Chcete opravdu nahlásit tento příspěvek?
Autor: Psychotic
Text: ad Samoúčelně temné:
Nerad bych mluvil za někoho jiného, ale já prostě měl dojem, že některé věci tam byly čistě ke znechucení čtenáře tím nejjednodušším způsobem, a to bez vlivu na příběh.
Vůbec třeba z celého rozhovoru o Dragoslavově dceři to čiší. Pomineme-li, že ten rozhovor nebyl dobře napsaný - ("Vždyť je to tvoje dcera! Kolik jí teď vůbec je?" - obě postavy vědí, že je to jeho dcera, že je malá a že totéž Dragoslav dělal už dřív - tento rozhovor už určitě mezi nimi musel proběhnout) - celé to vypadá jako by autor přemýšlel: "Hmm, jak ukázat, že Dragoslav je záporák a že můj svět je drsný?" a pak záměrně vybral tu nejextrémnější možnost, která ho napadla.
A to i přesto, že to s sebou přineslo spoustu otázek z pohledu čtenáře. Otázek jako "Proč o tom Dragoslav mluví tak otevřeně?" nebo "Proč se s někým takovým hrdina vůbec baví? Zvlášť když to dítě měl zjevně rád?"
Ne že by samoúčelná temnota nemohla zabrat, já jsem naopak docela fanda, ale asi by na to postavy musely lépe, uvěřitelněji a zajímavěji reagovat. Třeba v Divokých a zlých se s "temnotou" světa každá z postav nějak vyrovnává - Patejl se chlácholí bludy o své ušlechtilosti a oddanosti většímu dobru, Hnusák se musí přesvědčovat o tom, že ostatní nejsou lidi... Prostě je vidět, že si temnotu vlastního světa uvědomují a nějak se s ní musí vyrovnávat, aby se nezbláznili nebo nevzdali. Hrdina téhle povídky reaguje na pedofilní incest z jedné strany mírně pobouřeně a z druhé strany jako na běžný zločin, který se v tomhle světě prostě děje... Takovou reakci by sice šlo v rámci příběhu nějak vysvětlit, ale vysvětleno to nebylo.