Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
Novinky ve vaultu 22.09. Překlad FOnline: Parareal do češtiny 10.03. Bayraktar Song CZ Madbrahmin Edice 21.12. Zemřel Ssyx 18.10. Překlad Fallout Nevada do češtiny 09.10. Překlad Fallout et tu do češtiny hot... Očekávané kulturní události |
 |
|
Brahmíní vemeno k dojení připraveno!Autor: Chekotay | Komentuj novinku (37) | Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita | Sdílet na Facebooku Nuže, první kolo soutěže je ukončeno. Hodnotitelé zhodnotili, tabulky jsou vyplněny, o tom, kdo postoupil do druhého kola a kdo zůstal v prvním máme už jasno, ale abych to udělal trochu víc napínavé, nezveřejním rovnou celý žebříček, leč budu postovat povídky postupně, tak jak se umístily, od nejhorší(ch). Ostatně, stejně jako minule a předminule, atd. Pro začátek trocha statistiky: Došlo celkem 14 soutěžních prací od 13 autorů (jeden autor zaslal dvě práce), což je, pokud si dobře pamatuji, přesně polovina počtu z minulého ročníku. Z těchto prací jsou 4 psány slovensky, zbytek je česky. Překvapilo mne hezké rozložení témat, která autoři volili: 5 povídek je více či méně přímo ze světa Falloutu, 4 povídky jsou z madbrahmíního multiverza (vyskytují se tam postavy, které známe, což může být ošemetné, ale o tom víc napíšu až konkrétně), 6 povídek se odehrává na území Československa a 2 povídky jsou psány z pohledu ghoula, což tady, pokud mne paměť neklame, ještě nebylo. Nejdelší povídka měla přes čtyřicet stran. Celkem povídky nasbíraly 256 bodů, což znamená, že průměrná známka na povídku a hodnotitele je 3, což beru jako důkaz symetrického rozložení známek. Jednoduše řečeno, kolik dobrých, tolik špatných. Linii mezi prvním a druhým kolem jsem se rozhodl vést na úrovni známky 3,0 včetně, což znamená, že do druhého kola postupuje 6 povídek. Z hodnotitelů byla nejměkčí Viky a nejdrsnější Tína (která je ještě rozpálená z bojů o první místo v letošní CKČ a Vidoucích), nicméně hodnocení jsou vyrovnaná. Trochu jsem se bál, že povídky, které dorazily dříve (a byly tedy hodnotitely, kteří šli po řadě za sebou, čteny první), budou mít lepší hodnocení, než povídky, které dorazily v závěru, leč nestalo se tak, přímky regrese a průměru jsou v kontaktu takřka intimním. Nejhorší udělenou známkou byla 6, ale dotyčný hodnotitel nakonec ustoupil a povídku povýšil až na pětku. Jinak ovšem hodnotitelé, kteří rádi vzpomínají na svá školská léta, použili takřka úplnou škálu, s níž se můžeme setkat na základních školách, tedy mínuska, pluska, lomítka, pomlčky, scházely už jen hvězdičky a vykřičníky. Rozhodl jsem se tedy škálu rozvinout o půlbody (takže 2- je totéž co 3+, totéž co 2/3 a totéž co 2-3 a v tabulce to má hodnotu 2,5). Na adresu soutěžících bylo prozatím sesláno jenom asi dvacet kleteb. Obecně mám z došlých povídek dobrý pocit. Autoři, kteří se letos zapojili do klání, se nebojí své fantazie a jsou schopní zapojit invenci. Ne vždy to uřídí, neumí si mnohdy pohlídat celkem zásadní "boty" a bojují s médiem (kolikrát je vidět, že by autor raději natáčel film, než psal), ale v zásadě je většina povídek zajímavá už jenom zvoleným tématem. Tolik obecně. Nyní konkrétně. O nejspodnější příčku hodnotitelské stupnice s hodnotou 4,5 se dělí 3 kousky a bohužel žádný není tak fenomenálně zlý, abychom mu mohli s čistým svědomím udělit anticenu. 
Padouch nebo hrdina Autor této povídky se nepodepsal, pracovně je řazen pod zkratkou "bsm". Tína: 5 (původně 6, ale snažím se dodržet klasickou stupnici, sakra horko těžko) Viky: 3 (pokud je autorem Sybrakos, odpad pokud je autorem kdokoli jiný) Cheky: 5 Dawen: 5 Aranelka: 4 (za Hornyho Porna) Ssyx: 5 (Takové znevážení klasiky) Průměrná známka: 4,5 Tína: Pravděpodobně pokus o vtipnost. Povídka, na které je ale „zábavné“ jen to, že paroduje někoho, koho porota zná, a i to navíc špatně (tedy jen lacině, nikoliv zábavně), mi nemá absolutně co nabídnout. Čpí z ní snaha o frikulínství, nicméně frikulínství, podobně jako stylistickou kvalitu, humor a pointu, povídka neobsahuje ani v náznaku. Skvěle napsanou parodii, i kdyby se vozila po zádech jednoho z nás, bych uvítala s nadšením, to ale rozhodně není tento případ. Drobné gramatické chyby ztrácí na významu ve srovnání s naprostou absencí vtipu. Viky: Technicky průměrná až mírně nadprůměrná povídka, které je lidsky velmi zlá. Proto ji hodnotím jako odpad a myslím si, že by měla být vyřazena. Nu, k pointě snad jen, že jsem doufala, že když už je autor tak odvážný (sarkastičník), tak to dotáhne do konce a napíše explicitní homosexuální scénu dvou svalnatých jinochů a ne tuhle poněkud ohranou nudu. Autorovi sem tam utekla nějaká hrubka a přebývala či chyběla čárka.
Chekotay: Pokud šlo o sebeironickou sebereflexi autora, tak by tato povídka byla ukázkou hlubokého zabřednutí do trapnosti. Dělat si ze sebe srandu je fajn, ale má to své meze. Pokud si někdo chtěl přihřát grog, na účet slavného H. T., tak jde o dosti hloupou snahu zavděčit se publiku, které určitě zná předobraz hlavní postavy a jeho vystupování na Brahmínce. Trapnost či hloupost povídky, doplňuje řemeslná stránka, která je vzhledem ke kvalitě příběhu lepší než bych čekal. Snaha šokovat, která z povídky čpí na sto honů, u mě padá na neúrodnou půdu pustin. Všehovšudy jsem si z četby odnesl jen zhnusení – rozhodně však ne zhnusení tím, čím mě chtěl zhnusit autor. A otázku, proč tohle někdo vůbec psal.
Pekelný ksindl
Tína: 5 Tína: NE. (To je opravdu slovní hodnocení povídky a jsem na něj hrdá, protože naprosto vystihuje pocity, které ve mně povídka vzbudila. Ne. NE. N E. Ne na mnoho způsobů, protože tohle je víc než cokoliv jiného nepovídka. Nevím, co si šlehl autor, když ji psal, ale pro mě, bohužel, není až tak experimentální nebo novátorská, jako je nudná, zdlouhavá a otravná. Přiznávám, že jsem se nechytala, takže možná jen nechápu skrytou genialitu zápletky. Má to nějakou zápletku, že?) Viky: Autor chtěl být strašně moc free a cool a in a vyhrát Kejdu, co? Povídka vyžaduje nejen jednotu místa a času, ale také jednotu postav. Alegoricky to taky nefunguje. Nějak je tam těch lidí na 200 slov úvodu moc. Ale je to aspoň zajímavě dada, když člověk přistoupí na nejednostnost postav - každý hrdina má jednu dvě věty a dějí se mu náhodné věci v náhodných místech. Nicméně protože jsou ti různí lidé jedním jediným, tak i tento zábavní prvek odpadá a zbývá jen nuda a nezřetelná touha, aby to ten ksindl nabral do svodidel hned na konci prvního odstavce. Orchestr pravopisných chyb, špatně umístěných čárek a občasných stylistických neobratností celou bídu jen podkresluje. Za čtyři a to jen proto, že autor pětku chtěl. Chekotay: Titulní hrdina je nějaké auto. V něm jede nějaký chlap. Někam. Kvůli čemu, není důležité, tohle je jednobitková akční záležitost, ve které někdo umře a někdo ne. Až v samotném závěru se dozvíme, že jde o postapo, v němž obživlo samotné město. Celá tahle věc stojí na akci a na hláškách, které jsou někdy dobré („Nespěchal. Měl čas a mizernou fyzičku k tomu.“), ale většinou hrozně blbé („Ksindl se pod rychlím tlakem v motoru zakuckal a pak roztočil svá kola na maximální obrátky.“ „Rozžhavené ocelové koule...“) a plné těžkých pravopisných chyb. Na to, že o nic nejde, je to poměrně dlouhé, ale pořád se to ještě dá skousnout s tím, že pečlivou prací (v první řadě prořezáním tak na polovinu) by to mohlo být zajímavé, kdyby to nebylo tak neskutečně protivné, až to zabíjí veškerou hravost. Styl je frikulínský, blazeovaný, slizký a po přečtení máte pocit, že máte na hlavě brilantinu a na rukou laciný lubrikační gel. Dawen: HAHAHA. Tak jsme se nasmáli, bylo to cool atd. Za co? Proč? Vážně chtěl být autor tak moc nejhorším v soutěži a vyhrát aspoň nějakou cenu? Nebo je s posledním místem spojená nějaká zvrácená sláva a obdiv panen? Spíš se jen bál, že by jeho vážně míněná povídka – kdyby takovou do soutěže poslal – neuspěla. Rozhodně se k tomu neměl přiznávat. Povídka je neskonale blbá, hlavní postava odporná, děj debilní. Za pět a bez nároku na anticenu. Spíš na pár facek. Tyler Baker Povídku zaslal Tomáš Romaňák. Tína: 5 Viky: 4 Cheky: 4 Dawen: 5 Aranelka: 5 Ssyx: 4 Průměrná známka: 4,5 Tína: Nemohu se zbavit pocitu, že to někoho (a kupodivu ne nutně čtenáře) přestalo bavit, a to přesně před posledním odstavcem. Povídka obsahuje chyby, a to jak gramatické a stylistické, tak logické (i když logické je možná silné slovo, které by znamenalo přítomnost logiky, ta však zcela absentuje). Nechápu, jak mohl autor v polovině povídky zapomenout, jak se píše přímá řeč. Vzhledem k podivnému příběhu a nulovému vyvrcholení autora omlouvá pouze to, pokud je mu, podobně jako hlavnímu hrdinovi, deset let. Na druhou stranu byly alespoň některé jednoduché, svižné pasáže velmi čtivé. Viky: Jedním slovem nuda. Začátek jak obšlehnutý z Barbara Conana (ten byl lepší) a příběh tak překombinovaný, že by se za něj nemusel ani Fallout 3 stydět, posloužily autorovi jako mučírna nebohých frází, které zde jsou lámány v kole a trhány jak hadi, aby z nich posléze pejsek s kočičkou uvařili nové, nefungující (např. dostalo na koleno - tak srazilo na kolena nebo dostalo do kolen?). Jasná 4, v paměti mi utkvěla právě pro své chyby. Chekotay: Klasický příběh: Vesnici přepadnou banditi, všechny pobijí, hlavního hrdinu odvlečou, on jim uteče a všechny je zabije, k tomu se někde přilepí nějaké ženské a pak všichni žijí šťastně až do smrti. Tahle povídka je ve společnosti ostatních dvou vlastně neprávem, neboť se, na rozdíl od nich, nesnaží si šplhnout. Není trapná. Ale je špatná. Na to, jak je ten příběh jednoduchý, je překombinovaný a dlouhý, navíc psaný popisně, nezáživně. Nic vás nevtáhne, nic vás nenutí to dočíst. Můžeme se také pobavit o tom, jak mohl hrdina, takto farmářský synek z jakési smradlavé díry kdesi na konci postapo světa, znát taková slova jako „dveře od protijaderného krytu“, „komplex“, nebo „protiradiační oblek“. V oblasti vulgarit je však slovník hrdinův omezen. Použité věty jsou často holé a krátké, najdou se hrubé chyby („k šéfovy“). Podstatné jsou však nevyužité kousky, které z povídky trčí jako volné nitě: Stařík tvrdí, že Tyler jediný může všechny zachránit. Proč? Nakonec je stejně zachránil doktor a hlavně šťastná náhoda a hádka nájezdníků. Na konci doktor tvrdí, že teď Tyler bude moci poslouchat družice (je zajímavé, že kydač hnoje ví, co to jsou družice), ale pak se ukáže, že to nejde. Tak proč se o tom autor vůbec zmiňoval? Naopak není vůbec zmíněno, k čemu nájezdníkům vlastně byly všechny ty vymyšlenosti (čip, hlavice) a proč vůbec vystříleli celou vesnici. Jak to vidím já, máme před sebou prvotinu mladého autora, který zvolil lehké téma, ale zkusil z něj udělat velký epos. Doporučuji buďto nadále volit lehká témata a dělat z nich lehké minipovídky, anebo rovnou budovat rozsáhlé, důkladně vystavěné příběhy. Ale hlavně: Hodně číst, všímat si, jak jsou postaveny dobré příběhy, a pak psát, psát, psát, dokud se člověk nerozepíše (anebo dokud nezjistí, že nemá talent na psaní, leč na hru na šalmaje). Dawen: Čekal jsem, že se nám do Vemene vloudí nesmrtelný Fallout 3 a dočkal jsem se. Mám pocit, že autor psal povídku nadvakrát. A mezi těmito obdobími tvůrčího zápalu uplynulo několik let. A rozhodně po sobě povídku nečetl. Logika v povídce skřípe jak vodní mlýn v poušti a já se nemohu zbavit dojmu, že autor měl v plánu delší příběh, který pak velmi narychlo utnul. Celé je to takové hloupé a nesourodé. Zkrátka něco co by s větší péčí mohlo dostat lepší známku než 5. Protože v současném stavu je to příběh hloupý, nelogický, roztrhaný a nedodělaný jako Fallout 3.
|
) a zkoušel lépe
vybírat témata. 
