Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Bozo - Druhý konec prvního příběhu Lidstvo celkem dobře přežilo tři světové války , ale když přišla čtvrtá lidé byli už příliš hloupí a použíli atomové zbraně, různé viry na změnu člověka v supervojáka atd. Když válka skončila přežilo na celém světě jen několik málo tisícovek lidí a to ve Vaultech což bylo něco jako velký podzemní bunkr kde lidé čekali na konec války, ovšem mělo to malý háček Vaulty neměly komunikaci s okolním světem takže bylo určeno za jak dlouho budou otevřeny něktéré se otevřely příliš brzo a lidé z nich přišli do světa kontaminovaného radiací a všelijakými biologickými viry takže ti co měli štěstí tak zemřeli a ti co ho neměli se změnily v odporné mutanty a byli nuceni dál žít jako zrůdy, ale to nebyl případ našeho Vaultu měl být otevřen dva tisíce let od uzavření jenže se rozbil vodní čip který zařizoval výrobu pitné vody bylo vypočítáno, že zásoba vody vydrží už jen na 43 dní a tak byl počítačem vybrán jedinec který bude vybrán pro najití vodního čipu, s mou smůlou jsem to byl samozřejmě já, ale alspoň v něčem sem měl štěstí svět užbyl asi dvěstě let zase čistým místem (teda až na to že všude byla v podstatě pustina a málokde něco rostlo). Takže sem do ruky dostal pistoli pár nábojů a vykopli mě za dveře a jediné co mi správce Vaultu řekl bylo: na východ odtud by měl být jiný Vault zkus hledat tam. Tak jsem se vydal na cestu prošel jsem jeskyní ve které byl zabudován náš Vault a spatřil poprvé v životě denní světlo zrovna vycházelo slunce byla to nádhera, po tomto zážitku jsem se vydal na východ. Třetí den sem na cestě potkal dva holohlavé lidi slušně jsem je pozdravil a čekal jsem od nich to stejné jenže oni místo toho vytáhli nože a chtěli po mě vodu a jídlo řekl jsem jim že mám sám nedostatek ale jim se má odpověď nelíbila že prý mě jinak zabijou tak jsem vytáhl svou pistoli a oni naštěstí utekli kdyby neutekli tak bych asi zemřel neměl bych odvahu je zastřelit, tohle bylo štěstí. Po dalších pár dnech cesty jsem před sebou uviděl kaňon když jsem byl blíž uslyšel jsem z něj střelbu když jsem přišel ještě blíž viděl jsem přes okraj jak lupiči útočí na lidi v malém opevnění z vozů viditelně to byla nějáká karavana. Říkal jsem si, že jim musím pomoct chtě nechtě jsem musel použít svou pistoli zamířil sem na jednouho co vypadal jako vůdce měl lesklou kovovou zbroj a velkou pušku po chvíli vnitřního boje jsem stisknul spoušť,přímý zásah jeho hlava se rozprskla na tisíc kousíčků, když když jejich náčelník padl k zemi ostatní lupiči se rozutekli. Slezl jsem po celkem schůdné cestě dolů a naproti mně radostně běžela skupina mužů doběhli až ke mně a jeden z nich na mě promluvil: Díky za pomoc už po nás šli tři dny docházely nám náboje i zásoby, vezeme nějáký zboží do Shady Shands nechtěl bys jet s náma jídlo ti dáme a přece jen je bezpečnější cestovat ve skupině než sám. Tuto nabídku jsem s radostí přijal poté co jsem se dozvěděl že ShadyShands je přímo na východ, pak ke mně přistoupil další ze skupiny a podával mi zbroj a pušku toho náčelníka se slovy: je to pravidlo musíš si vzít jeho věci přijal jsem, konec konců puška lepší než pistole a zbroj lepší než látka potom jsem dostal ještě váček ve kterém bylo asi 150 víček od nějákého nápoje nato jsem se podíval s otázkou v očích na lidi kolem, jeden z nich řekl: no co koukáš, prachy. Cesta s karavanou proběhla bez potíží dostal jsem se do Shady Shands kde jsem se domluvil s vůdcem karavany, kterému jsem plně důvěřoval, aby jestliže se do týdne nevrátím do města tak ať se vydá do mého vaultu a řekne že jsem selhal. Po doplnění zásob jsem se vydal dál na východ po dvou dnech cesty jsem dorazil k malemu horskému masivu a začal jsem hledat po prohledání čtyř jeskyní většinou plných zmutovaných krys a masožravých kytek které žerou zmutovanýné krysy, jsem našel tu správnou jeskyni když jsem ale došel k masivním dveřím vaultu byly zničené a kolem ležela spousta koster. Pro jistotu jsem si připravil pušku a měl jsem proč když jsem vešel, od stěny těsně vedle měse odrazila kulka, skryl jsem se za velký balvan a začala přestřelka z niž jsem naštěstí vyšel vítězně, po bitvě jsem ale zjistil že ten s kým jsem bojoval nebyl člověk ale ghůl, no vzal jsem si jeho pistoli a pokračoval jsem, když jsem došel k výtahové šachtě uvědomil jsem si že budu potřebovat lano takže jsem začal prozkoumávat okolí po zabítí spousty zmutovaných krys jsem našel místnost se skříňkama mezi jinými potřebnými i nepotřebnými věcmi i lano tak jsem ho uvázal na čouhající traverzu a spustil jsem se dolů v třetím patře kde má být podle plánů umístěn vodní čip (všechny Vaulty jsou stejně stavěné) jsem zase vylezl, (móóc sem se těšil až polezu nahoru) ovšem když jsem se vyškrábal a zvedl hlavu díval jsem se přímo do hlavně plasmové pistole kterou držel v ruce ghůl, odvedl mě do místnosti kde stálo asi šest ghůlů a uprostřed seděl jeden, asi jejich vůdce, ten mi řekl: Jak ses sem dostal člověče vchod hlídal Lenny na to jsem odpověděl jen: Hlídal tahle odpověď se mu ovšem asi moc nelíbila a jestli jsem v jeho napůl roztrhaném obličeji četl dobře začínal být naštvaný a řekl: tys zabil Lennyho? Odpověděl jsem: musel jsem se přece bránit ne? Řekl mi na to že si Lenny myslel že jsem jeden z těch kdo je chtějí zabít, zeptal jsem se kdo to je a on na to že gang RAIDERS veděl jsem z pár rozhovorů s lidmi z karavany že tohle jsou špatní hoši, tak jsem se s ghůly domluvil že když jim pomůžu tak mě nechají odejít a dají mi čip. Řek sem si že jít do tábora RAIDERS a říct jim: hele hoši nechte ghouly napokoji by asi nebyl nejlepší nápad, ale všiml jsem si jedné laserové věžičky používané jako odkapávač na nádobí, spravil jsem ji a nainstaloval naproti výtahu a naprogramoval ji tak aby střílela na vše co u sebe nebude mít speciální čip jeden jsem dal sobě a asi dalších dvacet ghoulům ti řekli že to je dostatečná pomoc takže jsem si vzal vodní čip a pelášil jsem pryč měl jsem na cestu zpět do Shady Shands jen jeden den. S vypětím všech sil a odhozením svého kovového brnění které mě příliš tížilo sem to přece jen stihl. V Shady Shands jsem se rozloučil s lidmi z karavany a putoval zpět do svého Vaultu. Cesta byla již bez větších problémů a tak jsem se vítězně vrátildomů. Když jsem si po návratu promluvil se správcem o tom, že svět je už čistý a nehrozí žádné nebezpečí a lidé ůžouvyjít na povrch, mě vyhnal jako hrozbu pro Vault (nechtěl totiž přijít o svou moc). Usadil jsem se tedy v Shady Shands a tam šťastně dožil, tak to byl můj příběh. (čistě mimochodem po pár měsících přišla do Shady Shands většina lidí z vaultu takže spráce měl nakonec stejně hovno a ne moc.)