu obvykle píše Ratman. Má na to hlavu (ovšem nikdo neví, kde ji schovává) - v současnosti však má více než dost práce s potomkem, takže se toho chopím sám.
První bod: Potomstvo. Není to tak dávno, co jsme se smáli mimibazaru a dnes sami řešíme, co dělat, když se nám děcko pořeže o rozbité flašky od piva nebo jak narvat nemluvně do únikové kukly. Brahmíní nestorové, JaW a Pesus, se jen usmívají, obklopeni početným potomstvem. Smejki se směje taky, ale letos se oženil a potomstvo přijde, pak ho to přejde.
Bod druhý: Zbraně. Správce vaultí zbrojnice Justy hlásí, že má dost kvérů pro všechny. Trochu nepříjemný je růst cen krmiva poté, co ruská "humanitární pomoc" odvezla zařízení Luhanské muničky. Palebnou podporu má na starosti Toudi, jenž se stal velitelem děla.
Bod třetí: Vývoj chemicko-biologických zbraní hromadného ničení. Produkce kapsicinu se řadově zvedla poté, co se pěstitelské trio Ssyx - Justy - Toudi rozšířilo o Dawena a Raja. Pěstování pálivých papriček si vysloužilo i vlastní topič a fotoromán.
Bod čtvrtý: Veřejný život. Letos jsme se do toho trošku obuli, takže kromě oslav Brahmíních narozek, Nukleárního úderu (opět po letech) a Brahmíního vemene (opět po letech) proběhla celá řada srazů a srázků.
Bod pátý: Herna. Sice vyšel Wasteland II, ale ukázalo se, že to není zas až tak kulervoucí, aby to sesadilo z vedoucích míst Cookie Clicker a Kerbal Space Program. Jinak se část brahmíny, konkrétně Smejki a Bodkin, dělají na Deliverance. Reinar nesplnil slib a nespustil letos další betu své postapo webgame.
Bod šestý: Literatura. Tíně vyšla úžasná novela Lék.
Bod sedmý: Film. Tento rok jsme v žádné televisi nešaškovali. Ani v pořadu Policie pátrá.
Bod osmý: Necromancker. Beze změny.
Bod devátý: Zhodnocení minulosti. Tak dlouho jsme se hledali, až jsme na sebe zbyli.
Bod desátý: Závazky do budoucnosti. Inu, jaký smysl má vést fandovskou stránku pro hru skoro dvacet let starou? Nicméně budeme v tom pokračovat. A vy pište, co byste na těchle stránkách v následujícím roce rádi viděli.
Dej Bůh štěstí!




28.12.2014 . . .

Kniha - povinná četba


Autor: RR |  Komentuj novinku (0) |  Tagy: Kultura | Sdílet na Facebooku

Právě jsem doslova zhltal knihu "Nabídka, která se neodmítá..." od Martina Sládka (nakladatelství Poutník). Prakticky celá kniha se odehrává ve světě Falloutu a je opravdu vynikající. Všem, kteří občas zabrousí na tento web, rozhodně doporučuji k přečtení.

Chekotayův dodatek:
Nabídku jsem četl, tak jen doplním, že jde o soubor dvou novel a dvou povídek, nikoliv jediný celistvý román. Pakliže mne paměť neklame, první novela se odehrává ještě před Válkou (a osobně mi přišla nejzajímavější), zbytek už je plné postapo. Děj se skutečně odehrává ve světě Falloutu. Pokud recenzent dává 3,5 bodů z 5, já (mé známkování znáte z Vemene) s tím v podstatě souhlasím, dal bych známku 2-3. No ale tak za těch sto osmdesát korun to není špatné počtení a pokud si vytváříte sbírku českého postapo čtiva, tak mezi Shigorovými Zákony silnějšího a  Petruschkovou Špinavou prací nebude dělat ostudu.
Jo, teď jsem si poposedl z vedení a vzpomněl si, že tato knížka byla na Vaultu šílené brahmíny
a) uvedena
b) představena
už v roce 2013. (A také jsme dostali a zveřejnili dvě varianty povídky Slib.)
Takže když příště narazíte na supr PA knihu, hledejte napřed na foru. ::)




24.12.2014 . . .

Pokoj lidem dobré vůle...


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (0) |  Tagy: Madbrahmin | Sdílet na Facebooku

...všem ostatním olovo!



21.12.2014 . . .

Atomovky na Moravě a v Čechách


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (1) |  Tagy: Studená válka | Sdílet na Facebooku

Loni jsem informoval o otevření Muzea Atomu v objektu Javor 51, skladu jaderných hlavic v oblasti vojenského újezdu Brdy (ex. VVP Jince; zákon o zrušení tohoto VÚ prošel nedávno Parlamentem ČR a zamířil do Senátu ČR). Ve dřevních dobách postapo scény se u táborových ohňů šuškaly historky o stalkerech, kteří nedbali nařízení armády a pronikli do těchto skladů (on je taky po Sametové revoluci nikdo moc nehlídal), aby přinesli první zkazky o nestandardním vybavení a z toho plynoucím podezření. Dnes už je sposta věcí jasná a do skladů atomové munice se jezdí dívat školáci na výletech. Něco zcela jiného je otázka, zdali byly tyto sklady někdy využity. Od vybudování do odsunu sovětských vojsk z naší vlasti (doufejme, že na věčné časy a nikdy jinak) sem prý žádný československý občan (počítaje v to i papaláše všech úrovní a počtu hvězdiček) nevkročil. Československá lidová armáda byla vybavena raketovými nosiči a cvičena v jejich používání a v manipulaci s jadernými zbraněmi, ale všeobecně se mělo za to, že vlastní hlavice budou dovezeny ze Sovětského svazu až při vypuknutí krize. Po revoluci sklady připadly Československé (už-ne-lidové) armádě, ta si je prošla s geigerem a na základě měření prohlásila, že zde žádný štěpný materiál nikdy nebyl. Před circa deseti lety vyšla knížka Plánování nemyslitelného a její autor, historik Petr Luňák, se domnívá, že zde atomové zbraně byly. Existuje očité svědectví písemného důkazu. Myslí si to i generál Vacek - tento článek však ztrácí na věrohodnosti, jelikož v závěru hovoří o stahování raket SS-20 od Hranic na Moravě, kde snad nikdy nebyly. (Nejzápadnější výskyt - Bělorusko.) Patrně si to plete se systémem SS-23.
Proč o tom dnes vůbec začínám? Jednak proto, že jde o velice zajímavou historii, kterou by si člověk měl aspoň lehce načíst (když už jsme byli nejvíc militarizovaným státem Varšavské smlouvy, měli jsme se stát nukleárním bojištěm, mělo nás jít do zbraně 10% populace a měly nás vymřít v prvním týdnu války dva milióny), jednak proto, že jsem náhodou narazil na zvláštní vyprávění o chlapíkovi, který prý měl ošetřovat právě hlavice systému SS-20, a to v Mikulovicích (to je v Jeseníkách, co by kamenem dohodil od Głuchołazů). Článek sice působí dojmem článků, které si můžete přečíst v mysteriózních a esoterických časopisech stylu Astro - hlavně množstvím vykřičníků svědčícím o duševní poruše - ale přitom probírá celou problematiku docela do hloubky, takže stojí za to přečíst. A třeba tuto zimu napadne sníh, a třeba pojedete lyžovat, a třeba do Jeseníků, a třeba přes Mikulovice, kde trať vede jen pár desítek metrů od zmiňovaného skladu munice.






20.12.2014 . . .

F:NV pod stromek


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (0) |  Tagy: Fallout: New Vegas | Sdílet na Facebooku

Alza media nabízí Fallout: New Vegas za lidových 139 Kč.




19.12.2014 . . .

Nejvíc radioaktivní místo na Zemi


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (7) |  Tagy: Zajímavosti | Sdílet na Facebooku

Náhodou jsem narazil na jedenáctiminutový filmeček s názvem What’s the most radioactive place on Earth? Chlapík tam pobíhá všude možně, mrkne se do Pripjati, do Fukušimy, do laborky Marie Curie-Skłodowské a přitom přepočítává intenzitu pronikavého záření na banány, což je jednotka, kterou mám rád. Ve světle předchozích článků stojí za pozornost, že přitom na sobě má polomasku s filtrem P3 a zdá se, že mu to celkem stačí.
Pokud se vám nechce koukat na filmeček, tak pointa je v plicích kuřáků. Že prý sto šedesát tisíc mikrosievertů.


Jaký pořídit ochranný filtr? (díl 4.)


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (0) |  Tagy: Civilní ochrana | Sdílet na Facebooku

Pokračování z minula:
Z tohoto pohledu odpovídá filtr MOF-6M značení A2B2E2K2 P3 (a vyrábí se s oběma typy závitu). Až donedávna se dal pořídit zde na ZHN za 532 Kč, Vojenský speciál jej nabízí za 799 Kč a nám už známý Klimafil za 559 Kč se starším závitem OZ 40×4 i novým Rd 40×1,7" za stejnou cenu. Ale možná je lepší si třicet korun připlatit a rovnou pořídit i filtr s ochranou proti parám rtuti, teď, když máme v domácnostech sice méně rtuťových teploměrů (s kovovou rtutí), ale o to víc rtuťových výbojek (plné rťutových výparů) - zde pro závit OZ 40×4. Pokud vám nesedí barevné provedení, nebo chcete do sbírky ausgerechnet vojenské vybavení, tak za 747 Kč můžete pořídit filtr NBC (je jen o trochu horší, než MOF-6). Pakliže vám dělá velké starosti hladina přízemního ozónu (následkem přílišného sledování dokumentárního filmu Konec srpna v hotelu Ozon), Klimafil má pro vás řešení za 599 Kč (OZ 40×4) ::). Pokud se už vidíte, jak v OPCH-90 pobíháte závojem šedavého "sněhu" nukleárního spadu a rabujete místní sámošku, patrně vám přijde vhod předfiltr, jenž za necelé dvě stovky ochrání vlastní filtr před nejhoršími sazemi a prachem. Jen nevím, jestli pak nebudete potřebovat filtr se závity na obou stranách. Zjistit to už je na zájemcích.
Firma Probez nabízí filtry SCOTT třídy A2B2E2K2-P3 za něco přes tisícovku - ne, moment! Tady je mají za 662 Kč. Gumárny Zubří suší na skladě poslední tři kousky filtru třídy A2B2E2K2NO P3D v závitu OZ 40×4 (tedy pro hned vedle nabízenou CM-4) za solidních 629 Kč. Pokud je budete chtít v závitu Rd 40×1,7", musíte si připravit kulatých 555 Kč a zajít na Alfa Tactical. Firma AVEC nabízí své filtry A2B2E2K2 P3D za krásných 414 Kč (OZ 40x4 a Rd 40x1/7"), s ochranou proti parám rtuti A2B2E2K2HgSX P3D za 480 Kč (OZ 40x4 a Rd 40x1/7"). Mají také filtry NBC-1 za rovných 600 Kč (OZ 40x4 a Rd 40x1/7"). Alfa Tactical už je má za 756 Kč. Kategorií to má, koukám, spoustu, jen se mi nedaří přijít na to, v jakém stupni účinnosti, mám dojem, že z obrázku čtu něco jako A2B1...P3D. Nemáte to někdo doma? Absolutní overkill představují filtry SCOTT kategorie A2B2E2K1 Hg NO CO20 P3. Stojí sice devatenáct stovek, ale chrání proti takřka všemu (chybí AX, ozón a jód).

V běžném civilním provozu člověk filtr proti širokému spektru látek moc neužije a rád se spokojí s nižší hmotností, nižší cenou a vyšší účinností speciálního filtru. To je případ právě výše zmiňované firmy 3M, která nabízí výborný filtr proti aerosolu, poměrně dobrý filtr proti parám organických látek s bodem varu nad 65°C, jako jedna z mála nabízí filtr pro páry org. látek s bodem varu nižším 65°C (jednorázový a za bezmála tisíc korun, abyste si utvořili obrázek) a filtr proti výparům rtuti, ale jen jeden kombinovaný, a to ne zrovna ten nejlepší. Pro postapo se nám nejvíc hodí právě filtry kombinované, ale jednoúčelové mohou mít také své využití, a to v případě, že bydlíte v ohrožené zóně nějakého chemického provozu. Tím může být například zimní stadion používající jako chladící medium čpavek (tak kolem osmi tun), proti němuž ochrání jednoúčelový malý filtr K2 za necelé čtyři stovky. On ten cenový rozdíl proti "plnotučnému" filtru není zas tak veliký... Zcela jiná situace však nastává, pakliže vám za barákem stojí jaderná elektrárna a vy se v noci budíte hrůzou z opakování Černobylu. Pomoci může jednak nastudování základů jaderného inženýrství, jednak speciální filtr Reaktor, jenž chrání před reaktivním inventářem jaderného reaktoru, tedy radioaktivním izotopům jodu a metyljodidu. Za 1 815 Kč jej nabízí Alfa Tactical, 969 Kč jej nabízí Takos, za 643 Kč Klimafil, za pětistovku AVEC (OZ 40x4 a Rd 40x1/7"). Na Slovensku za 20€ tady. Na té stránce nalevo je moc pěkný sloupec s výběrem všemožných dalších filtrů a také masek, včetně CM-5DM a CM-6SM, takže slovenský čtenář si jistě vybere. Co zaujme i českého čtenáře, je zoznam škodlivín a jejich přiřazení ke konkrétním třídám ochranných filtrů (pokud se později narození čtenáři bojí slovenčiny, tak ten seznam je česky). Vytisknout a nalepit na svou krabici první postapo pomoci!
Posledním speciálním filtrem je ochranný filtr proti oxidu uhelnatému. Tenhle dusivý plyn je produktem hoření a aktivní uhlí s ním nic nezmůže, musí nastoupit hopsinková šťáva hopkalit (směs oxidu manganatého a oxidu měďnatého), což je katalyzátor, který převede  jedovatý CO na nejedovatý CO2, přičemž ze vzduchu ubere část kyslíku. Hopkalit může fungovat do aleluja, dokud se k němu nedostane vzdušná vlhkost, pak končí, takže výdrž filtru je limitována výdrží vysoušecí předřadné vložky. AVEC nabízí zajímavě složený filtr A2K2CO P3D (opět v obou závitech) za 1 040 Kč.

Když už do toho vrazíte tolik peněz, jak dlouho to asi vydrží? O filtru skladovaném v neprodyšně zataveném obalu se tvrdí, že vydrží na furt, protože se na něm nemá co pokazit, pokud sorbent nemá co pohlcovat, tak se samozřejmě nenasytí. U filtrů MOF-4 se udává skladovatelnost 20 let, což je dobře, protože asi všechny, které jsem kdy viděl, měly otištěno datum výroby 1982. U MOF-6 se uvádí skladovatelnost 10 let. Výrobci a dodavatelé jsou ovšem opatrní a udávají záruční dobu nižší, obvykle tři roky. SLZ Chémia Hnúšťa  (výrobce sorbentu) praví: "V súčasnosti v skladoch CO sa nachádzajú masky a filtre v prevažnej miere z roku výroby 1989. Záručná doba týchto filtrov je päť rokov (...)" Následuje pasáží o LF-10: "(...)vykonávali (sme) tzv. životnostné exploatačné skúšky pri lícnicových filtroch. Záručná doba filtrov je päť rokov v originálnom balení. Doba skladovateľnosti alebo životnosti je tiež udávaná len pre výrobky v originálnom balení pri stanovených klimatických podmienkach (-10 °C až 25 °C a relatívna vlhkosť 65%). Pri dodržaní týchto podmienok je to desať rokov. Samozrejme, po uplynutí záručnej doby je potrebné v zmysle platných technických podmienok vykonať životnostné skúšky, ktoré potvrdia, či výrobok je ešte použiteľný." Po rozpečetění se expirační doba prudce zkracuje, Gumárny Zubří uvádějí: "Po otevření vyměňte filtr bez ohledu na jeho užívání do 6 měsíců." Následuje určení operační doby filtru, to je velmi jednoduché: Když se bráníte prachu a už nemůžete přes zachycenou vrstvu dýchat - vyhodit. Když se bráníte nepříjemně páchnoucím plynům a vzduch v masce nepříjemně páchne - vyhodit. Když se bráníte prudce jedovatým nervově paralyzačním bojovým látkám bez chuti a bez zápachu a, ehm, umřete - vyhodit. (Myslím, že v téhle oblasti ještě má výzkum a vývoj dostatečnou oblast k dalšímu bádání.)

Závěr tohoto strašně dlouhého článku, co měl být původně strašně krátký: Filtr MOF-4 stojí 49 Kč a ochranná maska CM-4 pro tento filtr stojí 60 Kč, takže za sto devět korun - čtyři eura - tři sta rublů - pět piv - získáte ochranu před atomovým spadem, před biologickými zbraněmi a před některými otravnými látkami. Tedy pakliže máte štěstí a jak maska, tak filtr byly po celou dobu správně skladovány. Pokud nechcete dělat žádné kompromisy, vyjde vás maska CM-6S na 2 495 Kč a filtr A2B2E2K1 Hg NO CO20 P3 na 1 670 Kč, dohromady tedy 4 165 Kč. Mezi těmito mantinely je prostor pro kompromisy, strategii a také pro štěstí na "dobrý kauf" - v oblasti ochranných pomůcek se sice nedělají výprodeje, ale občas se své moderní, funkční, dobře skladované masky zbavuje za naprosto netržní cenu někdo, kdo ji fasoval. Chce to prostě hlídat Aukro. A to je asi tak vše, co jsem vám na toto téma mohl říct.




17.12.2014 . . .

Jaký pořídit ochranný filtr? (díl 3.)


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (0) |  Tagy: Civilní ochrana | Sdílet na Facebooku

Ochranné filtry pro ochranné masky zjednodušeně rozdělím na lícnicové a kartušové. Ty první jsou ploché a nosí se dva z obou stran masky, ty druhé vypadají jako konzerva a obvykle se nosí jediný. Z moderních výrobců používá lícnicové filtry třeba firma 3M pro své masky 6700, 6800, 6900; všechny stojí kolem 2 900 Kč (resp. 2 682) a nezmiňoval jsem je, právě protože mi přišel sortiment nabízených filtrů nedostatečný. (Více to rozvedu později.) Z klasiky najdeme lícnicové filtry LF-10 v maskách M-10 a OM-10M. Kartušové filtry používají všechny ostatní uvedené typy masek, starší masky chtějí filtry se starším závitem, novější s novějším, o tom jsem psal minule. Princip je vždy shodný, vzduch nasáváte do masky skrze vdechový otvor, následuje harmonika hustého filtračního papíru, který zachycuje prach a aerosol (mlha a dým), následuje vrstva absorbčního materiálu (obvykle aktivní uhlí - stejná látka, stejný princip jako u absorbčního uhlí proti žaludečním obtížím) a pak už membrána vlastního vdechového otvoru masky. Mezi filtrák a sorbent jsou někdy přidány příčky, které vedou vzduch co nejvíc do stran, čímž zvyšují dýchací odpor a také účinnost filtru - čím delší dráhu vzduch ujde, tím větší aktivní ploše sorbentu je vystaven a tím lépe se filtruje (a tím pomaleji dochází k "proražení" filtru, tedy lokálnímu dosažení sorbční kapacity v jednom směru). U kartušových filtrů je sorbent volně sypaný, u lícnicových je lisován spolu s filtračními vlákny a pojivem.
Z toho vyplývá, že odolnost filtru vůči jadernému spadu a pevným biologickým agens je velmi velká. Mokrý spad by snad mohl filtrační papír rozmočit (to by muselo být přímo antraxové mrholení), ale v případě tak hustého mokrého spadu byste stejně měli mnohem závažnější problémy, než že vám netěsní filtr. Odolnost filtru vůči chemikáliím je odvislá hlavně od koncentrace škodliviny ve vzduchu a samozřejmě od jejího typu; Gumárny Zubří ve svém pojednání o filtrech udávají rozmezí 20 - 70 minut. Výdrž filtrů LF-10 je patrně ještě stále vojenským tajemství (nepodařilo se mně ji dohledat, Katalog chemického vojska udává jen, že nechrání před amoniakem), traduje se, že vydrží navždy. Osobně o tom pochybuji a pan Patočka ve Vojenské toxikologii rovnou uvádí: "Nevýhodou těchto (lícnicových, pozn. ch.) filtrů je nižší sorbční kapacita (oproti kartušovým, pozn. ch.), obtížnější manipulovatelnost a nezaměnitelnost." Pokud vás to neodradilo a stále poptáváte náhradní filtry pro svou em desítku, seženete je za pětadvacet korun na Army Surplus.
Z výše uvedeného také vyplývá, že ochranný filtr filtruje jen existující vzduch, pokud vám něco spálí dýchatelný kyslík, tak jste dojeli, maska nemaska. Leda byste použili dýchací přístroj nebo vyvíječ kyslíku, ale to je už téma pro jiný článek.

Pro potřeby Civilní ochrany byly vyráběny kartušové ochranné filtry několika typů, dnes se setkáte obvykle s MOF-4, -5, -6, popřípadě i s filtrem VOF. Akronym MOF označuje "malý ochranný filtr" - norma připouší mít přímo na masce napojený filtr o maximální hmostnosti 500 gramů. Pod zkratkou VOF snadno odhalíte "velký ochranný filtr", který se nosíval v brašně přes rameno a k masce byl připojen hadicí (to jsou ti slavní "sloníci" ::)). VOF byl samozřejmě výrazně odolnější, než MOF, nejen pro větší obsah sorbentu, ale také pro delší cestu vzduchu (menší nebezpečí "proražení"). Nevyrábí se snad už čtyřicet let. Pokud si kupujete masku z armyshopu (nebo vykrádáte staré kryty CO), bude k ní připojen právě filtr MOF. Samostatně si jej můžete pořídit samostatně Od vojáků za 49 Kč (a k tomu třeba nášivku za pětikačku). Armáda své kartušové filtry pro masky OM-90 značí jako NBC a stejně jako MOF jde o filtry kombinované, to znamená, že jsou účinné proti širší škále otravných látek a proti aerosolu. Při přípravě na klipsu je samozřejmě lepší být připraven na vše, a tedy poptávat kombinovaný filtr s co nejširším spektrem ochrany. Jak to člověk tak od oka pozná? Podle těch veselých barevných proužků a složitých alfanumerických značek, jejichž význam najdete na výše uvedené stránce Gumáren Zubří a proto se jim nebudu dále věnovat, jen zjednodušeně: Čím víc písmenek a čím větší číslo, tím všestrannější, a určitě to vždy musí mít P3 (proti jadernému spadu a biologickým zbraním).
Z tohoto pohledu odpovídá... hele, teď prošla kolem Viky a pravila, že to je hrozně dlouhé, ať to rozseknu, tak jsem to rozseknul tady. Pokračování příště! :D




14.12.2014 . . .

Fallout 1 on Android


Autor: Bruenor |  Komentuj novinku (11) |  Tagy: Platformy Fallout 1 | Sdílet na Facebooku

Ahojte!
Už je to nejaký ten piatok, čo vyšiel Fallout 1 na PC. Pamätám si ako som kvôli tejto hre upgradoval svoj vtedajší pekelný počítač ::) Doba pokročila, ale Fallout stále ostal tou skvelou hrou. Dnes, o takmer 20 rokov neskôr napriek všetkým technologickým prevratom je stále možné si túto hru z nostalgie zahrať. Tentokrát už ale nie je potrebné sedieť za stolom vo svojej izbe, môžem ju hrať na svojom tablete alebo mobile. Chlapci z Dosbox teamu odviedli kus dobrej práce. Ak by teda niekto mal chuť si zahrať Fallout 1 na android tablete, mrknite na applikáciu Magic Dosbox na Google play. Je to môj port dosboxu a snáď vás poteší.

Dokumentácia k programu

Youtube: How to play Fallout 1 on Android with Magic Dosbox





13.12.2014 . . .

Kde pořídit ochrannou masku? (díl 2.)


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (5) |  Tagy: Civilní ochrana | Sdílet na Facebooku

Takže co jste si odnesli z minulého článku? (Jaká je tejkhoum mesidž?) Že není maska jako maska, že gasmasky prošly významným vývojem a že cena tohohle zboží není tak úplně tržní a lítá klidně o 70% nahoru dolů, takže máte-li hluboko do kapsy, vyplatí se chvíli hledat nejlepší cenu. A hlavně: Armyshopy prodávají gasmasky jako dekorace. Co to znamená? Že když v té masce umřete, tak prodejce to nepálí. Nikde přece nepíše, že nabízí funkční ochrannou masku, se všemi součástkami a správně skladovanou (s gumou lícnice, která se nedrolí, s popruhy, které se neutrhnou) - nabízejí jen dekorace. Jaká je šance, že dostanete šmejd? Věřím, že minimální. V tomhle armáčovém byznysu to mnohdy funguje tak, že v roce 1980 někdo zabalí fungl nový výrobek do bedny a v roce 2010 přijde koncovému uživateli stále ještě v té původní bedně, třicet let to leželo ve skladu a nic tomu není. Na druhou stranu, takhle kolem přelomu milénií byla spousta masek na trhu kradených.

Selský rozum říká, že na gumové lícnici a plexisklovém zorníku se nemá co pokazit, ale selský rozum už zabil spoustu lidí. Jak to tedy je?

Masky, (stejně jako výtahy, plynové sporáky a podobně) mají od výrobce potvrzení o tom, že splňují příslušnou normu a poskytují míru ochrany v normě definovanou. K tomu je podle způsobu použití předepsaný interval kontrol certifikovaným revizním technikem. Díky tomu víme, že i staré masky ve skladech IZS jsou stále funkční. Dokonce i ty, které zůstaly v kumbálech pod schodišti na základních školách. (Na Slovensku se stejná kontrola provádí v Slovenskej Ľupči .) Masky pořízené z armyshopů žádný takový atest nemají a vy nevíte, jestli jsou prodávány, protože na ně už ve skladech členů IZS nezbylo místo nebo protože neprošly kontrolou. Samozřejmě můžete pořídit pět kousků, otestovat je slzným sprejem (tak to dělá i armáda za pomocí přenosné zkušební komory PZK M-10) a ty méně vyhovující obratem ruky střelit na Aukru po třech stovkách za kus. Pokud však nemíníte ve své ochraně činit žádné kompromisy, pak je nejlepším řešením obrátit se přímo na specialisované obchody a pořídit ochrannou masku novou, certifikovanou. 

Masky u nás tradičně vyráběly Gumárny Zubří, které se dlouhá léta chlubily, že mají podnikovou prodejnu, než konečně spustily vlastní e-shop. Zelená položka "Skladem" se v něm však vyskytuje dost sporadicky a v nabídce ochranných masek u jediné, totiž u nám již známé CM-4. Přečteme si u ní, že stojí 450 Kč - to není zas až tak mnoho, uvážíte-li, že jsem v minulém článku našel CM-3 za sto padesát - nabízená je jen ve velikosti 3 (104 - 112 mm) a závit má 40x4. 

Čímž se dostáváme k asi největšímu problému při výběru ochranných masek, a tím je kompatibilita s ochrannými filtry. Od jaktěživa se u nás používaly závity OZ (40x4), tedy průměr 40 mm a stoupání 4 mm (ruská norma GOST). Koncem dvacátého století jsme však přešli na evropskou normu STN EN 148, a ta vyžaduje závit Rd (40x1/7“), tedy stejný průměr a stoupání jen o necelé čtyři desetiny milimetru menší. Všechny masky zmíněné v předchozím článku jsou vybaveny závitem OZ a filtry pro ně se stále ještě dají sehnat, avšak jejich nabídka je výrazně nižší a předpokládám, že v budoucnosti se bude ještě snižovat. Maska CM-4 byla vyráběna dost dlouho na to, aby "zažila" změnu normy a je tedy na trhu dostupná jak se starým závitem OZ, tak i novým závitem Rd. Sem tam jsem narazil na zmínku o tom, že závity jsou navzájem zaměnitelné; nemyslím si, že by to byla pravda. Samozřejmě, s troškou síly závit OZ na Rd nasadíte a on drží, ale já nevěřím, že takový spoj je dostatečně těsný. Nejsem strojař, ale když už kupuji masku a filtr, raději obětuji trošku té námahy a ověřím si, že k sobě budou pasovat tak, jak to vývojáři zamýšleli, než abych vyhodil peníze a pak si dáchnul sarinu skrz jakousi skulinku. Máte-li již svopu oblíbenou masku (filtr, dýchací soupravu), je situace řešitelná pomocí redukce. Teoreticky by mělo platit, že maska se závitem Rd má závit označen, zatímco maska se závitem OZ značená není. Stejně tak by teoreticky měl být označen každý filtr, jenže, jak známo, teoreticky funguje i komunismus. Západoevropské firmy vůbec nepřemýšlejí nad existencí jiných norem, pro ně je samozřejmý závit Rd a není třeba to zbytečně omílat; československé firmy žily ve stejném sebeklamu se závitem OZ a dospěly ke stejnému závěru.
Kromě těchto dvou závitů existují i další systémy, například i u nás prodávané požární únikové kukly používají jakýsi bajonetový zámek, ale ten jsem ještě v ruce neměl a nabídka filtrů také není nijak široká.

V roce 1997 vystřídala masku CM-4 nová generace, CM-5. Hlavním rozdílem je široký panoramatický zorník, v pozdějších verzích z odolného polykarbonátu, navíc vyměnitelný. Stejně jako čtyřka i pětka ve variantě M obsahuje nástavec pro příjem tekutin. Nosí se dobře, popruhy rozkládají váhu rovnoměrně, takže maska "netahá". Díky své šíři odbourává psychické potíže s nošením (lehkou klaustrofobii). U jedné z prvních variant se mi podařilo utrhnout celogumový popruh, ale věřím, že poslední verze, D (pro ochlasty DM), již tento problém překonala. Tahle maska je na dnešním ilustračním obrázku (na minulém byla čtyřka) a já ji doporučuji.
Nabízí ji firma Klimafil se starým závitem OZ a jen ve velikosti 4 (104 - 122 mm) za 2 172 Kč (včetně DPH). To je už docela nárůst od šedesáti korun, co? A bude hůř, cenový strop je až někde u pěti a půl tisíce korun (za žáruvzdornou masku). 

Ovšem i CM-5D již odchází na smetiště dějin. Byla nahrazena maskou CM-6. Ta má ještě větší zorník, než pětka a umožňuje namontovat filtr doleva nebo doprava, takže vám nezavází pod nosem a vy se můžete sehnout až k vodníku čipu, anebo zalícit zbraň a podobně. Tahle maska už je "samozřejmě" vyráběna s novým závitem Rd 40x1/7“ (takže už nikdo necítí nutnost to zmiňovat) a co je zajímavé, její "střih" je řešen tak, že přiléhá na všech velikostech (dospělých) obličejů. Víc k ní neřeknu, neboť ji ještě nemám. Je to horká současnost, takže v muzeu nemá co dělat.::) Vyrábí se i variantě S jako silikon, kdy je vnitřní maska (která musí stále přiléhat na ústa a po pár desítkách minut to je většinou na ekzém) vyrobena z hypoalergenního materiálu a nabízí ji opět Klimafil za 2 495 Kč. O facku levněji ji nabízí AVEC, za 2 456 (ovšem ne variantu S). Žíznivci si za variantu s pitítkem, CM-6M, u Klimafilu ještě připlatí, stojí 2 604 Kč. 

Tak a to je vše, co mohu říct k domácím zdrojům OM. Armáda samozřejmě už dávno poslala OM-10M k "druhosledovým" jednotkám (výcvik, studenti, AZ) a nahradila ji domácí OM-90, která má malé kulaté zorníky z tverzeného skla (= mnohem odolnější proti nárazu; CM-5 ráně násadou od krumpáče neodolá, zkoušel jsem), nástavec pro pití, filtry zboku, umožňuje nošení noktovizoru, et cetera, ad absurdum, stojí 4 404 Kč u Klimafilu a 4 300 Kč u AVECu. Na Slovensku je od roku 2001 zaváděna maska OM-99, která je občas prodávána na bazarech v cenových hladinách 40 - 90 € (cca 1 100 - 2 500 Kč; kdo ji vyrábí jsem nezjistil). Konečně, ve stejné hladině jsou nabízeny OM-90 i na českých burzách.

Na stránkách obou zmíněných firem (chtěl jsem zmínit více e-shopů, ale ostatní jsou méně vybavené) najdete několik dalších masek, jde v zásadě o variace na CM-6, lišící se jen nějakou drobností. Někdy je ovšem tou "drobností" systém uchycení filtrů (3M), což není problém v průmyslovém použití, ale může to být nepříjemné pro nás v případě mimořádné události. Každá maska je samozřejmě dobrá jen natolik, nakolik je dobrý filtr k ní připojený, a o filtrech bude třetí díl tohoto miniseriálu.






10.12.2014 . . .

Kaj splašit gasmasku? (díl 1.)


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (4) |  Tagy: Civilní ochrana | Sdílet na Facebooku

Plynová maska (lépe řečeno ochranná maska) je ikonou postapo fetiše. I stylizovanou kresbu každý snadno pozná (na rozdíl od jaderného hřibu) a vypadá výhružně. Na Vemeni se na mne obrátil Ratman s dotazem, kde nějakou pořídit a já si najednou uvědomil, že nákup gasmasky není úplně triviální. Nuže, přáli byste si pod stromeček k oslavě narození Páně ochrannou masku a vaše partnerka (ještě před pár lety bych psal "rodiče" :D ) bezradně tápe? Odkažte ji rovnou na tento příspěvek! (Kdo neví, jak získat directlink, tak je to ten puntík nalevo od data v nadpisu aktuálky.)

Dnes již není nutné jezdit od armyshopu k armyshopu a zjišťovat na místě úroveň nabídky, která odvisela od toho, čí bratranec byl právě na vojně a rozkrádal majetek v čerstvě-už-ne-socialistickém vlastnictví. Stačí naklikat formulář v e-shopu, jenž se od toho se šminkami liší toliko maskáčovým pozadím, mávnout kouzelnou platební kartou a fertig. Nabídka je poměrně bohatá, takže jsem více či méně náhodně vybral několik příkladů, na nichž chci nákup gasmasky demonstrovat.

Pokud vás plynový fetiš uchvátí a začnete si budovat sbírku, určitě budete nakupovat na Army Surplus, kde mají skutečně velmi širokou nabídku historických masek snad všech zemí světa. Obdobně může zkusit štěstí na e-bayi, tam sichr něco bude. Nabídka zahraničních masek však závisí na dovozu, jehož podmínky se mohou měnit - proto jsem vybral nabídku masek českých. Přitom mě překvapila firma Excalibur Army: Zamlada jsme u nich kupovali laciné krámy na airsoft, dneska dodávají granáty pro samohybné houfnice vz. 77 DANA. Tomu říkám růst!
Tak a teď už k maskám.

E-army nabízí masku M-41 za antibaťovských 201 Kč. Tenhle kondom na kebuli vychází ze sovětských druhoválečných masek a používala ho celá Varšavská smlouva v prvních dekádách své existence. Je nejvíce ikonická a velmi oblíbená při erotických hrách blízkých gumovému fetiši. Mimo jiné i proto, že postrádá ozvučnou membránu, takže funguje současně i jako roubík. Má jednu výhodu a jednu nevýhodu: Kryje celou hlavu. Možná to líp těsní, ale moc příjemné to není. Představuje však první krok ve výstavbě sbírky československých OM po Druhé světové válce.

V civilní sféře jste se jistě všichni setkali s maskou CM-3. Měli je snad na každé základní škole a občas k nim byla dodávána i gumová vrapová trubice, aby dětem neklimbal filtr pod bradou, ale mohly jej nést pohodlně v brašně přes rameno. I tato maska je svým způsobem ikonou, i tato maska se k ničemu jinému nehodí. Excalibur Army ji nabízí za Kč 91, Military Range za 150. MR udává nesprávně jako výrobce AČR, která s těmito maskami nemá vůbec nic společného, ale kromě toho uvádí ještě jednu věc, a tou je velikost, konkrétně 5. To je takové zajímavé číslo, které se měřít tzv. faciometrem (určitě pamatujete ze ZŠ) a určuje podle tabulek, které jsou pro každou masku jiné. Civilní maska 3 byla určena i pro starší děti, takže její číselná řada je dlouhá a pětka označuje celkem velkohubého politika. (Moje CM-3 má velikost 4.) Povšimněte si, že ne každý armáč toto číslo udává, takže z vaší strany je tak trochu o loterii, v níž můžete "vyhrát" i masku velikosti 1, do které se při nejlepší vůli nenacpete. Ze strany armáčů to loterie není, ony přeci vždy píší, že masky jsou určeny jen jako dekorace.

Armáda podléhá módním trendům stejně jako každá oblast lidského života a za Vietnamské války byly "in" ochranné masky s filtry schovanými v lícnicích. Přišli s tím Američané a Čechoslováci je okopírovali maskou M-10. (Po Sametové revoluci přejmenované na OM, ochranná maska.) Ta vypadá úžasně. S trochou sanitárního silikonu a montážní pěny s ní můžete vyrobit skvělou masku emzáka a strašit děcka po parcích. Pokud děláte re-enactment ČSLA a nestýská se vám po "kopřiváčích", máte raději "jehličí", pak tuhle masku dobře znáte. Fasovali ji záklaďáci a ti také přinesli spoustu zaručených informací, jako že maska je odolná vůči všemu, filtry vydrží nekonečně dlouho a přídavné zorníky jsou neprůstřelné. Realita je trošku přízemnější.
E-armyshop ji nabízí za 299 Kč, což není úplně málo za třicet let starý krám, zvláště, když neudává velikost. Na druhou stranu, masky M-10 byly určeny pro dospělé, takže jejich číselná řada 1-2-3 nepokrývá děti a jinochy, takže se do ní nejspíš vlezete - přinejhorším vám to otlačí kořen nosu (zkoušel jsem to na velikosti 1). Em desítka přináší revoluci: Průzvučnou membránu. Takže už si můžete poklábosit. Marines Shop ji nabízí za 175 Kč a má skladem všechny tři velikosti. Military Range ji má nejlevnější, jen za 150 Kč, avšak jen ve velikosti 1.

M-10 ješte za komančů prošla modernizaci a jako M-10M přinesla další novinku: Pitítko ("zařízení pro příjem tekutin"), kde na jedné straně je cuplík na masce, na druhé straně je tlakový ventil na špuntu od polní láhve. Když je flaška plná a držíte ji nad hlavou, občas z ní něco vydolujete. Na jednu stranu je to lepší než nic, na stranu druhou máte v masce další díru skrz a manipulace s picím nástavcem skrytém ve slepém úhlu "pod nosem", v rukavicích od JP-75, je prostě něco, co vám dá správnou perspektivu k tématu "Peklo". (A to ještě počkejte, až budete zakládat filtry.) Jinak je to jedna z nejčastějších masek na trhu, je hezká, na pohled zaujme, nevisí z ní žádný filtr a když si odmyslíte picí nástavec s tenkou gumovou hadičkou, není na ní co utrhnout. Nabízí ji třeba General Army za celkem snesitelných sto padesát korun ve velikostech 1 a 2. (Tenhle armáč má v nabídce taky docela dost různých gasmasek z ciziny.)

Maska CM-3, konstrukčně odpovídající předvalečným maskám Fatra (jen namísto gumotextilu je použita mnohem pokročilejší gumárenská směs), byla zastaralá již v době vzniku, a tak se všem oddechlo, když se do civilních skladů dostala maska CM-4. To je už konečně maska, která se dá reálně použít. Na rozdíl od trojky (a stejně jako em desítka) má čtyřka zorníky plexisklové, nikoliv skleněné, popruhy ji lépe drží i utěsňují, má průzvučnou membránu a hlavně je uvniř vybavena vnitřní polomaskou, díky čemuž se jí nezamlžují zorníky. (Taková zásadní vychytávka přišla až sedm desetiletí od Ypres!) Varianta CM-4M je také vybavena pitítkem. Koupíte ji na E-Army i s filtrem za 219 Kč, na Military Range za 150 Kč ve velikosti 4, anebo u General Army bez filtru za 60. Také bez čísla, ale u CM-4 je dobrá šance, že se do ní vejdete (je určena pro dospělé).

Teď se možná ptáte, proč jsem se tak rozepisoval, když stačilo napsat "Hééj, u GA mají cé em čtyřku za cenu trapných tří piv!" - Já totiž věřím, že mít tip na kauf je dobré, mít přehled je lepší. Vybral jsem pár armáčů, u nektrých jsem zákazníkem dlouholetým, u některých jsem zákazníkem spokojeným, u některých se ty dvě vlastnosti sejdou, ale nabídka je obecně velmi široká a ceny často lítají nahoru dolů, protože se řídí trochu jinou ekonomikou, než je běžné. Nerozepisoval jsem se s charakteristikou jednotlivých typů, protože to za mne udělali jiní a Inetrnet je plný podrobných článků. (Možná se k nim časem vrátím.) Chtěl jsem jen vypíchnout zásadní věci a upozornit vás na existenci nenápadných čísilek, polomasek, membrán a podobně. Stejně tak jsem minul filtry, jimž bude určený třetí díl tohohle mikroseriálu.
Příště zavítáme do trochu jiných dimenzí. Těch profesionálních.




8.12.2014 . . .

Vemeno je za námi


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (0) |  Tagy: Komunita Povídky Soutěže Brahmíní vemeno | Sdílet na Facebooku

Nuže, vážení návštěvníci, brahmíní literární soutěž je definitivně za námi. K její oslavě jsme se sešli v hospodě Time Out na kraji Brna ve složení: (Aranelka), Bodkin, Firejs, Chekotay, Justy, Krtek, (Ledňák), Miro, Mogh, Ratman, Řepa, Shoggoth, Sof, Ssyx, Sybrakos, Tína, Toudi, Tristan, Viky. I s afterparty trvala akce lehce přes čtyřiadvacet hodin a byla naprosto úžasná (samozřejmě). Současně s Vemenem jsme oslavili rovněž celkové letošní oživení stránky a komunity, která se zdála pomalu umírat, a také nejčerstvější přírůstek do brahmíní rodiny. Součástí afterparty byl orientační běh Brnem doplněný o řadu důmyslných questů, které jsme plnili na místech jako kostnice, kryt CO, nebo vietnamská restaurace. Tína si pak ještě šla pro cenu za nejlepší fantasy; ačkoliv se díky sérii výher ve všech soutěžích umístila v seznamu autorů fantastiky na prvním místě, stejně ten meč nedostala. Je to určitý signál pro nás, ostatní autory: Příští rok nic neposílejme, Tína si dá druhý sturm. Jedinou akcí v oboru fantastiky, kde tak může vyhrát i někdo jiný, než Tína, bude jedině Vemeno 2015, ovšem jen pokud bude Tína opět rozhodčím. ::)



25.11.2014 . . .

Vítěz povídkové soutěže o brahmíní vemeno


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (2) |  Tagy: Komunita Povídky Soutěže Brahmíní vemeno | Sdílet na Facebooku

Každému, kdo si dokáže odečíst od seznamu účastníků seznam vyřazených, je zřejmé, kdo vyhrál. Moghova povídka Menej žiarivá budúcnosť si získala naše srdce originálním a propracovaným světem sevřeným ocelovou obručí nekončící globální krize, stejně jako pěknou exkursí do hlubin hrdinovy duše, to vše zamazané hustou vrstvou zoufalství a hrůzy. Mám k povídce pár výtek, hlavně co se týče určité jazykové neohrabanosti některých vět, ale to opravdu není nic zásadního.
Mogh je Madbrahmíně známá veličina. Do našeho kolektivu zaplul právě díky této soutěži a stal se silně (radio)aktivním templářem (hraje ghoula), což mimo jiné znamená, že se průběžně cvičí v psaní, když sepisuje úvody k akcím. Má svůj styl, klidné, stabilní vyprávění, jež pozvolna graduje k dobře postavené pointě. Přijde mi zajímavé, že doáže budovat tíživou atmosféru, a přitom do ní vložit sem tam kamínek absurdního humoru, který přitom neruší.
Jak už jsem psal, Budúcnosť ostře soutěžila se Šestkou. Oba příběhy jsou zasazeny do domácích reálií, oba vyprávějí o klipse, která stále ještě probíhá (Šest "svačinek" odchází spíše z podzemního velkoměsta, než z nuzného vaultu). Obě jsou o psychologii jednotlivce (zasazeného ve spíše volném kolektivu), oba hrdiny čeká osudová volba, která rozhodne nejen o jejich životech. Rád bych si myslel, že na druhém místě skončil zlý hrdina a na prvním ten dobrý - a chvíli jsem si to skutečně myslel - ale pravda je taková, že on to Mogh prostě podal o chlup lépe, než Psychotic. ::)

Tolik tedy k letošnímu ročníku madbrahmíníé literární soutěže. Snažil jsem se spočítat, kolik soutěží jsme již organizovali, ale nedopočítal jsem se - v některých letech nebyla, jindy bylo několik soutěží za rok. Zaujaly vás soutěžní povídky? Hodnotili byste jinak? Chcete se na něco zeptat autorů, anebo naopak vysvětlit něco ve svém dílu? Přijďte si s námi popovídat 5.XII. do Brna, anebo, pakliže se vám nechce jet a boíte se, že bychom vás kousli, alespoň napište na naše forum.




23.11.2014 . . .

Stříbrná medaile


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (8) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita | Sdílet na Facebooku

Boj o první příčku byl nelítostný a do poslední chvíle vyrovnaný. Tína simulovala záchvat, aby si mohla vzít volno v práci a měla tak více času na to nejdůkladnější zhodnocení. Dawen se musel hrozně opít, aby to mohl rozseknout. Na Viky je vidět, jakému hroznému psychickému vypětí byla vystavena. Já, ač unaven na smrt, nemohu spát. Prostě všichni jsme nanejvýš zralí na ukončení soutěže. Tohle je zkrátka psycho.
A tohle je Psychotic:
Šest

Tína: 1
Viky: 2
Cheky: 2
Dawen:
2
Aranelka: 2
Ssyx: 3


Tína:
Povídka se mi líbila, a přestože je pro mě současně povídkou, která patrně nemá vyšší umělecké ambice (na rozdíl od povídky vítězné), ale jejímž cílem je především pobavit, byla jednou z mála, které jsem si s chutí přečetla podruhé. A jediná, kterou jsem si stále s chutí přečetla i potřetí. Proto ji možná hodnotím výš než ostatní - opravdu mě bavila. I ona samozřejmě obsahuje pár gramatických a stylistických chyb, jako ostatně asi každá povídka zaslaná do soutěže (a nejenom do té naší, sama jsem nikdy nesoutěžila s povídkou bez chyb a někdy, při opětovném čtení, jsem byla přesvědčená, že jsem všechny ty patvary snad ani nemohla napsat já) - občas malé písmeno na začátku věty, absence čárky v souvětí, případně ne zcela obratná formulace nebo použití příliš spisovného slova v jinak hovorovém dialogu, které na mě působilo rušivě („Ty jsi tomu také nepomohl,“ poznamenal Adam.). Sem tam možná autor v souvětí zapomněl, čím vlastně začal, a jak by rád pokračoval ("Samozřejmě byla historka, se kterou Pětka s tím novým přišli, se realitě blížila jen v hrubých obrysech."), což znamená, že by povídce, jako většině zaslaných, prospěla důkladnější (auto)korektura. Na povídce oceňuji především to, že byla svižná a zábavná, a hlavní hrdina mi přišel zajímavý, i když rozhodně nebyl tak-docela-kladný-a-sympatický. Myslím si, že autor příběh ukončil v pravou chvíli, i když někomu možná bude vadit, že povídka působí jako úvod k "dobrodružstvím na druhé straně" - podle mě už ale není v tomto rozsahu nic dalšího nutné, pokračovat dál by mi přišlo zbytečné. I kdyby autor místo, kam se hlavní hrdina dostal, dokázal popsat dobře (nebo dokonce originálně), lepší je ponechat ho na představivosti čtenáře (některé naznačené zápletky by si ovšem rozvést zasloužily, např. "Hloupá náhoda. Nebo ne? Že by sem přišel jen proto, aby se mi mohl pomstít?" - to podezření mi přišlo s jedním poměrně bezzubým výstupem dotyčného a jeho smrtí poněkud proplýtváno.). Možná se autor k tomu, co bylo dál, vrátí v budoucnu (ostatně jedna Svačinka už přece bránou prošla, takže jejich případná konfrontace by mohla povídce dodat úplně nový rozměr), tady by to ale mohlo působit jako příliš nastavovaná kaše. Od autora bych si v budoucnu rozhodně ráda přečetla něco dalšího.

Viky:
Povídka se mi velmi líbila a už se těším na příští praktika z.. Eh.. Pardon. Hm. Jeden z favoritů. Rychlá, úderná, s velmi dobrým nápadem a sice očekávatelnou, přesto příjemně nečekanou pointou (až do poslední chvíle jsem si nebyla jistá, jestli to udělá). Chci na rozdíl od některých hodnotících autora pochválit za skvělé vystihnutí, kdy s povídkou skončit. Kdy už bylo řečeno vše, co je pro vyznění příběhu a pointy třeba a kdy už by další pokračování příběh už jen sráželo. Během čtení jsem si zapsala jen, že od 10. stránky přibylo překlepů z nepozornosti. Za jedna.
EDIT:
Revize

Chekotay:
Třináct stran (zase Arial) vyprávění v minulém čase z pohledu první osoby s prostřihy, řekněme, snů hlavního hrdiny. Vyprávění je plynulé a neodvratně směřuje k dobře připravené pointě.
Velmi se mi líbí už jméno povídky, je krátké, vystižné, neodhaluje nic z pointy, dobře se pamatuje. „Šest,“ řekne si člověk. „Šest, šest.“ a jde si pustit písničku. Jenže příběh se rozjíždí a záhy je jasné, že se bude hrát trochu svižnější žánr.
Autor předvádí schopnost popisovat charakter světa i hlavního hrdiny jen tak mimochodem, nenásilně, a přitom jde o svět originální. Některé pasáže jsou jen nastíněny, jiné – ty, které čtenář potřebuje znát – rozepisuje dopodrobna. Oba aspekty jsou vyvážené.
Představení týmu je hezké, jsou tam ti, co mají jména (=jsou důležití, zapamatuji si je a oblíbím) a ti, co jména nemají (=kanonenfuter). Autor neponechal nic náhodě a zajistil si další kladné body osmapadesátkou, to zabere vždy.
Plížící scéna je právě taková, aby člověka napnula, akční scéna je právě taková, aby rozpumpovala krev a – bum ho! Krásný závěr, v němž se obě linie spojí a všechny dílky skládačky zapadnou do sebe. Takhle se to má dělat. Jak říkával strejda Dolfi: Jedna povídka – jeden úvod – jeden závěr!
Dobře, tak proč tahle věc není na prvním místě?
Závěr na mne fungoval jenom poprvé, při druhém čtení už se objevily pochybnosti: I kdyby skočili do krytu a bomby se deaktivovaly, pořád by seděli v krytu hned vedle brány a hromady démonů. Takže by stejně byli v pasti. Takže Martin nebyl ďáblův spratek, ale racionálně uvažující odsouzenec k smrti, který si mezi jistým zánikem a neznámem vybral neznámo.
Linka pomsty Pětky na Martinovi je možná naznačena až příliš silně na to, že není dále rozvedena. Stejně jako u jiných podobných otázek (Kdo je Vůdce? Odkud se bere všechna ta technika?) mi to ale nevadilo. Povídce by pomohlo vychytat pár drobných chybiček, spíše stylistických, než gramatických, a možná ji zkusit ještě víc zhustit, z třinácti stran na, řekněme, deset. Přitom ovšem zachovat rychlost vyprávění. To není nic snadného a ani délku nemohu považovat za vyloženou chybu nebo negativum. Tím hlavním, co u mne rozhodlo v posunutí povídky na druhé místo, bylo totiž už samotné téma, které není mým šálkem čaje. Ta povídka je dobrá, bavilo mě číst ji poprvé, ale podruhé už bych ji nečetl, kdybych nemusel, protože tenhle typ děl prostě neupřednostňuji; s tím ovšem autor jen těžko něco udělá.
Ech, už se zase hnípu v drobnostech, tedy zkráceně: Povídka mě nepřiměla představit si, jak bych se zachoval na místě hrdiny já, což ovšem není vina autora, vyplývá to ze syžetu. Povídka, která této velmi ostře konkurovala, to ovšem uměla udělat, a proto skončila na prvním místě a odsunula Šest na druhou pozici. Srovnání se nabízí více, nechám si je však do hodnocení zlaté příčky.

Dawen:
Tady už snad ani není co vytýkat. Velmi mě potěšilo, že se někdo z autorů odvážil podívat na apokalypsu tradičnějším způsobem a vynechal atomovky a tak. Zkrátka staré dobré peklo na zemi. Autor perfektně vyvážil délku povídky a dávkování akce. Podařilo se mu mě až do poslední chvíle držet v nejistotě, jak povídka dopadne. Konec přišel v pravou chvíli a velmi se mi líbí způsob závěrečného střihu. Musím přiznat, že bych si velmi rád přečetl něco dalšího z tohoto univerza, byť bych asi navzdory zvědavosti dal přednost příběhu jinému, než pohledu na to se skrývá za branou. Styl povídky by se dal přirovnat ke tvorbě Kulhánka a Kopřivy. Velmi podobná je povídka úvodní části Kulhánkova Stroncia, což rozhodně není na škodu. Chyb je v povídce pomálu a člověk je v zápalu četby s chutí odpustí. Velmi dobře, jen tak dál.

Ssyx:
Skupinka trestanců na sebevražedné misi je velice zajímavé téma a schopný tahoun příběhu. Už při prvním čtení mě povídka zaujala řemeslně poměrně dobrým zpracováním, kryjícím drobné gramatické chybky, které vynořily až při druhém, mnohem pečlivějším a kritičtějším čtení. Povídce škodí z mého úhlu pohledu hlavně přebytek trojteček a neuvedení jmen Pětky a Šestky. Celkově mi styl psaní připomíná knížky od Kopřivy a Kulhánka, což přispělo jako klad k hodnocení. Dlouho jsem se rozmýšlel, která povídka by měla v soutěži obsadit první místo, ale autor bohužel ubral pár kritických bodů svému dílku tím, že nechal otevřený konec. Autore, apeluji na tvůj smysl pro čest a napiš pokračování za branou a konečný konec.




22.11.2014 . . .

Šílená brahmína zve ke korytu


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (6) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita | Sdílet na Facebooku

Protože vítězové jsou již zřejmí a protože stříbrnou posici vám představím až zítra, chtěl jsem sepsat drobné zhodnocení soutěže. Nakonec jsem zjistil, že mi stačí si jen vypůjčit pár odstavců z minulého ročníku:

Ve vaultu vládne smutek a nervozita: "Vytřídit ty špatné, to bylo lehké, ale jak mám teď seřadit ty dobré?!" lká Viky a hrabe v hromadách potištěných papírů, které pokrývají hory neumytého nádobí i rozebrané intenzimetry a na nichž již rostou masité plodnice bedel a čirůvek. Milí čtenáři, buďte rádi, že jste této hrůzné procedury ušetřeni a že přicházíte k hotovému.

Do toho ty věčné debaty: "Jak to autor myslel? To jako že naše transcendentální jsoucno je realitou atomového výbuchu nihilisticky pokřiveno?" a "Nemá to být transdentální?"
Pak je zde ještě skvadra zmatkařů, kteří tvrdí, že soutěž byla potichu ukončena a tým všechny ceny propil, a skupinka tvrdící, že vše je dopředu rozhodnuté, sudí jsou zaplacení a autoři doufající ve výhru jsou bláhoví a naivní. Nervozitu ve vaultu utěšuje jen četba povedených děl o zániku Prahy, která ovšem bohužel nejsou soutěžní.


Soutěž měla probíhat anonymně, ale takřka všichni autoři toto nerespektovali a prokázali mimořádnou vynalézavost, když šlo o to, kam všude se ve svém díle podepsat. I přes toto porušení kritéria soutěže jsem všechny povídky přijal, protože kdybych je vyloučil, tak nemáme co hodnotit. Nakonec se stejně ukázalo, že většina soutěžících má tak výrazný styl, že pro protřelé brahmíňany není problém autory identifikovat. Obdobně jsme přistoupili také ke kategoriím: Zařazení díla bereme velmi volně. U několika povídek není jisté, zda jsou vůbec postapo, u dalších zase zda to jsou vůbec povídky. Celková úroveň mi však přijde vyšší než loni. Bohužel na několika kusech se zřetelně projevila uspěchanost. Myslím, že pokud cítíte touhu zúčastnit se příštího ročníku soutěže, měli byste v tuto chvíli dopisovat svůj soutěžní příspěvek, aby měl aspoň ten jeden rok na pořádné dozrání. Povídky jsou jako medovina.

Já mám z téhle soutěže žaludeční vředy už teď.

Konec citací.
Zvláště předposlední odstavec bych rád vypíchl, pokud se chcete zúčastnit příštího ročníku, tak právě teď je nejlepší chvíle na dokončení soutěžní povídky a vstup do nekonečných kol revizí, ladění a chytání chyb.
Soutěžní povídky se mi líbily, ty vyhrávající se mi líbí velmi a ty největší paskvily byly již milosrdně zapomenuty (a ani Tyler Baker se s odstupem nejeví tak špatný; znovu ho číst ovšem nebudu).

Jako vždy i letos proběhne veřejné setkání za účelem předání cen a jako vždy to bude v Brně. Moc rád bych tam viděl výherce (nebudou-li moci dorazit, zašlu jim cenu poštou, ale tomuhle peklu bych se rád vyhnul; právě snaha o duševní hygienu je důvod, proč po vás nechceme zaslání výtisků. (A také rozvoj techniky, kdy už skoro každý z nás má mobilní telefon a může si ty povídky číst na něm.)), stejně jako ostatní soutěžící a vůbec všechny brahmíňany a naše spojence v ilegalitě. Zamluvil jsem pro nás salónek v restauraci Time Out v Brně-Řečkovicích (jak se tam dostat z Hlavního nádraží si přečtěte zde), počítám tak s patnácti účastníky. Útratu si platí a spaní zařizuje každý sám, osvědčenou variantou je kempování v blízkém lese. Celé mechceche se odehraje 5.XII. od 17. hodin. O následné afterparty ještě rozhodne Tína. Pokud byste si připravili nějakou presentaci na počítači, budeme tam mít notebook napojený na projektor a Internet. Kouření v salónku je zapovězeno. Pro děti je připraven dětský kouteček. Vlastní potraviny je nevhodné konsumovat v prostorách restaurace, nicméně na afterparty přijdou nepochybně k duhu.




21.11.2014 . . .

Bronzová medaile


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (8) |  Tagy: Komunita Povídky Soutěže Brahmíní vemeno | Sdílet na Facebooku

Dostáváme se k povídkám, které mají svou barvu. Čeká nás jedna, která je temně fialovomodrá až takřka černá, jedna, která je jasně žlutočervená - a tahle, tahle je sytě trávově zelená. (Já vidím barvy, Tína zase zlatou a stříbrnou pozici "chutnala".) Autorem bronzové povídky je Řepa.

Tohle je můj revír

Tína: 3
Viky: 3
Cheky: 4
Dawen:
3
Aranelka: 3
Ssyx: 2


Tína:
Povídka, kterou rozhodně nemohu a nechci označit za špatnou (ani po stránce gram-stylistické, ani po stránce obsahové, třebaže obojí má své nedostatky), přesto jsem ji od prvního přečtení nepovažovala za adepta na dobré umístění. Vadil mi způsob seznámení s poněkud schématickými postavami (sedm, osm odstavců koncipovaných jako Kdo je kdo brožurka) a jejich airsoftový původ, který na mě působil poněkud fanfiction dojmem - seznámení s nimi ("vysoký, šlachovitý, tvrdý, ale spravedlivý, s přirozenou autoritou, za níž byli ostatní ochotní jít až do pekel") ve mně nevzbudilo příliš chuti pokračovat ve čtení, možná proto se mi povídka zpočátku četla těžce. Číselná označení mi příliš nesedla, občas jsem se ve všech těch Nulách a Sedmičkách ztrácela, což by se mi, pokud by hrdinové měli "normální" jména, pravděpodobně nestávalo, na druhou stranu působili jako družstvo kompaktně a asi nebylo až tak zásadní, jestli zrovna mluví ten, nebo onen. Nicméně vyprávění samotné hodnotím jako realistické, což je nesporné plus povídky, popis "postapo světa" jako propracovaný a uvěřitelný - a sedly mi i "military fetiš" pasáže, možná proto, že je sama psát neumím, ale moc ráda o nich čtu. Dialogy jsou podle mého živé a přirozené, i když se v textu občas objeví trochu kostrbatá věta ("Družstvo sedělo v maskáčích v jídelně na nějaké základně.") nebo zbytečně rušivá chyba ("standart" místo "standard"). Povídce by po stránce stylistické prospělo ještě trochu se "vypsat".

Viky:
Zajímavý příběh, chtěla jsem číst dál a dozvědět se, jak to dopadne. Ovšem při druhém čtení jsem si povídku užívala už méně, hnacím motorem byla zvědavost a ta je již ukojena. Oceňuju ozančení postav pouze čísly, aspoň mi tolik nevadilo, že mi splývají jeden s druhým (podobně jako trpaslíci z Hobita). Ostatně jejich osobnosti a odlišnosti v dovednostech nejsou pro vyznění povídky důležité.
Autor by měl zapracvat na stylistice a zejména si dávat pozor na slovosled, aby byl ve větách kladen důraz na to, na co má být kladen, a aby věty nebyly zbytečně zmatečné. Také by si měl dávat pozor na dodržování středního rodu a koncovky -o/a u sloves, na rozdíl ji/jí a zkontrolovat si čárky vě větách. Pak už budou jeho díla téměř bezchybná a jistě si najdou své čtenáře. Na mne to byl sem tam až moc military fetiš. Také mi trochu vadí, že je to spíš vyprávění, než povídka, a že postapa je tam pramálo. I přes všechny výtky, kterých jak tak koukám není málo, se mi tohle dílo opravdu líbilo a dávám mu proto známku dva.
Revize

Cheky:
Deset stran Arialem, moje oči pláčou. Plakaly by, kdyby nebyly úplně vyschlé. Kéž by plakaly.
Technicky jde o jednoduché vyprávění v minulém čase z pohledu nezaujaté třetí osoby, tedy asi nejjednodušší forma. Nic proti tomu, je lepší dobře zvládnout jednoduchou věc, než pokazit složitou a podle chabé zásoby jazykových prostředků v povídce použitých soudím, že autor zvolil formu adekvátně svým schopnostem. Věřím však, že dospělý člověk schopný napsat deset stran souvislého textu je schopen také sestavovat souvětí a nikoliv se vyjadřovat jen v holých, jednoduchých větách. Úsečnost má své využití, třeba při popisu boje, ale když dojde na popis krajiny, charakteru, minulosti, pak je nepříjemná.
Příběh reaguje na aktuální bezpečnostní situaci v Evropě a odvozuje z ní linii blízké budoucnosti. Odehrává se v jihozápadní části Čech a z popisů je zřejmé, že autor umí číst mapy, anebo kolem aspoň jednou jel rychlíkem, čímž chci říct, že míra popisů krajiny je právě taková, aby navodila atmosféru, ale nesklouzává k nudné lyrice opěvující autorovo bydliště, jak se stává jiným autorům (třeba mě). Něco přes stránka je úvod, něco méně než stránka je závěr, mezitím osm stran vyprávění, tři akce a dva pokusy o psychologii, to považuji za solidní rozložení. Pointa není nijak světoborná, ale pracuje s pesimistickou notou a tak i malé překvapení je příjemně osvěžující.
Obecně není povídka nijak výrazná, nemá žádný vynikající bod, plyne stálým tempem, kupodivu i na opakované čtení stejně příjemně. Trochu jsem se bál, jestli ji nahoru nevytáhla právě reflexe současného strachu z ruské invaze na Ukrajinu, ale když jsem si to promyslel, soudím, že to byla právě tahle příjemnost.
Nyní proberu pár věcí, které mi vadily. Je tam víc takových kousků, které drhnou, ale tyhle jsou patrně symptomatické.
Hned ze začátku, v prvním odstavci následujícím po úvodu, je v šesti větách pětkrát použito sloveso „měl“. To je zlo, za které jde u slohových prací na základní škole známka o stupeň dolů.
Přímá řeč, na kterou navazuje věta, končí čárkou (otazníkem, vykřičníkem), ne tečkou. Asi takto:
„Jardo!“ zvolal. „Jardo?“ zeptal se. „Jardo,“ řekl prostě.
Je potěšující jednou číst radiovou komunikaci, která dodržuje protokol, a ne jen to, co si spisovatelé obvykle vymyslí na základě sledování seriálů, ale na příštích dvacet let to stačilo. V této povídce to perfektně sedlo k ostatnímu military fetiši, ale pro případnou příští tvorbu upozorňuji, že by to mohlo být nezáživné.
Představování členů grupy je možná až zbytečně roztahané. Dodnes nevím, kolik jich tam vlastně je (Nula až Devět, takže deset, ale Osm chybí...), ani kdo jak vypadá – nikde dál to není důležité. Chápu, že autor při psaní měl před očima své kamarády ze softu, ale pro nás a tuhle tříakční záležitost není důležité, kdo má jaké vlasy. Osobně se mi s čísli pracuje nedobře, asi by bylo lepší, kdyby si říkali Adam, Bořek, Cecil, ale to je osobní názor, a navíc už to ukradl Neff. Takže OK.
Trochu horší je, že sice víme, že Trojka má PKM, ale už nevíme, co má Čtyřka. Je psáno „malý kulomet“ a až později zjistíme, že to je  taky PKM. A když už z povídky víme, že dva borci mají PKM, dva mají RPG a starší střelec má SVD, tak už nám autor možná mohl představit i verzi útočné pušky AK zbytku bandy (třeba jestli měly granátomety). S tím suvisí následující věta: „Dále noční vidění a ke zbraním AN-PEQ.“ Mluvčí dává najevo, že ke zbraní chce přesně tuhle věc a žádnou jinou, zato noční vidění chce nějaké, je mu fuk jaké. Lépe by znělo buďto „noční vidění a laserový zaměřovač“, anebo trvat na konkrétním typu u obojího. Ve druhém případě by mohl mluvčí trvat také na dalších věcech se sexi zkratkami (granáty, svítilny, autoinjektory, co já vím).
Trošku mi vadil západočeský dialekt: „čudzá reč“, „drška“. Zvlášť ve spojení s japonštinou a mečem, což je prvek, který narušuje jinak syrově realistickou povahu vyprávění zbytečným zesměšněním. Další podobný zádrhel je zde: „Jenže jaký je vlastně jejich status, když nejsou vojáci?“ Autor představil družstvo jako lidi, kteří dlouhá léta studují bezpečnostní studie, vědí, co je AN-PEQ, ale nevědí, jaké postavení mají v mezinárodním právu? (Jsou kombatanti stejně jako příslušníci pravidelných ozbrojených sil.) Jak je to dlouho, co to Justy tady na Brahmíně vysvětloval? Sotva rok? Doučit!
Dále bych měl asi určité výhrady k použité taktice, ani ne tak pro samotnou taktiku, jako spíš pro autorův popis.
Psychologie není v příběhu takřka žádná, snad až na dialog mezi Pětkou a Šestkou, který autor podává, jako by měl vyznít dramaticky, ale přitom to je něco na úrovni „Dneska zase fazole. Hm.“, a pozdější výslech zpravodajcem a následnou ztrátu nadějí. Ne že by mi to vadilo, jednotku jsem vnímal jako jednotku a jednotliví lidé mi byli ukradení.
Tak, až doposud to byly malé, drobné chybičky, které mohou utéci každému. Teď ale to naprosto zásadní, za co by Řepa zasloužil naplácat bobřím ocasem, a totiž skoro až fatální neobratnost při práci s jazykem, který sice používá česká slova, avšak poskládán je poněkud Anglosasky:
„Velitel se chytil za krk a z něj mu stříkala krev na všechny strany.“ → „Velitel se chytil za krk, krev stříkala na všechny strany.“
„Družstvo sedělo v maskáčích v jídelně na nějaké základně“ →  „Družstvo, stále  v maskáčích, sedělo v jídelně na nějaké základně“ (Na jaké? Když už je použito slovo „nějaké“, mohlo tam být klidně „německé“, „vojenské“, „americké“, „oblastní“. Nebo tam nemuselo být nic.)
„Jedli poměrně slušné německé jídlo, dokonce jim dali i pivo.“ → „Jedli poměrně slušné německé jídlo, dokonce dostali i pivo.“
„ačkoli nebyla z hostitelů cítit zášť“ →  „ačkoli z hostitelů nebyla cítit zášť“
„neměli kontakt s nepřítelem“ – To je něco jako „mít sex“. Zrůdnost.
„a bylo slyšet zdáli mnoho výbuchů“ → „a zdáli bylo slyšet mnoho výbuchů“
Fráze „s vybavením, o kterém mohli doteď jen snít.“ je v rámci jedné stránky použita hned dvakrát, doslova stejná.
Také je trochu zmatečné, co vlastně říká následující dialog:
„Doufám, že tohle milosrdenství se nám nevymstí,“ pronesl Devítka.
„Na to vem jed.“
a) Devítka je ubezpečen, že tohle milosrdenství se jim vymstí.
b) Devítka je ubezpečen, že tohle milosrdenství se jim nevymstí.
(Správná odpověď: C is richtig! Devítku vlastně nikdo neposlouchá, druhý mluvčí v té scéně sděluje, že propuštěného vojáka čeká trpký osud. Vůbec nehovoří o osudu své skupiny.)
A když pak člověk čte „Třeskl tichý štěk,“ vzpomene si na Pan Kaplan má třídu stále rád a ukázku v čítánce: „Skočil na mě skok.“ Ti všímavější začnou pátrat, jak vlastně tichý štěk třeská (no, na rovinu, moc mu to nejde).
Vedle toho je už jen drobnost, že třeba výraz „NATO standart“ je něco jako „vlajka NATO“, protože standarta vlaje, zatímco standard je norma. Holt/hold, standart/standard, ji/ji, černá/bíla, bába/sníh, to jsou klasické případy a i když bych se svým žebříčkem/řebříčkem neměl vyskakovat, musím na to upozornit. A další drobností je psaní velkých písmen ve jménech etnik. Zatímco rus je příslušník mnohamiliónové rozpínavé populace samostatně plachých, ale velmi odolných jedinců libujících si v netěsných bytových jádrech, nekontrolovatelné populační dynamice a stravě, kterou jiní považují za odpad, Rus je příslušník... ech...
No raději toho nechme.

P.S.: Původně jsme se nechtěl rozepisovat, ale nedalo mi to. Prostě ne.

Dawen:
Plastometná romance, která se zvrhne v dost dobré military postapo. Deus ex vrtulník a katány included. Líbí se mi setting světa, který dokazuje, že dobré postapo může být i něco jiného než věčná poušť, atomovky a enkláva. Co mi však trhalo žíly bylo výše zmíněné airsoftově romantické seznámení s postavami. V této pasáži jsem měl sto chutí přestat číst, až tak kontrastní je k povídce jako celku. I ta katána či co byla trochu příliš v jinak poměrně střízlivě pojaté akci. Moc se mi líbilo pojmenování postav pomocí čísel, které postavám sedí mnohem více než nějaké nablblé jméno, dívám se na tebe Tylere B. A byť jsou charaktery postav nastíněny jen zběžně není problém si je oblíbit. Na povídce je znát, že autor prostředí do kterého ji zasadil velmi dobře zná, což notně přispívá k realističnosti vyprávění. A musím říci, že prostředí mi vyloženě sedlo. Je mnohem jednodušší ponořit se do povídky zasazené do českého pohraničí, než do anonymní pouště kdesi v Americe. Překvapením byl konec, opravdu jsem čekal úplný opak toho co přišlo a musím říct, že mě to potěšilo, byť na takové konce většinou nejsem. A vůbec střílí se tam Ivani!

Aranelka:
Tahle povidka se cetla snad sama. Dej byl svizny, military fetise dost, ale ne tolik, aby me to odradilo. Moc se mi libil ten optimismus "kdyz se budeme snazit, muzem udelat rozdil!" Uvedeni hrdinu na scenu bylo krecovite, ale cisla misto jmen byla osvezujici, ale problem byl, ze postavy nedostaly moc prostoru se rozvijet a proto nebylo uplne jednoduche mezi nimi rozlisit. Ale podle me by to jmena nezpravily. Tempo cele povidky bylo tak akorat, ani jsem si nevsimla, jak to bylo dlouhe. Libilo se mi, jak autor pracoval s prostredim, evidentne celou oblast velmi dobre zna a povidce to hodne prospelo. Celkove se mi povidka opravdu libi.

Ssyx:
Zasazení povídky do českých luhů a hájů dokázalo brnknout na málokdy používanou patriotickou strunu. Svižný úvod do prostředí a reálií naznačil dobrou čtivost textu, která se i přes mírně tabulkovité představování postav a drobné gramatické i stylistické chybky udržela celých devět a půl stránky. Děj byl hlavní devizou povídky, někdy až na úkor postav, u kterých čtenář občas zapomene, kdo je kdo. V tomto případě to díky napětí, ženoucím čtenáře dál, ani příliš nevadilo. Deus ex machina v podobě štědrých spojenců byl použit v rozumných mezích a nijak nerušil plynulost a logiku příběhu, což hodnotím velmi kladně.





20.11.2014 . . .

Tajuplný obsah brahmíního vemene


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (0) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita | Sdílet na Facebooku

Hele, soutěž O brahmíní vemeno je v první řadě soutěží o prestiž. Člověk, co se umístí na prvních příčkách se stává člověkem... ehm... na něhož si občas někdo vzpomene... a lidé, co končí na příčkách posledních, se dostávají do řečí a do počítačových her. Takže by vám všem měl stačit diplom!
Ale doba je zlá a za diplom ani kuře nehrabe, že? Mrzký mamon stal se pasákem Kalliopé, jak hluboko jsme tom klesli, ó tempora, ó mores, za mých mladých let, když člověk pracně popsal celou hliněnou destičku a zaslal ji do soutěže na Madbrahmíně, tak mohl vyhrát v tom nejlepším případě krabici děrných štítků s celým obsahem webu, ale to by dneska asi také neprošlo.
A když už se mám s váma všema setkat, tak tvrzení, že jsem ceny pro vítěze propil, by mi asi taky fazónu nezachránilo.
Takže vám raději prozradím, že nějaké ceny jsou. První si z cen vybírá vítěz, druhý druhé místo, třetí třetí místo, zbytek jde na charitu (účet "Chekotay v nouzi").
Každý z první trojky si vybere dvě ceny: Jednu "hlavní cenu" a jednu "parazitní cenu", totiž nějaké to DVD s filmem.
No a nyní tedy ty hlavní ceny:

Ochranná maska M-10M včetně lícních filtrů zatavených v originálních obalech a atombordelu JP-75. Velikost 1. (Nic pro patricijské nosy.)

Image

Tričko Vault šílené brahmíny unisex velikost M, kulatý výstřih, k tomu sluneční brýle a magnetka.

Image

Survival kit: Taška vz.80, karta pro přežití, nepromokavé pouzdro na zápalky, obvaz vz.80, mini lékárnička, polní láhev, jodid draselný.

Image

Kapesní nožík Victorinox Trailmaster Black.

Image

Knížka: Petr Schink: Špinavá práce.

Image

Knížka: Mičihiko Hačija: Deník z Hirošimy, Praha, 1956. Antikvariátní stav, původní přebal.

Image

- Počítačová hra: Fallout Classic Collection (Fallout, Fallout 2, Fallout Tactics: Brotherhood of Steel, PC DVD, Cenega). 2×
- Počítačová hra Fallout 3 (PC DVD).
- Počítačová hra: Fallout Collection (Fallout, Fallout 2, Fallout Tactics: Brotherhood of Steel, PC DVD).

Parazitní ceny:
Image

- Film: Mad Max: Beyond Thunderdome (archivní stav, DVD).
- Film: Číslo 9 (DVD).
- Film: Potomci lidí (DVD).
- Film: Waterworld (DVD).
- Film: Utajené nehody nukleárních zbraní (DVD) 2×.

Když se tak na to dívám, asi bych to mohl nějak zakomponovat do jediného obrázku, jako minule, ale minule to dělal Ratman a on má tydlencty fotošop skilly, zatímco já ne.
Mimochodem, zavedl jsem tag "Brahmíní vemeno" a zpětně upravil pár aktuálek, takže nyní bude proklikávání se k minulému ročníku jednodušší. Ty ještě starší ročníky si ale budete muset vyhledat postaru, přes "Soutěže". Což mě přivedlo k nápadu, že bychom mohli nějaké soutěže dělat častěji. :)




19.11.2014 . . .

BV: Čtvrté místo


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (12) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita | Sdílet na Facebooku

Další povídka a zase je v ní ghoul? Tahle soutěž smrdí! Ale užijte si to, je to pěkná minipovídka a já vám slibuji, že to je poslední ghoul v tomhle ročníku. Příběh napsal Mogh a já k němu dodám malou perličku: Dva týdny poté, co jsem tuto povídku přijal do soutěže, se mi stala právě taková příhoda s šutrákem, jaká je popsána i v ní. Naprostou náhodou - sice u toho byl Mogh, ale byl v tom nevinně, ten kámen mi dal UnderCage.

Noc pred bitkou

Tína: 5
Viky: 5
Cheky: 3
Dawen:
5
Aranelka: 4
Ssyx: 4


Chekotay:
Měli jsme letos v soutěži svět Fallout Online, svět Fallout: New Vegas, svět Fallout: Resurrection a nyní přišel čas na příběh ze světa Templářů VŠB, což je taková naše skupina provozující něco, čemu by v méně slušné společnosti možná i říkali LARP. V zásadě to funguje tak, že když se někdo zle zmíní o našem vaultu, tak se k němu pak v noci přikrade rozverný kněz Miroslav a narve mu jekorový tesák do náhodně zvoleného tělesného otvoru. Když zrovna nejsou děsně badass, dělají templáři i jiné věci, jako třeba umírají hlady, mrznou, hoří, bloudí, vlhnou, hrabou, krvácejí nebo se dusí. Tolik na úvod a k vysvětlení, že postavy této povídky jsou nám povědomé a , Viky, Tína a Dawen ty lidi známe osobně. Naštěstí jsou zde ještě Ssyx a Aranelka, jejichž recenze jsou nezaujaté.
Myslím si, že umístění příběhu do osobně známých reálií není na škodu a že si jej vychutná stejně dobře čtenář, který zná Moravsko-Slovenské pomezí, jako čtenář, který v životě nevystrčil nos z Böhmenu. (Docela by mě zajímalo, jak by působily naše povídky ze světa Falloutu na lidi, kteří bydlí támhle někde u Klamath Falls, Modocu, Rena či Bakersfieldu.)
Povídka je v rozsahu mikro a asi z jedné třetiny ji tvoří retrospektiva, pointa je jednoduchá, nenásilná a příjemná. Text je přiměřeně sporý, jazyk dostatečně bohatý, zkrátka, povídka se mi líbila, je to právě takový styl, jaký se mi líbí. Také jsem ji ze všech sudích hodnotil nejvýše. Tína a Viky se mnou hrubě nesouhlasily, ale já si jsem jistý, že pět odstavců vloženého příběhu není tak mnoho, aby si člověk nepamatoval těch osm předchozích.
Když je tak super, proč povídka neskončila na ohodnocených pozicích? Právě proto: Je mikro a má jednoduchou pointu. Jiné soutěže zavádějí oddělenou kategorii mikropovídek, ta naše zůstává literárně nekorektní a diskriminační, protože pořád věřím, že dokonale vybroušená mikropovídka se silnou pointou má šanci zvítězit nad „standardními“ povídkami i bez zavádění kvót. Navíc si myslím, že v tomto případě není autor „vytrestán“ zasláním mikropovídky, protože Mogh využil neexistenci početního stropu a do soutěže nasadil díla dvě.

P.S.: Pamětníkům možná tenhle příběh připomene klasickou brahmíní povídku Bitva u New Bendu.

Dawen:
Povídka která se svou atmosférou naprosto hodí k současnému mlžnému podzimnímu času. Jen mi trochu nesedí použití postav které znám v realitě a část ve které je popisována bitva v minulosti. Avšak mýtická atmosféra a věčný průvodce s cháronovskými prvky mě nutí umístit povídku na páté místo.

Aranelka:
Povedena povidka, svizna a kratka, velice dobre se cetla.

Ssyx:
Krátké melancholické nahlédnutí do vzpomínek starého ghoula. Povídka zasazená do kulis brahminího univerza byla řemeslně dobře napsána, avšak skončila dříve, než se stačila řádně rozjet.





18.11.2014 . . .

Celostátní pátrání po počítačové hře


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (4) |  Tagy: Komunita Ostatní hry Platformy | Sdílet na Facebooku

Vážení návštěvníci, dnes se na vás obracím s nezvyklou prosbou. Hledám textovou počítačovou hru jménem Operace Vadium, zveřejněnou před čtrnácti, patnácti lety.
Věc se má tak, že si tuhle Sof vyrazil na špacír po hlubinách internetů a narazil na článek s recenzí této hry. V tu chvíli su uvědomil, že
  1. To byla dobrá hra.
  2. Rád by si ji opět zahrál.
  3. Je to jeho hra.
  4. Ale ve svém archívu už ji nemá.

Takže pokud využijete dlouhých zimních večerů k přerovnávání svých starých počítačových archívů, hledejte prosím
názov: Operácia Vadium
autor: Punkyboy
engine: TGE (TextGameEngine - autorom je "The Fox")
rok: prelom milénií

V případě šťastného nálezu pište sem do komentů, nebo na forum, nebo mě na e-mail na Seznamu.





17.11.2014 . . .

BV: Páté místo


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (13) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita | Sdílet na Facebooku

Doufám, že jste si užili dnešního svátečního dne okořeněného krásným postapo počasím, vyrazili do ulic, našli svého lokálního bolševika a obdarovali jej pravdou a láskou, co se do něj jenom vešlo. Třeba v Praze to k jednomu takovému nemají daleko, je to jenom trochu do kopce. My jsme si udělali malé cvičení civilní obrany a Tína vyhrála další literární soutěž, letos už snad poslední. A teď si dáme další povídku. Při hodnocení si párkrát vyměnila místo s předchozí, její finální umístění je výsledkem jemné licitace. Také skvěle odráží nálady v rozhodčím týmu - všimněte si, jak je dnešní hodnocení zrcadlové ke včerejšímu.
Nuže, práci napsal Merlin Zebra a jmenuje se
Rodový proud

Tína: 4
Viky: 6
Cheky: 6
Dawen:
4
Aranelka: 5
Ssyx: 5


Tína:
Zajímavá povídka, na které se mi líbila především postava cynického hlavního hrdiny a jeho specifický úhel pohledu na svět. Oceňuji svižné tempo a dle mého dobře zpracovanou "hláškovitost" povídky, ačkoliv první část ve mně vzbudila dojem, že budu číst o něčem/někom trochu jiném. Ideální délka, poněkud "rychlý" konec. Pro mě rozhodně dobrá povídka, která mě bavila, ale které by prospělo ještě krátké uležení a hlubší autokontrola (občas pravopisná chyba, chybějící slovo ve větě, stylistická neobratnost, ale všeho pomálu, takže možná nechybělo moc a povídka mohla být po této stránce téměř bezchybná). Stručně tedy - dobře se mi četlo.

Viky:
Tato povídka mne zaujala jen zklamáním, které z její četby mám. Za hlavní nedostatek považuji, že se autor nejspíš nemohl rozhodnout, o čem že bude psát. První část povídky nastiňuje (či spíše se neúspěšně snaží) neutěšený svět, ve kterém je to k sebevraždě blíž než k životu, aby byl těnto nástin zahozen a o konce povídky nevyužit. Tahle pasáž může být vystřihnuta a zbytku povídky to nijak neublíží. Druhá část je (nebo se spíš snaží být) humorně hláškovitou akcí mezi hrdinou a skupinou ozbrojenců. Třetí části, ze které si autor vzal název, je věnována půlka jednoho odstavečku, což je k jinak zajímavému krysařskému motivu až hanebně neuctivé - je využit pouze k osvětlení pointy druhé části (tedy snad to měla být pointa), jinak s ním autor nijak nepracuje. Škoda, ale třeba se této představy chopí jiní autoři ghoulích povídek a rozvedou ji v zajímavý příběh. Stylistika by chtěla ještě učesat, gramaticky je povídka témeř bez chyb.
Revize

Cheky:
Je hodně zvláštní, že se v soutěži objevily hned dvě povídky vyprávěné z pohledu ghoula, a ještě zvláštnější, že skončily hned vedle sebe. Zajímavé. Taky je zajímavé, že ta první se mi líbila a ta druhá se mi nelíbila. Například se mi nelíbil úvod, v němž jsou sice představeny hned tři postavy (z toho jedna mrtvá a dvě nemrtvé), ale dál pokračuje jenom jedna a ty zbylé jsou zahozeny. Asi měly pomoci vykreslit charakter hlavního chachara, leč mě to přijde jako plýtvání. Také se mi nelíbil následující dialog ve stylu "naleštěné zbroje potkávají drsňáka z pustiny", a to hlavně proto, že jsem to už četl snad stokrát. V dějinách Madbrahmíny to bylo ústřední motto první války mezi BoS a Antibosem. Což autor samozřejmě nemohl vědět (pokud to není nové alter ego Bennyho), takže mu to nemůžu mít za zlé, ale prostě "jujdamane, já jsem tak drsný a oni jsou takové buzny" jde mimo mne. No a pak se mi nelíbil ani dialog v kostele. Ono když spolu hovoří dva bezvěrci o víře, může to být sranda, ovšem ne každý je otec Miroslav. Následuje akční závěr a krysařovské vyvrcholení, což je pro změnu dobré. Ovšem až v tuto chvíli mi v hlavě přestává strašit ten mrtvý synek (kdo ho zabil a proč?) ze začátku.
Těžko se mi to hodnotilo, není to můj šálek čaje, nemám rád tenhle typ hrdinů, ale technicky je v pořádku a má i pěknou pointu. Myslím si, že z hlediska konstrukce příběhu by zasloužil uříznout celý začátek a ze "zabili syna - manželka je kráva - beru náboje a mizím - potkávám homoklády v pancíři - kněz - vítězím - jedu dál" udělat menší, symetričtější "toulám se světem dvě stě let - potkávám homoklády v pancíři - kněz - vítězím - jedu dál". Anebo naopak, přidat za závěr něco, co by vysvětlilo (a vyřešilo) ten úvod. Já mám prostě rád takové kulaté příběhy.
Jsem si každopádně jist, že si povídka najde své fanoušky a doufám, že autor bude psát víc.

Dawen:
Povedená svižná povídka, se zajímavou pointou. Navíc řemeslně zvládnutá. Hlavní postava má psychologické pozadí adekvátní povídce a rozhodně nejde o anonymního geroje číslo 68. Ghoulovitost hlavní postavy a pasáctví méněvědomých bratří je zajímavým prvkem, který povídku povyšuje nad ostatní. Za mě čtvrté místo.

Aranelka:
Co ma znamenat rodovy proud? Jinak tematika krysare mi prijde zajimava, ale takova useknuta a nevyuzita.

Ssyx:
Úvod, jak ze starého filmu se Segalem, rychle přešel ve svižnou akci z ghůlího pohledu se zajímavou pointou.

Ještě Chekotayova poznámka: Na zítřek vyhlašuji ze zdravotních důvodů přestávku.




16.11.2014 . . .

BV: Druhé kolo, první padlý


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (7) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita | Sdílet na Facebooku

Dobré ráno, pokud právě obědváte, naše literární soutěž postoupila do druhého kola. Šest povídek, které postoupily z kola prvního, bylo zhodnoceno znovu a každý soudce je seřadil od nejlepší po nejhorší, já jsem každé posici přidělil body, sečetl, vydělil počtem soudců a vznikl žebříček, se kterým nesouhlasí všichni stejně. :o) (Mimochodem, děsně se mi pletou slova "žebříček" a "řebříček", tak jsem se mrkl do jakési příručky a prý je možno obojí.) Změna ve způsobu hodnocení umožňuje lépe vychytatjemné subjektivní rozdíly mezi povídkami, které prošly hrubým sítem prvního kola a jsou po řemeslné stránce v pořádku, respektive neobsahují zásadní nedostatky. Tak se nedivte, že se tady objevují nějaké pětky, šestky. Viky opět provedla korekturu povídky, její poznámky jsou k přečtení v revizní verzi.
Na šestém místě je tedy Sybrakova povídka
Nemusíš myslet na minulost

Tína: 6
Viky: 4
Cheky: 5
Dawen:
6
Aranelka: 6
Ssyx: 6


Tina:
Povídka nebyla špatná, i když samozřejmě ne bezchybná - některé chyby, především gramatické a stylistické, byly zbytečné, opakovaly se a rušily mě pokaždé, když jsem na ně narazila (typicky dvojtečka, případně problémy s ji/jí, shodou podmětu s přísudkem, což je častý problém povídek, atd.). Čtení mě nicméně bavilo, povídka byla rychlá a přiměřeně dlouhá, vadilo jen občasné (na mě až přílišné) melodrama a ne zcela uspokojivé zakončení, nicméně kladně hodnotím atmosféru i plynulost a "svěžest" dialogů.

Cheky:
Ozvěny kroků ve stokách města, v němž nikdo nebydlí. Skučení větru mezi plechy Highwaymana kdesi uprostřed pouště. Špaček cigarety kutálející se mezi kameny na temeni hory, která nepotkala lidskou bytost již celá staletí. Monotónní mumlání modliteb starce, jenž jediný z celé vsi přežil morovou epidemii. Jednoduchý rytmus. Monotónní balada vyprávějící příběh, který nikoho nezajímá. Nic neznamená. Nic nezmění. A přesto, přesto je zde někdo, pro koho ty střepy rozsypané v koutech rozpadlé duše mají význam.
Kdo je na tom hůře, ten, který nikdy neměl, nebo ten, kdo měl, a ztratil?
Tahle věc se mi četla tak dobře, že jsem ani při opakovaném čtení nevnímal pravopisné chyby (kterých taky není zas tak mnoho). Hodně se mi líbí svět, v němž se odehrává: Fallout 1,5 Resurrection. Autor tak mohl pracovat s prázdnotou, s pustinou světa i mysli.
Technicky řečeno jde o jednoduché vyprávění s retrospektivními prostřihy, obě časové linie jsou spojeny nevyjádřeným odkazem na Fallout 1. Tématem jsou úvahy muže, jenž se snaží vyrovnat s traumaty tak dávnými a tak osobními, že je opravdu jediný, komu na nich sejde. Tenhle typ povídek mnohdy trpí na přebujelost a bolestínské hnípání a právě proto se mi velmi líbí, jak to tentokrát pěkně běží. Je to prostě jednoduchá věc, a je dobře zvládnutá a já ji mám rád, protože mi připomíná ticho panující v rozvalinách dávno opuštěných budov, rezavé předměty denní potřeby pohozené v prachu uplynulých desetiletí a všechny ty myšlenky, které člověka napadají, když opatrně prochází kolem.
Jen se nemůžu rozhodnout, jestli douška za koncem povídky je vtipná, anebo rušivá.

Viky:
Překvapivě dobrá povídka. Velmi se mi líbilo střídání retrospektivy s dějem, které se s čtenářem nemazlilo. Bylo jasné, ale ne do očí bijící. Opravdu velmi povedené, jinak obyčejnému příběhu dodalo jiskru, která mne držela u čtení až do konce. Teda konců. Autor bohužel neodolal touze příběh dopovědět a pak ještě jednou dopovědět. Kdyby skončil s posledním otazníkem, povídka by vyzněla mnohem lépe a silněji. Po stylistické stránce také není špatná, snad jen že by si autor měl ujasnit psaní ji/jí, ještě jednou zkontrolovat shody podmětů s přísudky a vystříhat se všech přechodníků, protože ten jeden, co je dobře, je takový nejspíš jen náhodou. Slabší dvojka. P.S. Je-li autorem ten, co si myslím, tak by měl dostat pochvalu před nastoupenou jednotkou, je to to nejlepší, co jsem od něj kdy četla.
Revize

Dawen:
Kdyby se z povídky udělaly dvě bylo by to mnohem lepší. Prohnilá romantika retrospektivy s nádechem šedesátých let v Americe se mi velmi líbila. Horší je to ovšem s druhou rovinou povídky, která notně skřípe vklíněná do mantinelů beznaděje a opovržení, kterými hlavní postava překypuje. Co ovšem povídku sráží do kolen je její závěr, který je prostě hrozný. I tak ale povídka patří to druhého kola, zejména pro část odehrávající se v minulosti. Šesté místo.

Aranelka:
Ta retrospektiva se snazila zahrat na city a povidce dost uskodila. Kdyby autor zustal jen u ghula v apokalytickem svete, udelal by lip.

Ssyx:
Příjemná povídka pro čekání u doktora nebo ve vlaku. Příliš časté střihy retrospektiv ji jako náročnou na pozornost poslaly o pomyslnou příčku níže.

           
           




8.11.2014 . . .

Brahmíní vemeno: Oddech


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (4) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita | Sdílet na Facebooku

Zveřejněné povídky vypadly ze soutěže v prvním kole, druhé kolo nyní probíhá a jak dopadlo vám oznámím nejpozději za týden v neděli, tedy 16.XI. Respektive, jak dopadlo... které tři povídky vypadly ve druhém kole vám oznámím šestnáctého, definitivní pořadí na stupních vítězů bude vyhlášeno až 5.XII. Slavnostní sraz za účelem předání cen a oslavy vítězství proběhne toho dne v Brně. Hádám, že přijde tak deset lidí, zítra zamluvím hospodu.




6.11.2014 . . .

BV: Anticena


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (6) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita | Sdílet na Facebooku

Je to trochu zvláštní, ale když jsme hodnotili následující povídku, shodli jsme se všichni na tom, že je taková jako docela dobrá, ale to, v čem není dobrá, je takové kvality, že si zaslouží anticenu, tedy Kejdu. Však on nám autor, Lordus, ještě poděkuje, až klekne server FOnline. :)

Gang
Tína: 3
Viky: 3
Cheky: 3
Dawen:
3
Aranelka:
2- Lepsi prumer. Kdyby pointa nebyla tak na efekt a v podstate dost nelogicka, bylo by to za 2
Ssyx:
4 Po čtrnácté stránce jsem to vzdal. Za stejnou dobu, kterou jsem věnoval povídce, jsem přečetl Nekroskop II (360 stran)
Průměrná známka: 3
,1

Viky:
Po zkušenostch z minulých ročníků bylo první reakcí tl;dr. Ale dala jsem se na porotcování, číst musím, třeba to bude dobré. Nebylo. Styl vyprávění je suchopárný a zní jako ze záverečné zprávy o akci - ano, něco se stalo a bylo to dobrodružné, zajímavé a akční, ale já vám to shrnu do tří souvětí - a tak stále dokola. I to by se dalo snést, kdyby tak byl koncipován jen úvod k povídce, ale když ještě i na páté straně nic nenasvědčovalo změně v čtivější záležitost, kapitulovala jsem a přejela na poslední dvě strany. Ty taky nebyly o nic lepší, ale úplně špatné to také nebylo, tedy nebyl důvod pročítat se zbytkem. Jasná trojka a doporučení si příště vybrat jednu z popisovaných akcí a tu rozepsat. Předmluva je zbytečná, v dobré povídce takové drobné nesrovnalosti s kánonem her neruší a v nedobré je to stejně jedno.

Cheky:
Tahle věc je především dlouhá. Nejen, že jde o nejdelší povídku, které letos dorazila, ona je prostě d l o u h ááááááá. Ale ne úplně nudná.
Příběh popisuje kus hry Fallout Online a čtenářům Brahmíny jeho protagonisté nejsou neznámí. Odehrává se na plácku světa, který známe z původních Falloutů a využívá stejné reálie. Je to jednoduché vyprávění v minulém čase z pohledu vypravěče, takže žádná složitá vymyšlenost, která by nešla zvládnout, a technicky to autor celkem zvládá. Povídka má dvě naprosto zásadní chyby, které ji pohřbívají:
1) Není jen inspirována hrou, je otrocky popisná.
2) Vyvrcholení je vycucané z prstu.
Hned zkraje je předmluva, která nám říká, že příběh se odehrává v trochu jiném světě, než jaký známe a upozorňuje na mutanty a Rad-X. Následně v celé povídce jsou možná dvě zmínky o mutantech, Rad-X tam je používáno, ale rozdíl oproti Falloutu je nepatrný. Je to zbytečné. Následuje popis útoku a zmrtvýchvstání, ze kterého jsem pochopil hlavně tolik, že když je hráč ve FOnline zabit, začíná znovu s minimální výbavou. Následně přicházejí první náznaky skutečného dramatu, tedy rozkolu ve velení gangu. Hrdina je zajat, předveden rozvášněnému davu a krutě, ba přímo brutálně - vypuštěn. Ehm. Že by mu aspoň malíček zlomili... ne. Původně hrdina nechtěl jít z farmy do základny, neboť je to příliš daleko, šel tedy raději do Modocu. Když ho odtamtud vyhnali, náhle to na základnu už nebylo tak nepřekonatelně daleko, což je divné. Ale OK. Následuje cesta na jih. Hrdina je pořád tajemný jako hrad v Karpatech a při pašování balíčku do NCR rafinovaný jako bílý cukr, ale konečně se začínáme dozvídat, o co jde. Scéna se zrzkou prodávající vlastní dítě je pěkná, na druhou stranu, k čemu otrokářům bude kojenec? Kojenců si můžou vyrábět do aleleuja z vlastních zdrojů, abych tak řekl, pointa otrokářství je v tom, neplatit náklady na výrobu. Přichází hromádka tajemných náznaků, jednání s překupníkem, jednání s obchodníkem. Do hry vstupuje Fallout 3 s jednou z nejdebilnějších věcí (a to je v případě F3 co říct): obojkem pro otroky. Otrokářský obojek ve světě F3 je asi stokrát dražší, než otrok, který ho nosí, a když je použit, tak se zničí. Nemá to logiku a vtáhnutí tohohle do děje mění povídku ve frašku.
Následuje setkání se zálesákem, které je uvedeno popisem extrémně složité pasti, která funguje jen na lidi a ne na zvířata. Ale budiž, bral jsem to jako nástroj, jímž autor sděluje čtenáři, že zálesák je echt kovaný oldšetrhend. Pak je zde pěkná pasáž s mapami, ta se mi líbila a k postapu patří, akčoliv by zasloužila zpracovat spíše do LARPu, než do povídky. Zjišťujeme, že zálesák je úplný vinetů a hátatitla v jednom, to bude bezva, až vyrazí na cesty.
Opět se jede vlakem. Hádám, že v původně hraném příběhu se jednalo o nějaké rychlocestování. Vyzbrojování na cestu je trapné, logika "máme málo peněz, a tak nakoupíme draze" mi uniká a "ruční colt" je škaredý slepenec slov.
Putování je však stále ještě zajímavé, o tom žádná. Pak je uťato a děj se přesouvá zpátky na základnu, což je určitě mnohem lepší, než popisovat ten přesun znovu stejným stylem. Drama vývoje situace v gangu je ale takové hodně komediální. Ti lidé nevidí situaci nijak tragicky, je to jen hra, nové dobrodružství, na něž se vydají všichni velitelé a nechají doma jenom jednoho odhaleného zrádce se všemi tajnými informacemi. Takže celé to napětí, budované kolem chystané války gangů a nebezpečí ztráty území, je najednou shozeno tím, jak všichni čelnové gangu odjedou na dovolenou někam na druhý konec mapy. No, to se hodně nepodařilo.
Gang vstupuje do bunkru. To už je hodně nepovedené. Hlavní hrdina trousí informace velmi sporadicky, a je opravdu s podivem, že přemluvil vůbec někoho, aby s ním šel. Bitka s roboty, příjezd útočníků, které nikdo z hlídky na povrchu do poslední chvíle neviděl, nebo co... a poslední stránka, kde se má to celé obrátit, veliké salto, všechno je jinak. No, hm. Jako ano, v první chvíli jsem si řekl, jasně, byla tady tahle narážka, byla tady tahlencta narážka, hm, no jo. Jenže tahle povídka má 42 stran. To znamená, že si čtete čtyřicet jedna stran jednoho příběhu a pak jednu stranu něčeho úplně jiného a pokud se nejmenujete Phillip K. Dick, pak šance, že tohle napíšete dobře, je mizivá.
Zkrátka: Na to, jak je ta věc dlouhá, je její pointa hrozně slabá. Celou dobu je totiž řeč o putování a hledání na pozadí nelítostné války, ne o té nelítostné válce (která asi nebude tak úplně nelítostná, když si všichni velitelé mohou dovolit odjet na druhý konec světa). Navíc tenhle závěr otevírá otázky, jako proč vůbec někdo za něco bojuje, když se může kdykoliv sbalit a zajet se rekreovat támhle do hor. A zálesák, který kutí takovéhle super pasti, se ukáže jako totální trapka. Ve skutečnosti je to celé o tom, jak velká nula, která zpackala i přepad odřadu BoS, přechytračí úplně všechny a za cenu strašlivých výdajů a hrozného risku si pořídí trochu jetu, auto a jetou blondýnku. Hm. Fakt výhra.
Ještě před závěrečnou poradou gangu jsem tomu chtěl dát dvojku, protože to putování se mi líbilo, ale tohle teda ne.

Dawen:
Po třech stranách jsem s tím chtěl seknout, protože lepší už to stejně být nemohlo, ale pokračoval jsem dál. U čtrnácté mi Satan začal olizovat mozek a zbytek mám jako v mlze... Zbytečně dlouhé a absolutně nečtivé. Navíc úvod vysvětlující, že jde o Fallout Online, či co mi přišel trochu zbytečný, anžto jsem nepoznal rozdíl od ostatních Faloutích povídek v soutěži. Jasná Kejda, a to i přes to, že povídka je napsaná dobře – v technické rovině. Tedy tři a nominace na Anticenu, přestože nejde o dno Vemene.




... ARCHIV ...


Vault šílené brahmíny vytvářejí a spravují vaultmasteři JaW, Ratman, chekotay a smejki za přispění návštěvníků.
© JaW & Ratman & petruschka & Chekotay & Jay Kowalski & Daemon & Harley & Ještěr & Deimos & smejki 2001-2077
V grafickém zpracování jsou použity materiály z her: Fallout, Fallout 2 a Fallout Tactics © Interplay, Fallout 3 © Bethesda,
Přebírání materiálů z těchto stránek bez souhlasu autora je výslovně zakázáno
a trestáno celoživotně se vracejícími záchvaty úzkosti a provinilosti!

BlueBoard.cz
BlueBoard.cz


Staň se pomocníkem při tvorbě, nakrm Šílenou brahmínu!:)




Fallout Bible


Vývojářské memoáry

Fallout 3: Van Buren


Rychlé odkazy
České stránky
Templáři VŠB
ABCgames



Zahraniční stránky
No Mutants Allowed
Duck and Cover
Planet Fallout
Fo3 ofic.stránky
Bethblog
The Vault
Trzynasty Schron
Falloup Online

Modifikace
Vault-Tec Labs
Killap.net
Last Hope
Fallout:Resurrection
Fallout:BGE
Mutants Rising
Fallout:Yurop

Pro autorizaci
pište na e-mail


Sponzoři VŠB

TOPlist

BlueBoard.cz
.. vstup do vaultu .. orientace .. vaultmasteři .. contact us .. irc channel .. kniha hostí .. fórum .. archiv..