Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
Novinky ve vaultu 22.09. Překlad FOnline: Parareal do češtiny 10.03. Bayraktar Song CZ Madbrahmin Edice 21.12. Zemřel Ssyx 18.10. Překlad Fallout Nevada do češtiny 09.10. Překlad Fallout et tu do češtiny hot... Očekávané kulturní události |
 |
|
Milý deníčku...Autor: Chekotay | Komentuj novinku (16) | Tagy: Fallout 4 Brahmíní vemeno Kultura | Sdílet na Facebooku ...tak jsem si zahrál Fallout 4. Co o tom napsat? Že tam byly hloupé dialogy? Že jsem našel PA pět minut po vylezení z vaultu, stačilo hacknout jeden slabě zaheslovaný terminál? Že je pustina mnohem hezčí, než v F3? Že je příběh o ničem? Ne, to nemohu říct, hrál jsem to jen chvíli a je možné, že časem se rozvine úžasná postapokalyptická schizofrenní symfonie - o čemž se já nedozvím, protože, a to napsat musím, mě ta hra ani v nejmenším nebavila. Jsou lidé, kteří praví, že Fallout 4 je docela dobrá hra, ale je to špatný Fallout. Na to já musím říct: Je mi to úplně u zadku. Když jsem si uvědomil, že už zase sedím v jakési bažině a policejním obuškem usekávám končetiny jakýmsi superrychlým goblinům, řekl jsem si, že od toho tady máme onačejší hry, a šel hrát Witchera III. Když jsem se po pár desítkách hodin u Zaklínače mrknul zase na F4, přišla mi snaha Bethesdy vydávat tohle za áčkovou hru jen jako špatný žert. Nepovažujte tohle za jakési sofistikované hodnocení, neboť nemám nejmenší touhu F4 nějak hodnotit, avšak za vysvětlení, proč se nadále nebudu tématu F4 věnovat, či toliko okrajově. Ta věc mě prostě nezajímá. Snad se na slibovanou recenzi zmůže Bodkin, ale ten posledně hlásil, že to má taky v paži. Nějaké recenze vyšly v Levelu a Score a já původně zamýšlel s jejich autory polemizovat, neboť mi přišlo, že občas pletou páté přes deváté, nicméně nyní... je mi to prostě fuk. Fallout 4 je realita, vydělal za první den prodeje 750 000 000 dolarů a hráči, jejichž názoru věřím, o něm praví prakticky totéž, co se psávalo v recenzích na první střílečku od Bethesdy, Terminator: Future Schock, před dvaceti lety, takže není důvod, proč by Bethesda neměla pokračovat v nastoleném a dobře vydělávajícím trendu, ok, smířil jsem se s tím a co se počítačových her týče, tak mne omluvte, musím si jít přebrousit stříbrný meč. Ha, stříbrný meč. To mi připomnělo, že polské ministerstvo obrany letos uspořádalo soutěž pro polské válečné dopisovatele a ta nejlepší pisatelka obdržela stříbrnou šavli (druhé a třetí místo bajonet), což mě inspirovalo a pro příští ročník Brahmíního vemene zavedu šavli coby zvláštní cenu pro extraordinérní povídku nejvyšší kvality. Chci tímto popíchnout autory, aby se svým povídkám trochu věnovali. Trochu víc věnovali. Hromádku letošních prací jsem již přečetl a mám-li hovořit za sebe, postrádám tam něco, co by mne posadilo na zadek, ať již v kladném či záporném ááááá vrtulník! smyslu. Pár věcí je dobrých, pár věcí je špatných, snad žádná není vyloženě katastrofální, ale stejně tak žádná není skvělá. Ostatní hodnotící to možná uvidí jinak, počkejme ještě pár dní, dal jsem jim termín do Vánoc a pokud se něco nepokazí (máte-li děti, asi si umíte představit, co vše se může pokazit a narušit časový plán), začnu zveřejňovat neúspěšné povídky ještě před koncem kalendářního roku. Naše soutěž každopádně má všech pět P, jen se podívejte na ceny. Protože jsem teď měl ve vlacích trochu času, nakoukl jsem do sborníku Čas šelmy. Zatím jsem asi v polovině a obsah mi přijde lepší, než obal. Opět, nic katastrofálního, nic skvělého (zatím). Každopádně to má lepší gramatiku, než obvyklý vemení počin. Pokud uvažujete o nějaké postapo knize pod tannenbaum, upozorním vás ještě na loňského Mloka obsahujícího Tíninu novelu Lék. Je to ze stejného světa, jako Hlad nebo Zrůdy by měly držet spolu a pokud máte rádi Ostravu, Brno (a také trochu svět Templářů VŠB, který to občas připomíná) a výraznou akci, bude se vám to líbit. Pokud hledáte nějaké opravdové postapo a nemusí nutně jít o beletrii, upozorním na dvě knihy, které mi tady leží u nohou (ehm... knihovna přetéká) a které se vracejí sto let zpátky do pekla Velké války. Můj soused, pan Jozef Vričan, se prošel od Alp k Jadranu Po zapadlých stopách českých vojáků. Kromě knihy si přivezl i různé bebechy, které pak na zahrádce sestavil v nejeden roztodivný bazmek, až budete mít cestu kolem... no to je fuk. Pro změnu zase Justyho soused, pan Jan Havlíček, přišel s knížkou Za téj první vojny, která je sice stejně velká, jako Zapadlé stopy, ale zaobírá se výrazně menším prostorem Hrubej Vrbky. Obě knihy kombinují dva mé koníčky, totiž historii a život za katastrofy, nicméně nějaká bližší doporučení či hodnocení vyplodím patrně až příští rok.
|
