Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Harley - Renegade: Life out of Brotherhood of Steel Kapitola 7.: Výprava osvoboditelů Vycházím z domu, ze dveří ještě zdravím Razla, kterého asi vzbudil můj křik. Venku už stojí Aradesh a rozmlouvá s Chrisem a Sethem. Je s nimi ještě jeden muž, mě zatím neznámý. "Zdravím." Přidávám se k nim. "Tak už si ready?" Prohlížel si mě Chris. Cítil jsem se připraven na všechno. Tak jako na dnešek jsem se nevyspal už ani nepamatuji, což ale není zas tak dlouho. Důležité je, že jsem byl zase schopný a hlavně odhodlaný se s čímkoli porvat a zachránit Suzy. "Jo, můžem vyrazit." Odpověděl jsem sebevědomým hlasem. "Dobře. Připravil sem nějakou výbavu. Mám to u mě, tak poď, dám ti tvý věci." Řekl a šel do svého domu. "Počkej, tamten jde taky?" Ptám se ho na neznámého muže. "Co? Šerif?" Usmál se. "Tak to hochu radši nechtěj. To je eště větší greenhorn než ty. Nenech se zmást jeho vzhledem a tou pistolí. Ten trefí chlapa tak na dva metry a deset pokusů..." Směje se. "Ale jinak je dobrák. Jedinej důvod proč je eště živej, je že má neuvěřitelný štěstí." "Tak toho teda fakt radši necháme bránit vesnici," řekl jsem si už jen tak pro sebe a sledoval jsem, co Chris připravil na akci. "Takže, ze zbraní tady máme brokovnici pro mě, Sethovu loveckou pušku a pro tebe je tady tenhle Desert. Horší je že máme málo nábojů, tak s nima šetři. Pro každýho je tady ještě jeden nůž," Podal mi pistoli, dva plné zásobníky a nůž. Pistole vypadala dost udržovaně, zato nůž lehce chytal barvu oxidu železa."Dál tady máme nějaký lana, šest stimpaků, jeden dynamit, na ten bacha, je už dost starej, a dva granáty. A na konec jídlo a pití na osum dní pro tři lidi." Vyjmenoval mi výbavu a rozdělil jí do tří batohů. "Nic slavnýho, takže žádný hrdinství, jasný?" Nic slavného to skutečně nebylo. Dvě pušky, jedna pistole a nože proti automatickým brokovnicím a útočným puškám v rukách hordy hrdlořezů. "Bude to hodně drsný, nechceš si to ještě rozmyslet?" Zeptal se mě Seth, který si přišel pro svůj batoh. "Vždycky sem chtěl bejt drsňák." Usmál jsem se. Chris si něco zamumlal jen tak pro sebe, patrně se mu nezdála vidina mě jako drsňáka z pustiny dost reálná. Každopádně jsme vyrazili. Směr jih, před námi týden cesty, odhodlání velké. Vesnice ještě spala a tak se s námi loučil jen Aradesh a šerif. Seth byl Chrisovi v mnoha ohledech dost podobný a nejen fyzickým vzhledem ale i chováním. Oba pečlivě sledovali okolí, dávali si pozor, aby jim neuniklo žádné potenciální nebezpečí. Myslím, že už jsem od nich o životě v poušti taky něco pochytil. Seth taky skoro nemluvil. Snažil jsem se z něj dostat něco o jeho minulosti a o Shady Sands, ale odpovídal velmi stručně a obecně. Po chvíli jsem to vzdal a tak jsme mlčky putovali směr Junktown. Šest dní a šest nocí pořád to samé. Přes den nekonečná cesta, v noci spánek přerušovaný dobou hlídky. Až na pár incidentů se zmutovanými potkany byla cesta klidná a probíhala podle Chrisova plánu. Sedmý den jsme jako vždy sbalili věci a vyrazili dál velmi brzy po ránu. Šli jsme asi hodinu kopcovitým terénem. Seth se najednou zastavil. "Stůjte!" Zavolal na nás potichu. "Poslouchejte, slyšíte něco?" Chvíli jsme mysleli, že je to zase nějaký planý poplach a že jde o nějakou další havěť, ale když jsem se zaposlouchal, dalo se rozpoznat různé kovové cinkání a dokonce i výkřiky. "Skrčte se!" Přikázal Seth a plížil se podívat za vrchol pahorku. Já a Chris jsme ho samozřejmě následovali. Za kopcem byla vidět skupinka povalujících se lidí v jakémsi táboře. Právě se probouzeli, někteří čistili zbraně nebo brousili nože. "To je von!" Upozornil jsem Chrise na chlápka vycházejícího zpoza jedné z plachet sloužících jako přístřešek. "Sám velkej černej boss osobně a jeho bratři nájezdníci." Poznal ho Chris. Seth pochopil situaci. "Měl si pravdu, vypadá v tý zbroji hrozně." "A to si ho neslyšel promluvit, buzeranta." Rejpnul si Chris. "Tak jakej je plán?" Ptám se. "To je jednoduchý, necháme je bejt." Odpověděl Seth a podíval se na Chrise. Ten jenom souhlasně pokýval hlavou. "Cože? Jakto? A jak teda zachráníme Suzy? To jim chceš poslat dopis nebo co?" Nechápal jsem jejich rozhodnutí. "Tak se rozhlídni..." nato Chris a ukazuje na jejich tábor. "Vidíš tam někde Suzy, nebo někoho od nás? Asi těžko, protože já teda ne. Takže je necháme, protože bysme tim nikomu nepomohli, možná tak sobě do hrobu... "A kde teda zůstali?" Chris ukázal dál na jih. "Dva dny cesty odsud. Junktown, jak sem říkal. Musej bejt jedině tam a to znamená, že v tom má pracky Gizmo, to je tam největší prevít." Seth stále pozoroval probouzející se bandu. "Dobře. Tak co se s nima aspoň trochu pobavit?" Napadlo mě a vyndávám z batohu dynamit. Setha můj návrh očividně zaujal. "Myslim, že nemá až tak blbej nápad... Já myslim, že bysme je mohli trochu vyplašit, co ty na to?" Šibalsky se usmál na Chrise. Tomu se to moc nelíbilo. Nerad měnil svoje plány, ale když se ke mě Seth přidal, nakonec taky souhlasil. Plán byl jednoduchý. Seth, mistr plížení a nepozorovaného pohybu vůbec, se přiblížil tiše k jednomu s přístřešků, kde pospávali tři muži a dynamit načasovaný na osm minut zahrábnul do písku dva metry od nich. Aby byl účinek dostačující, přidal ještě jeden granát a zase se odplížil. Když dorazil zpátky k nám na kopec, chběly tak dvě minuty do velkého třesku. "Tak?" Podíval se na něj tázavě Chris. "Za dvě minuty tady máme ohňostroj, a minimálně tři z nich to důrazně probudí." "Jak moc důrazně? A nepudou ty zbylý po nás?" Uvažuji nad efektem. "No, vtip je právě v tom, že nebudou vědět po kom a kam jít, he he...., sleduj," dořekl a pokývnul hlavou tím směrem. Ozval se výbuch, vzedmul se mohutný oblak písku a tři rozervaná těla to odhodilo pár metrů blíž k vyhaslému ohništi. Střepiny granátu protrhaly všechny plachtové přístřešky a těžce zranily dalšího nájezdníka poblíž ohně. V táboře nastal zmatek. Všichni zalehli a spustili palbu na všechny strany. Když ale nikdo na střelbu neodpovídal, po chvíli ustala. "Dorazíme je!" Zdáli se mi už dost oslabeni a tak jsem chtěl vstát a zaútočit. "Neblbni a zůstaň ležet!" Srazil mě zpátky Seth. "Je jich pořád přesila... a taky maj automatický bouchačky a zbroje!" Při pohledu na svůj Desert, nůž a košili od Razla jsem mu dal za pravdu a lehnul si zpátky. "Neboj, hochu, na ty zbylý hajzly taky dojde." Pronesl Chris a odpížil se z jejich dohledu. Chvíli jsme ještě pozorovali zmateně pobíhající postavy a pak jsme ho následovali. Pro dnešek měli dost, ale sám sobě jsem si slíbil, že toho jejich "voplechovanýho negra" jednou dostanu... Kapitola 8.: Návštěva u Gizma Druhý den pozdě večer jsme konečně dorazili ke hradbám navršeným z vraků aut, kamionů a vůbec různých plechů a bordelu, co se na nic nehodil. U brány stál strážný s brokovnicí. Nedůvěřivě si nás prohlížel a vůbec nás nechtěl pustit dovnitř, údajně proto, že do města se smí jenom ve dne. Chris s ním o něčem mluvil, asi ho přesvědčoval, že nebudeme dělat problémy aby nás pustil. Asi proto, že Chrisova karavana je tady známá a všeobecně je považován za poctivého obchodníka nás nakonec pustil dovnitř všechny. Když jsem kolem něj procházel, z výrazu v jeho tváři se přímo dalo vyčíst něco jako: budeš dělat potíže a na vlastní kůži poznáš, jaký používám náboje. No nic, snad ostatní budou příjemnější, pomyslel jsem si a bez obav vstoupil do města. Junktown je relativně rozvinuté město. Domy byly postaveny převážně z plechu, mají tady ohrady s brahmínami, všiml jsem si zděné budovy nemocnice a dokonce je tu i vězení - tak proč tam sakra není ten Gizmo? Chris se tady vyznal. Šel rovnou za místním obchodníkem Killianem Darkwaterem. Jeho obchod byl už samozřejmě zavřený a u vchodu stáli stráže. Chris se s nimi znal a tak za chvíli vyšel ven i člověk, na nějž mi přesně sedl popis Killiana jak mi ho Chris cestou vylíčil. "Ááá, to je náhodička..., copak? Dneska asi nejdeš obchodovat, že ne? To bych ti totiž ani neradil, abys mě budil kvůli tomu, co může počkat do rána. Zejtra mám těžkej den." Spustil Killian rozmrzele a protíral si oči. "A vůbec, kde máš lidi? To sou jenom dva? Kde máš zbytek karavany?" "Klid, vidíš dobře, sme jenom tři a fakt nejdem obchodovat, spíš potřebujem s něčim pomoct." "Tak co teda chlapi kurňa chcete?" "Je to trochu delší povídání, nesednem si k tomu?" Killian jenom kývnul a pozval nás dál. Chris mu vyprávěl celý příběh o přepadení karavany, cestě do města i jak jsme cestou potkali nájezdníky. Nakonec mu vysvětlil svojí hypotézu o Gizmovi a jeho aktivitách. Killian pozorně poslouchal a tak ho to rozhodilo, že už se dokonale probudil. "Tak ty myslíš, že ten Gizmo už obchoduje i s otrokama?" Zeptal se nakonec. "No, je to jediný co mě napadá. Do dalšího města nemohli stihnout dojít, takže naši musí bejt někde tady. A jedinej takovej člověk, co mě tady napadá, je tenhle. Dyť víš, co se vo něm řiká." "Vo spoustě lidí se toho nakecá..." Mávnul rukou Killian, "ale máš pravdu, že to jeho kasíno už samo vo sobě nebude taky nic poctivýho, nechápu jakto, že ho eště někdo nesejmul nebo nezavřel." "Možná proto, že mu těžko někdo něco dokáže. Když tam přídeš jako poctivej člověk, tak se nedostaneš k těm pravejm lidem a maximálně prohraješ prachy." "Takže?" "Tak sme tady se Sethem vymysleli takovej plán, jak na to, ale právě na něj potřebujem někoho místního." "Hmm..., myslim, že bych ti moh pomoct. Pro mě by to byly dvě mouchy jednou ranou - pomůžu tobě a taky budu mít větší šanci, že mě pak zvolej starostou, když město zbavíme takovýho bordelu," zatvářil se spokojeně a v duchu si nejspíš představoval sebe jako váženého a oslavovaného starostu. "Jo, do toho jdu, dostanem ho!" Prohlásil a praštil do stolu. "Dóóbře...," tvářil se Chris udiveně. "Jediný, co potřebujeme, je trochu reklamy, samozřejmě lehce negativní... a pak uvidíš, jak všechno pude samo." Killian vstal od stolu a šel si promluvit s jedním z jeho stráží. Vrátil se se spokojeným výrazem ve tváři. "Všechno je zařízený, domluvte se támhle s Tonym," ukazuje na strážného. Šli jsme tedy domluvit plán. Ten spočíval v tom, že ráno jakoby znovu vstoupíme do města a každý ze stráží nás bude znát jako zločince, což se o nás ihned rozšíří městem a pak se uvidí... Přespali jsme u Killiana a brzy ráno jsme se nepozorovaně vyplížili ven z města, abychom po rozednění zase přišli. Vešli jsme hlavní bránou, načež nás velitel stráží Lars přivítal slovy: "Co vy tady sakra chcete? Takový jako vy tady nepotřebujeme! Koukejte schovat ty bouchačky a jestli uvidim, že uděláte něco, co se mi jenom trochu nebude líbit, tak vás rovnou vodprásknu." Ani ve dne nebylo v Junktownu moc rušno. Po ulicích chodilo akorát pár zemědělců vedoucích nekonečné debaty o úrodě a brahmínech a pak nějací obchodníci, směřující hlavně ke Killianovu obchodu. Prošli jsme celé město a podle dohody se k nám strážci pořádku chovali velmi nepřátelsky. Zamířili jsme jako správní záporňáci do místního baru, který byl zrovna nedaleko Gizmova kasína. Bylo už zavřeno, bar tady funguje jenom přes noc. "Vodevři, kurva! Máme sakra žízeň!" Hrál si na výtržníka Seth a bušil a kopal do dveří. Z kasína vyšel přiopilý chlapík. "Poď... poď se napít k nám... kamaráde! Poďte všichni..., tady je chlastu dost!" Vykoktal ze sebe a málem vrazil do otáčející se Gizmovy reklamy. Tohle pozvání se nedalo odmítnout... Uvnitř budovy bylo pár stolů s ruletami, pár hracích automatů, bar a mezi tím vším se motala spousta různých lidí. Pár jich viselo na automatech a cpali do nich bez přestání peníze. Málokdy někdo vyhrál, ale hráli pořád, asi závisláci, napadlo mě. U rulet už byli lidi evidentně lepší příjmové kategorie, šlo tu o větší peníze. Typoval bych, že málokdo si je vydělal poctivě. V každém rohu místnosti byl jeden asi z Gizmových lidí s brokovnicí v ruce a hlídali. Hlídané byly i dveře naproti nám. Opilec nás pozval na pivo, to svoje vypil, padl na bar a usnul. Pivo chutnalo dost hrozně. "Tak to bysme měli. Teď se dostat k tomu hlavnímu." Poznamenal Seth. Chris měl jako vždy nápad a hodlal ho uskutečnit. "Deme na návštěvu," řekl a otočil se ke dveřím. Gizmův hlídač si stoupl přede dveře a jeho obličej vypadal v tu chvíli jako reklama na špatnou náladu. "Co chceš?" Zeptal se otráveně Chrise. "Chci si promluvit se šéfem, je tam?" "Pro tebe ne, radši vypadni." "Klid, chceme jenom uzavřít nějakej obchod." "A kdo jako vůbec kurva ste? A vodkaď?" Prohlížel si nás podezíravě chlápek. "My sme obchodníci. Deme z jihu a rádi bysme něco koupili." "Nakupovat děte do města..., tady ste v kasínu. Buď hrajte, chlastejte, nebo vypadněte kurva.!" "Ale my potřebujem něco spe-ci-ál-ní-ho, chápeš?" Druhý hlídač se nás zastal: "Hele, ty vypadaj v pohodě, ve městě je moc rádi nemaj, skoro je sem nepustili," řekl tomu prvnímu. Udivilo mě, jak rychle se drby šíří, ale Chris s tím počítal. První chlápek se na chvíli zamyslel nebo co, chvíli se ještě cukal a pak z něj vypadlo něco jako že se musí šéfa zeptat a šel dovnitř. Ani druhý hlídač se netvářil zrovna příjemně a tak jsme pokojně čekali až se kolega vrátí. Uvnitř byl asi dvě minuty, pak se vrátil na svoje stanoviště, nechal otevřené dveře a pokynul abychom šli dál, ale nejdřív jsme mu museli odevzdat svoje zbraně. Vešli jsme tedy do Gizmovy kanceláře. Gizmo seděl v koženém křesle za svým stolem, v ruce držel velký doutník, což je docela vzácnost a na stole ležel revolver. U skříně plné bordelu stál další hlídač v kovové zbroji. Gizmo odklepl popel z doutníku, opřel se v křesle tak, že pod jeho vahou lehce zavrzalo, prohlížel si nás a pak konečně promluvil. "Tak co si přejete pánové?" "Přišli sme obchodovat." Dal se s ním Chris do řeči. "To sem slyšel, a co byste teda rádi?" "Měli bysme zájem o nějaké... no, 'pracovní síly', jestli mi rozumíte." "Co?..." Tvářil se Gizmo překvapeně. "No... v Hubu sem se dozvěděl, že prej vy seženete VŠECHNO... tak sem myslel..." Chris dokázal dobře improvizovat a přetvařovat se tak, že mu věříte všechno. "Jo tak v Hubu..., áha. No jo, vod tý doby co tam maj policajty, tak tam obchodování nestojí za nic, všechno tam zničili!" Rozčílil se Gizmo o típnul doutník. "No právě, a tak sme u vás, tady to zatim eště de, žejo." "Právě že zatim! Teď chtěj volit starostu a jestli to nevyhraju já, ale ten parchant Killian, tak to tady bude to samý..." Gizmo se odmlčel a otočil se na křesle k oknu. "A to je hnus..., ale já už si to zařídim." Řekl znechuceně a otočil se zpátky k nám. "Ale zpátky k tomu obchodu. Měl sem tady před pár dny novou zásilku...," usmívá se, "taková pěkná kočička a nějaký chlapi..." "Tak takový přesně hledáme!" Nevydržel jsem napětí a radost, že jsme našli Suzy. "Počkej, ty seš nějakej hrr. Nech mě domluvit ksakru!" Rozčílil se zase Gizmo. Chris a Seth na mě civěli a já jsem si uvědomil, že jsem to zas málem zvoral a podřekl se. "Byli tady..., no jo, výborný zboží, ale už sem je prodal, hned druhej den ráno, se tady stavili takový divný chlápci a vzali si všechny." "Jak divný? Co to bylo za lidi?" Nenechal se vyvést z míry Seth. "Prostě zákazníci! Co je vám kurva do toho, komu já co prodávam! Mí zákazníci nechtěj, aby vo nich nikdo věděl, tak ze mě netahej žádný rozumy, jasný?" "No my sme jenom chtěli..." "Hele, co ste chtěli, to nemam, takže už radši vypadněte, nebo vás vodsaď vyprovoděj tadyhle hoši, a na to nebudete vzpomínat v dobrym, jestli vůbec, jasný?!" Přerušil Setha, mávnul rukou směrem ke dveřím a otočil se zase k oknu. Nedalo se nic dělat a ačkoli bych nejradši tomu špekounovi ukopnul hlavu, museli jsme odejít v klidu, byla jich přesila. Kapitola 9. a 10.