Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Dneska si povíme... ne, vlastně já vám napíšu něco dalšího o jevech, jichž jsem si při hodnocení povídek kandidujících na výhru v naší soutěži všiml. Minule jsem vyprávěl, co se stane s vaším dílem, než se dostane k recenzentovi, dnes si povíme něco o recenzování. Recenzent hodnotí povídku dle dvou hlavních kritérií, tedy jako dílo řemeslné a dílo umělecké. V prvním případě se ptá, jak dobře autor zvládl vyjádřit to, co chtěl, a ve druhém případě se ptá, co to vlastně vyjadřoval. První kritérium se hodnotí objektivně - pravidla psaní povídek jsou jasně daná a kodifikovaná a jsou součástí osnov základních škol. Gramatika, syntaxe, sloh, formátování textu, stejně jako osnova malého literáráního útvaru. Druhé kritérium je subjektivní, protože umělecký prožitek vychází z velké části z nitra čtenáře. Umění je v prvé řadě dialog mezi autorem a čtenářem a běžně se stává, že to, co promlouvá k jednomu, v přítomnosti druhého zarytě mlčí. Myšlenka, pocit, pointa, to jsou prvky, které musí rezonovat se čtenářovým nitrem, aby se nějak projevily. Ve svém hodnocení musí kritik pracovat ve třech rovinách - v první rovině technické, kde zhodnotí řemeslné zpracování díla, ve druhé rovině umělecké, kde zhodnotí svůj prožitek díla, a ve třetí rovině komunitně umělecké, kdy se pokouší odhadnout, jak dílo prožijí jiné lidé z komunity čtenáře a autora - neboť, jak jsem již psal, kritika slouží v prvé řadě ostatním čtenářům.
Proto budou k hodnocených povídkám zvěřejňovány i naše slovní recenze, ve kterých se pokusíme posoudit, jak je autor zručný slovotepec, jak zapůsobil na nás a jak asi zapůsobí na vás.
Jenže povídky je třeba také nějak srovnávat navzájem a to v případě vícerozměrných analýz jde jen velmi obtížně. Proto jsme přikročili ke známkování jako na základce - známka je vyjádřením sjednoceného hodnocení všech, objektivních i subjektivních, prvků povídky. Je to těžké a každý recenzent si musí v hlavě srovnat, který prvek povídky je pro něj důležitější.
Takže recenzent drží ve svých tlapkách štůsek papírů s povídkou. Jeho oči spočinou na nadpisu a mysl začíná pracovat. Je nadpis slibný? Obsahuje cizí slova nebo pravpopisné chyby? Není to nějaká parodie? (Když člověku přijdou povídky jako "Návrat paladina", "Policejní dekadence", "Vault City: Reloaded" nebo "Desert Gump", naučí se dávat si pozor.) Nedá se z něj uhodnout, o co v té povídce jde? Tohle je častý problém, přátelé, že autor nedokáže vložit do deseti odstavců nic víc, než co již napsal do nadpisu. Na druhou stranu existují autoři (i čeští), kteří tohoto jevu umí mistrně využít, například v podobě povídky složené převážně z nadpisů. Navrhnut kulervoucí nadpis, který bude mít sílu nabušeného taktického křečka není jednoduché; všimněte si třeba Bodkina, jenž na fóru nedávno veřejnil svou novou povídku, povídka stojí, a nyní si hraje jen s nadpisy... Když se to podaří, je to palba, vezměte si teba takovou povídku Lásku za krev a smrt. Lásku... za krev... a smrt! Nářez. Hned víš, co to bude - bude to drsné a dojemné jako západ slunce nad zmasakrovaným táborem uprchlíků z dětského pracovního tábora. Tuhle Harleyovu povídku jsem četl dávno, ale dodnes si pamatuju, kde jsem se právě nacházel i jak se slunce odráželo od okenní tabule, což je dáno jednak sílou napsaného příběhu, ale také sílou nadpisu, pod nějž jsem si ten celistvý zážitek uložil. Na nadpis nespěchejte. Když povídku dopíšete a dokončíte všechny úpravy, znovu se zamyslete a popřípadě název upravte. Nad nadpisem se vyplatí přemýšlet týden nebo dva.
Ale třeba pro Viky nadpis nehraje vůbec žádnou roli - byť ji potěší, pokud nějaký je.
Někdy před nadpisem, někdy po nadpisu si čtenář všimne celkového rozložení textu. Pamatujete, jak vás na základce nutili linkovat sešity? Jak jste museli s sebou tahat pravítko, abyste mohli posunout první řádek odstavce o kousek doprava? No, tak tohle je pro čtivost jakéhokoliv útvaru delšího než výkřik podstatná záležitost. Stránka A4 má na šířku něco pod tři palce, jednadvacet centimetrů, a čteme ji na vzdálenost pokrčené ruky, tedy asi půl metru, spočítejte si tedy obvodovou rychlost imaginárního bodu průmětu optického ohniska oka při pohybu z konce jednoho řádku na začátek druhého řádku. V takové rychlosti se jemná motorika okohybných svalů unaví, mozek ztrácí přesnost, soustředění - a to je důvod, proč jsou v novinách delší články psány v tenkých odstavcích! Čte se to líp, mohem líp, rychleji. Nemusíte rovnou psát povídku ve sloupcích, byť to Writer dokáže bez problémů, ale stačí, když si nastavíte dobře odsazení dokumentu zleva i zprava a z jednadvaceti cenťáků využijete třeba jen patnáct. Je vyšší spotřeba papíru, ale je vyšší požitek ze čtení. Jako autoři pracujete nejen se strukturou povídky či s dynamikou jejího děje, ale také s dynamikou jejího čtení. Souvisí s tím i volba slov a souvětí, ale tím se zabýval i Žamboch v Ikarii a já to možná proberu někdy jindy.
Odsazení na začátku odstavce je také dobrá věc, a také vám ji Writer umožňuje snadno nastavit. U mne se jedná o automatický pohyb, otevřu prázdný dokument, odsadím první větu o půl centimetru a napíšu pracovní nadpis; pak teprve se zamyslím, co vlastně chci psát. Odsazení pomáhá čtenáři se orientovat. Mrkejte na tuhle dlouhou aktuálku - náš systém neumí odsazovat. Čte se to pěkně blbě, co? Takže odsazujte, odsazujte každý odstavec, i přímou řeč. Odsazuje se jedním zmáčknutím klávesy "Return", které PCčkaři říkají "Enter". Ano, opravdu jedním. Ne dvěma. Tři jsou úplně mimo. Kolikrát musíte zmáčknout enter, abyste ukončili jeden a začali druhý odstavec? Jednou! Když zmáčknete dvakrát, začínáte novou kapitolu. Nedodržovat tohle je strašlivé zvěrstvo, díky němuž dialogy vypadají jako lán kukuřice v Sovětském svazu.
Když napíšete povídku jako změť písmenek a slov bez ladu a skladu, čte se špatně a recenzent nebude mít moc náladu dávat vám jedničku.
Na závěr dodám, že v případě přímé řeči se enter zmáčkne pokaždé, když skončila mluvit jedna postava a začíná mluvit druhá. Jo a prosím vás - nenechte své postavy mluvit jednu přes druhou. Funguje to jenom ve stripech o Nemi, ne v povídkách!
Příště vám popíšu, co se stane, když si recenzent přečte první větu. A teď už přeji bodrou moč a vlhké sny!

... ARCHIV ...

Vault šílené brahmíny vytvářejí a spravují vaultmasteři JaW, Ratman, chekotay a smejki za přispění návštěvníků.
© JaW & Ratman & petruschka & Chekotay & Jay Kowalski & Daemon & Harley & Ještěr & Deimos & smejki 2001-2077
V grafickém zpracování jsou použity materiály z her: Fallout, Fallout 2 a Fallout Tactics © Interplay, Fallout 3 © Bethesda,
Přebírání materiálů z těchto stránek bez souhlasu autora je výslovně zakázáno
a trestáno celoživotně se vracejícími záchvaty úzkosti a provinilosti!