Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Nic, tma… byla to však vůbec tma? přemýšlel. Tma rozhodně ano, ne však černá ani bílá. Otevíral a zavíral oči, odstín prázdného obrazu se však neměnil. Barvu identifikovat nedokázal.

Začal nahmatávat okolo, podlaha ale byla pokryta tisíci střepy z vysklených oken a jinými úlomky trosek. Vzduch okolo štiplavě zapáchal; mísily se v něm pachy spáleniny a prach, někde v dáli řvaly alarmy a troubily klaksony aut, jež se před malou chvílí srazily či dokonce byly převráceny obrovskou tlakovou vlnou. Lidé křičeli, někteří ani nevěděli proč. Až procitnou ze šoku- ti co přežili- zjistí, že důvod měli. Ať už oslepli nebo ne.

Ruku položil na zeď a pomalu se vydrápal do stoje. Po stehně mu pod kalhotami stekl potůček teplé moči, který však nevnímal. Když si konečně představil půdorys pokoje a uvědomil si, kde asi tak může být, začal šmátrat směrem ke dveřím. Z venku se ozvala série výbuchů připomínající bombardování, vzdálenost od ní se však dala určit jen velmi obtížně.

Otupěle se došoural až ke dveřím, které bez problému otevřel.

Chodba páchla spáleným masem a škvařícími se plasty. Kousek ode dveří odněkud na zem dopadaly v pravidelném rytmu kapky vody, jež s občasným zasténáním či agonickým zařváním tvořily píseň zkázy. Zakřičel.

Vysoký tón se však jen párkrát odrazil od stěn a bez odpovědi zanikl v dáli. Zkusil to znovu, opět bez viditelného výsledku. Vyrazil tedy šouravým krokem podél zdi a pokusil se vzpomínkami orientovat se za východem, šokem zastřenou a zmatenou mysl mu však překrývala pálivá bolest očí, jež slepě tápaly po okolí; nic však rozeznat nedokázaly.

Dokázal se pomalu dostat až na samotný konec chodby, došel ale k zjištění, že výtah je mimo provoz. Tlačítko na přivolávání kabiny nejevilo známky funkčnosti, ani z výtahové šachty nevycházely žádné zvuky. Schodiště o kousek dál tak naskýtalo jedinou možnost dostat se ven a vyhledat pomoc. Jeho útrpná cesta ven začala.

Všechny smysli nastražené držel jen kvůli několika aspektům: nenaskytla se snad vteřina, kdy by někde z dálky či blízka agonicky nezaječel v bolestech umírající člověk, nebo na zem v ozvěnotvorném prostoru nedopadla část kdejaké trosky. Když postupoval pomalu schodištěm dolů, neuvědomoval si, že vše okolo je z velké části zničeno; všude prskaly výboje statické elektřiny, prach leckdy znemožňoval dýchání a na zemi jeho nohy občas začvachtaly v louži, tvořené neznámou tekutinou. Odněkud se opět ozvalo smrtonosné zasténání.

Jakmile dorazil do hlavní haly hotelu, obklopilo jej nezměrné množství zubožených lidských duší; přestože neviděl, vnímal nářky a předsmrtelná chroptění desítek zmrzačených jednotlivců, jež se nyní shromažďovali v hale a čekali na lékaře, gardu či jiné pomocné složky- vysvobození. Nebylo však pravděpodobné, že někdo dorazí.

Procházel pomalu a opatrně, přesto se mu vždy do cesty připletlo nějaké lidské tělo. Některé při kontaktu bolestivě zakňučelo, jiné nevydalo ani hlásku. Všude to páchlo spáleným masem a výkaly. Co má dělat? přemýšlel, šokovaná mysl však nedokázala soustředivě přemýšlet. Naslepo, pomocí rukou a jiných smyslů, pomalu našel otevřené vchodové dveře a vyšel na ulici. Auta již nejezdila.

I zde se však- nyní pohybovalo- množství bloudících osamocených entit; sem tam někdo do jeho rozklepaného těla narazil a pospíchal dál, často volající o pomoc nebo vykřikující jméno někoho známého, byť i boha. V dálce začala svou zlověstnou melodii vyhrávat siréna: dutý monotón se se zvyšující se tóninou začal přerývat do ohlušujícího jekotu, jež se nesl celým městem, aby se opět mohl s patřičnou grácií utišit a úplně zaniknout. V ulici nastala opět panika. Chvíli po vypnutí poplašného signálu- když se nic nedělo, nastalo sice hrobové ticho, které následně ale opět vystřídal chaos.

Někdo do něj strčil tak silně, že padl na zem a do už tak rozdrásaných dlaní se mu zaryly ostré úlomky skleněných výplní oken či jiného materiálu. Vykašlal prachem prosycený hlen a opět se zvedl. Opřel se o zeď vedle a až nyní si uvědomil, že z útrob břicha mu do celého těla vystřeluje palčivá bolest. Šmátravě se vydal podél zdi pomalým tempem poslepu dál, cíl si však neurčil.

Výlet však netrval dlouho: neznalost- a hlavně nevybavitelnost si okolí a nadálá panika jej donutila zastavit se na místě a zaujmout pozici, na niž přečká několik dalších okamžiků. S neustupujícím chaosem však postupem času přicházelo pomalé probírání se ze šoku.

Vdechoval horký a zakouřený vzduch, jež k němu vál zprava od hořícího auta, a plakal. Opřený o zeď budovy a sedě na chodníku svíral pěsti rukou, které měl složené v klíně. Neustávající bolest břicha byla již nesnesitelná a samotné pomyšlení na krvavé zranění, jež si vlastně uvědomil až před několika minutami, ničilo jeho už tak otřesenou psychiku. Vnímal jen stále vyděšené okolí; praskot hořících materiálů, pachy zničení a smrti, otřesy způsobené nenadálými výbuchy. A lidský nářek.

Cítil se malátný a to i přesto, že již byl hodiny osleplý. Ostrou bolest nahradila tupá necitlivost spodní části těla, zbytek muskulatury se začal samovolně klepat. V dálce se ozval výstřel, všechny zvuky však vnímal už jako postradatelný doplněk kulisy okolí. Trhavými pohyby nahmatal krabičku cigaret, zapalovač a kapesní notes, jež nosil v náprsní kapse. Rty vytáhl cigaretu přímo z krabičky, odpálil si zippem a pohroužil se do svého vnitřního světa. Párkrát kouř polkl, úlevu však ani nikotin nepřinášel. Otevřel tedy svůj zápisník- aniž by věděl, jestli jej nedrží obráceně, a rozevřel jej. V tu chvíli nebyl s to najít jakoukoliv psací potřebu, namočil tak jeden už tak ulepený prst do teplé krve, řinoucí se mu z rány na břichu, a začal naslepo psát na papír: VIDĚL JSEM…

Jakmile větu dopsal, spatřil konečně temnou barvu.

* * *

V ulicích panovala panika. Vše hořelo, lidé řvali a dotvářeli tak spolu s ohněm a veškerou jinou zkázou okolo atmosféru apokalypsy. Proběhl okolo zkrvaveného muže, jež seděl bezvládně opřený o zeď. Z úst mu právě vypadla nedokouřená cigaret, jež se skutálela až na notes, jež mu ležel v klíně. Zastavil, vrátil se k němu a taktak uhasil plameny vznikající na malém notýsku. Část stránky již zpopelněla, na druhém listu však stál krví napsaný zbytek citátu: …ATOMOVÝ VÝBUCH. Sebral mu krabičku s cigaretami a utíkal dál.

ZPĚT NA POVÍDKY